Ohrozí řetězce ambulancí privátní lékaře?

Praktici budou muset být konkurenceschopnější Uvedené řetězce zabývající se všeobecným lékařstvím počítají s odkupem stávajících praxí privátních praktických lékařů s tím, že tyto ponechají pracovat dále jako zaměstnance. Je to lákavé zejména pro starší lékaře, kteří chtějí odejít do důchodu a nemají komu předat praxi. Terénem pro tyto řetězce jsou velká města s velkým množstvím potenciálních klientů, ordinace jistě budou v okolí velkých nákupních center. Já jako venkovský lékař se této konkurence nebojím. Naopak se domnívám, že toto „nebezpečí“ povede ke změně stylu práce stávajících praktických lékařů. Budou muset být konkurenceschopnější jak v přístrojovém vybavení, tak v dosažitelnosti. Cesta, která k tomu vede, je sdružování praxí. Dojde jak k investiční úspoře, tak ke vhodnějšímu využití ordinačních hodin včetně objednávacího systému. Rozhodně spoléhám i na konzervatismus a zdravý rozum našich pacientů. Pokud si lidé zvolili svého dobrého praktického lékaře, který léčí celou rodinu od dítěte až po babičku, který zná problémy sociální, zdravotní i rodinné a který zná i jméno pacientova psa, určitě tento vztah nezamění za léčbu u anonymních lékařů sídlících v Tescu či Baumaxu.

MUDr. Jiří Konáš, praktický lékař v Komárově u Berouna a předseda Oborové komise pro všeobecné lékařství Vědecké rady ČLK

Ti chytřejší z nás se včas domluví Praktičtí lékaři už vědí, že autonomie a nezávislost individuální praxe je vykoupena vyššími náklady, větším pracovním zatížením a vyšším rizikem problémů všeho druhu. Skupinové praxe jsou ekonomicky výhodnější, umožňují lepší vybavení a organizaci práce a nabízejí vyšší kvalitu péče pro pacienty, a to nejen v aspektu dostupnosti.

Evropský trend jasně směřuje ke sdružování praxí. Nedávný průzkum ukázal, že ve srovnání s Nizozemskem, Velkou Británií, Polskem, Španělskem a Řeckem máme v ČR nejvíce samostatně pracujících lékařů.

Nevýhody si uvědomujeme, ale sdružování praxí je složitější, než bylo rozvolňování poliklinik. Navíc je tu otázka hodnoty praxe a jejího prodeje. Do této situace přichází zmíněný subjekt s nabídkou výkupu praxí a s velkorysými záměry. Výhodou řetězce je, že pokud získá dominantní postavení v regionu, má zcela jinou pozici pro vyjednávání s plátci. Řetězce mohou lépe zajistit postgraduální vzdělávání a získat pro obor mladé lékaře. Pokud lékaři v řetězci dosáhnou vyššího standardu péče, pak skutečně mohou ti méně kvalitní v okolí krachovat. Bude záležet na tom, jak se zachovají praktičtí lékaři sami, jak zareagují na novou situaci. V Evropě existuje řada modelů partnerství ve skupinových praxích. Ti chytřejší z nás se včas domluví, obětují něco ze své nezávislosti výměnou za výhody sdílení nákladů a provozních starostí, za vyšší kvalitu a lepší výhled do budoucna ve sdružené praxi.

MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., praktický lékař v Praze 8, pověřený vedením Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Preferuji sdružování praxí „zdola“ Musím přiznat, že fenomén skupování praxí a zakládání řetězců zdravotnických zařízení subjekty zaměřenými na byznys mě znepokojuje. Ani ne tak z pohledu možného ohrožení mé vlastní praxe, jako spíše z pohledu kompromitace primární péče a zdravotních cílů v populaci vůbec. Umím si dobře představit, jak v takovém lékařském „supermarketu“ jeden důchodce s licencí praktického lékaře zastřešuje levné neatestované nebo méně pro medicínu zapálené lékaře, kteří budou spokojeně a rádi rozesílat pacienty po ekonomicky lukrativnějších ambulancích. A protože tento řetězec bude mít profesionální management s dobrými kontakty a silnou lobby, přimhouří zdravotní pojišťovny obě oči a za tu všechnu „potřebnou“ péči bohatě zaplatí. Pacientům se to možná bude zpočátku líbit, protože obcházení ambulancí specialistů jim dodá pocit dostatečné péče. Věřím však, že ti vzdělanější a bohatší rychle tyto „supermarkety“ opustí a budou volit kvalitu a osobní přístup samostatných praxí nebo jejich skupin.

Iniciativy vedoucí ke sdružování praxí „zdola“ do skupinových praxí naopak schvaluji a podporuji. Skupinové praxe přinášejí mnoho výhod jak pro lékaře, tak pro pacienty, jejich činnost je obecně efektivnější a v mnoha aspektech i kvalitnější, než je tomu u samostatných praxí. Praktickému lékaři také nabízejí více volnosti a tím lepší kvalitu života, neboť jim více umožňují zástupy, práci na částečný úvazek, snížení přímé administrativní a organizační zátěže a také možnost sdílení informací, zkušeností i problémů s kolegy. Tato forma je založena na dobrovolném a motivovaném rozhodnutí.

MUDr. Jaroslava Laňková, praktická lékařka v Kamenici nad Lipou a místopředsedkyně SVL ČLS JEP pro vzdělávání

Může být hůře než před revolucí Pokud by vznikaly takovéto „supermarkety“, asi bych obavu o svou praxi měla. Dle mého názoru vznik takovýchto podniků nesleduje vylepšení péče o pacienty, ale zištné důvody. Pokud by bylo majitelem takovéhoto supermarketu s lékařskou péčí například město, pak by to bylo kopírování současného stavu – tedy jen sdružení soukromých praktických lékařů. Pokud by byl ale majitelem podnikatel či nějaká finanční skupina, šlo by jim jen o kapitál a já jako zaměstnanec bych na tom byla stejně jako před revolucí, možná hůře.

MUDr. Alena Kroftová, praktická lékařka, Žatec

Někteří lékaři asi prodej praxe uvítají Základní premisa zní: jedná se o sdruženou praxi plnohodnotných kolegů praktiků, nebo o řetězec praxí, kde může v extrémním případě dojít i ke snížení kvality (stačí jeden odborný zástupce a ostatní kolegové nemusejí mít specializaci ve všeobecném lékařství)? A kde budou pacienti registrováni? U jednotlivého lékaře, nebo u firmy? Je samozřejmě možné, že v jedné ordinaci se může střídat i více maloúvazkových lékařů. Sdružené praxe na základě dohody dvou či více kolegů praktiků s plnou specializací mohou být výhodné. Řetězec ordinací pod hlavičkou „Praktický lékař“ může na straně jedné přinést pacientům větší dostupnost (dovedu si představit ordinační dobu i na tři směny nebo nepřetržitý povoz), ale na úkor ztráty vztahu „já léka a mí pacienti“ (z nichž a s nimiž žiji). Postoje některých zdravotních pojišťoven, zmatky ve financování, vznik různých konkurenčních zdravotnických zařízení a sdružení, štěpení stávajících profesních struktur – to vše ale může vést u některých kolegů ke ztrátě motivace a k tomu, že prodej své praxe a pevný plat uvítají.

MUDr. Bohumil Skála, Ph.D., praktický lékař v Lanškrouně a člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

Řetězcům přeji úspěch Vítám každý pokus o „rozvíření socialistického zdravotnictví“. Bohužel, konkurence ve zdravotnictví dosud prakticky neexistuje. Já sám určitě nemám pocit ohrožení své praxe, jelikož jsem si ji vybudoval na zelené louce. Této vznikající společnosti přeji mnoho úspěchů.

MUDr. Petr Kopecký, praktický lékař pro děti a dorost, Kolín

V privátu jsem šťastná Ne, nikdy bych se nechtěla přidat do nějakého sdružení a ani bych se nechtěla stát opět zaměstnancem. Byla jsem jím – pracovala jsem ve fakultní dětské nemocnici, tedy vlastně tam ještě pracuji, protože chodím na služby. Ale jsem šťastná, že mám svoji ordinaci, kde o všem rozhoduji sama a nikdo mi nedává nesmyslné úkoly. Neměnila bych.

MUDr. Anna Bechyňská, odborný lékař otorinolaryngologie, Brno Štýřice

Vesnické praxe asi ohroženy nebudou Vznik řetězců praxí stejně jako vše nové má své klady a zápory. Na dlouhé diskuse jsou filosofické otázky, kam se medicína dnes dostala, kam směřuje, jak se „industrializuje“ a jak „kouskuje“ pacienta a jeho duši. Nejsem si jista, že vznik řetězců přinese lepší komunikaci s pacienty a více času na ně, což je dnes asi jedno z nejbolavějších míst našich praxí praktických lékařů (PL). Na druhou stranu nutno říci, že části pacientů je jedno, kdo je ošetří, to si nedělejme iluze, a že je jim jedno, u koho jsou registrováni – a ti budou naopak služby řetězců využívat. Nevím, zda pacienti, resp. unicitní rodná čísla, nebudou v řetězcích ještě více vytěžováni, než jsou dnes, kolik zbytečných diagnóz se vytvoří, léků napíše a koli nemocných se iatrogenně poškodí. To je ale především otázka pro plátce. Též si nemyslím, že by v menších městech, jako je to moje, nebo na venkově byly praxe PL řetězci ohroženy. Jsou ale ohroženy tím, že za praktickým lékařem důchodového věku nikdo nepřijde. Celá situace a diskuse kolem řetězců dle mého soudu právě ukazuje, do jak hluboké krize se zajištění primární péče díky nezájmu státu dostalo. Osobně mohu říci, že ač si svobodu jako filosofickou kategorii kladu v podstatě nejvýše v žebříčku hodnot, tak za tři až pět let bych se klidně v předdůchodovém věku nechala zaměstnat, pokud bych, což bude pravděpodobné, nesehnala svého nástupce. Zvolila bych nabízené odstupné jako vrabce v hrsti, pracovala jen několik dnů v týdnu, přivydělávala si posudky pro LPS ÚP, což již činím a zúročuji tak své medicínské znalosti, a věnovala se více svým letitým koníčkům, především kunsthistorii a cestování.

MUDr. Lenka Šepsová, praktická lékařka, Nový Bor Pozn. red.: Naše otázka vyvolala bouřlivou diskusi. Další reakce včetně obsáhlého příspěvku MUDr. Igora Karena, praktického lékaře v Benátkách nad Jizerou a člena výboru SVL ČLS JEP, zařadíme v příštím čísle MT.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2007, strana A2

Zdroj: