Ohlasy před hlasováním o první části zdravotnické reformy

Sněmovnou prošel asi největší balík změn ve zdravotnictví za posledních dvacet let. Šlo o novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která přináší několik podstatných změn, jak v oblasti definice nároku pacienta na zdravotní péči, tak v lékové politice. Politické spory byly vedeny hlavně o zvyšování poplatku za pobyt v nemocnici z 60 na 100 korun a rozdělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní. Kromě toho novela mění způsoby stanovené úhrady léčivého přípravku, rozšiřuje země referenčního koše pro potřeby revizního řízení, které rozděluje na hloubkové a zkrácené, zavádí elektronické aukce, kdy má vítěz na 18 měsíců garantovanou plnou úhradu, zatímco ostatním úhrada klesá o 25 procent. Konečná podoba novely je výsledkem převážně změn, jež přinesl komplexní pozměňovací návrh ministerstva zdravotnictví v rámci druhého čtení. Ve třetím čtení se tuto podobu snažila změnit hlavně opozice, ale vzhledem k tomu, že koalice ve Sněmovně disponovala pohodlnou nadpoloviční většinou, s návrhy na úplné stažení celé novely z jednání nebo na vypuštění některých jejích částí neuspěla. Silou 105 proti 73 hlasům koalice nakonec schválení novely protlačila. Navzdory bouřlivé diskusi v prvním a druhém čtení a předpokládanému výsledku hlasování si opoziční poslanci nenechali ujít možnost zopakovat kritiku vládního návrhu. A co mimo jiné minulý týden na adresu reformního úsilí koalice před schválením novely zákona č. 48/1997 Sb. také zaznělo? Podle MUDr. Borise Šťastného, předsedy zdravotního výboru, je novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jen prvním krokem k reformě českého zdravotnictví, nicméně velmi důležitým. Následovat budou kroky další.

„Přijetím novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, říkáme ano nároku pacienta, který bude přesněji definován, než tomu bylo dosud. Říkáme ano férovým pravidlům na to, aby se nedostatky prostředků, které vždy ve zdravotnictví budou, řešily otevřeným způsobem, aby každý věděl, na co má nárok, a nebude‑li mít nárok úplně na všechno, tak aby v tom byla mezi lidmi rovnost a aby lékaři tyto prostředky rozdělovali naprosto transparentně. Říkáme ano šetření veřejných prostředků, ale pro pacienty, kteří je potřebují. Říkáme také ano vracení peněz za nadstandardy zpět do úspor veřejného zdravotního pojištění a zlepšení podmínek zdravotní péče pro chudé lidi,“ shrnul záměry ministerstva zdravotnictví doc. Leoš Heger. Odlišný názor na její dopad měl hlavní kritik z řad opozice, stínový ministr zdravotnictví MUDr. David Rath. Podle něj koalice tímto návrhem schválila de facto rozdělení zdravotní péče na tu lacinou a ekonomicky náročnější. „Podle mého soudu se zdravotní péče dá dělit jenom na dvě oblasti. Na tu, která prokazatelně podle vědeckých poznatků a důkazů pomáhá, zachraňuje zdraví a životy, a ty důkazy na to existují, pak taková péče musí být všeobecně dostupná a v podstatě bezplatná, resp. plně hrazená zdravotním pojištěním. A pak samozřejmě máme spoustu okrajových metod a částí, kde neexistují vědecké důkazy, nebo nejsou jednoznačné, nebo nejsou ve prospěch těchto metod, a pak lze samozřejmě o její úhradě debatovat. Bohužel, tuto definici v předloženém návrhu prostě nenajdete. Ta hovoří o zdravotní péči nákladnější a méně nákladné. Čili tím dělítkem není to, zda zde existují vědecké důkazy o její prospěšnosti a užitečnosti, ale ekonomická náročnost. To je zásadní a hrubá chyba textu, který novela obsahuje,“ upozorňoval poslance před hlasováním David Rath a přidal obavu, že pokud dáme právo zdravotním pojišťovnám a úředníkům ministerstva zdravotnictví rozhodovat, co je a není takzvaně standardem, co tedy je ekonomicky náročnější péče a co je naopak péče laciná, tak je to cesta do pekel. „Navíc s největší pravděpodobností je takový postup protiústavní, protože to, nač lidé mají nárok dostat bezplatně, musí stanovit zákon, nikoli ministr nějakou vyhláškou na podkladě debaty s úředníky z pojišťoven. A jestli mně nevěříte, tak se pojďme zde před zraky celé společnosti, pane ministře, vsadit, kdo z nás dvou bude mít pravdu. Zda vy, který chlácholíte společnost a říkáte, že toto nezpůsobí, že doplatky na léky vzrostou a pacient bude těžko hledat plně hrazený lék, nebo já,“ vyzýval ministra, aby vsadil svou politickou funkci, MUDr. Rath. Kritika padala také z řad komunistických poslanců. Mgr. Soňa Marková zopakovala, že pro stažení návrhu novely existují tři hlavní důvody. První spočívá v samotném chování vlády, která podle Markové prosazuje tuto novelu chaoticky a bez řádného projednávání v připomínkovém řízení pouze prostřednictvím komplexních pozměňovacích návrhů z dílny ministerstva zdravotnictví. „Druhým důvodem je nesouhlas s tím, že by miliardové ztráty výpadky ve zdravotním pojištění měly být napraveny zrušením paragrafu o možnosti si připlácet na zdravotní péči, navýšením poplatku za den v nemocnici z 60 na 100 korun, vyřazením léků do 50 korun z úhrad a snížením úhrad léků a zdravotních pomůcek. Třetí důvod spočívá v tom, že tato novela je vlastně jakýmsi paskvilem, slepencem na hranici ústavnosti, především v tom, jak je definován tzv. standard a nadstandard,“ apelovala Marková. Politická argumentace, nebo mýty? Tuto argumentaci odmítl MUDr. Šťastný. „V průběhu tohoto projednávání zaznělo mnoho mýtů. Velké skupina z nich se týkala i definice nároku pacienta na zdravotní péči, tedy tzv. standardu a nadstandardu. Poprvé v historii České republiky bude mít český pacient přesnou a jasnou definici toho, v jakém rozsahu za pojištění, které každý z nás platíme, obdržíme zdravotní péči. Doteď všichni víme, že tato věc možná byla soudně vymahatelná, nicméně vágní ustanovení § 13, které se právě zabývá nárokem pacienta, bylo natolik nedostatečné, že všichni jsme měli péči na všechno a fakticky na nic. Současně tento zákon nedefinuje jenom rozsah nároku péče, ale definuje nově i časovou a místní dostupnost péče. Český pacient bude mít poprvé v historii jasně stanoveno v zákoně a následně v podzákonné normě, tedy vyhlášce, jak dlouho bude čekat na konkrétní zdravotní výkon, tedy například na operaci. Tato časová lhůta bude nepřekročitelná, bude vymahatelná, a to právně, a tato jistota bude vymahatelná u vlastní zdravotní pojišťovny. A zdravotní pojišťovny budou muset pod obrovskými sankcemi tuto povinnost dodržovat. Každý z nás bude také vědět, jaké je maximum vzdálenosti, kterou bude muset za poskytnutím zdravotní péče překonat,“ vysvětluje MUDr. Šťastný a dodává: „Nové ustanovení říká toto: ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být poskytnutím dosaženo, je pro pojištěnce přiměřeně bezpečná, je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a existují důkazy o její účinnosti vzhledem k účelu jejího poskytování. Ministerstvo bude mít možnost, nikoli povinnost, bude‑li existovat více variant, které budou splňovat tato kritéria, definovat, že některé z těch variant mohou být nastaveny jako takzvané ekonomicky náročnější varianty. Z tohoto jasně vyplývá, že je zcela vyloučeno, aby byla rozdělena péče v ČR na péči pro bohaté a chudé. Základem pro rozsah péče bude stávající rozsah péče. Nebude tomu naopak,“ přesvědčoval poslance MUDr. Šťastný. Další důležitou věcí je podle něj, že každé zdravotnické zařízení, které bude mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, bude mít jasnou povinnost nabízet vždy plný zákonný rozsah péče. Jako příklad možného nadstandardu uvedl ošetření fraktury sádrou, kdy už dnes má pacient možnost získat v případě zlomeniny fixaci z kompozitových materiálů oproti klasické bílé sádře. Má možnost si připlatit. To jsou dvě varianty směřující ke stejnému terapeutickému účinku. Je nutné vyrovnat se s faktem, že medicína se stále zdražuje Na to, že ve všech debatách při projednávání tohoto zákona se prolínají jak navýsost odborné připomínky, tak politické argumenty, upozornil v závěrečném slovu doc. Heger. „Myslím, že všechny ty nešťastné věci, které zazněly ohledně medicíny pro chudé a bohaté, ukazují na to, že se tady jedná nejen o odbornou diskusi, kam směřovat naše zdravotnictví, ale že se zdravotnictví používá k tomu, aby se tu ideologicky rozdělovaly a škatulkovaly názory. Předloženou novelou se chceme podílet na postupné kultivaci našeho zdravotnictví bez otřesů, jaké zažívalo v řadě posledních let. Má kromě jiného udržet to, čím je naše zdravotnictví charakterizováno. Je to zdravotnictví podle nejvyšších etických a evropských principů, zdravotnictví, kde je vysoká míra solidarity mezi chudými a bohatými, zdravými a nemocnými, a vysoká míra ekvity, což znamená, že každý má dostat a musí dostat péči, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu, ať je to člověk chudý, bohatý, nebo člověk z velkého města, nebo někde z periferního podhůří. Tyto principy hodláme zachovat. Největší kontroverze se točí kolem definice náročné péče a definice standardu. Podle našeho návrhu péče není definována jenom tím, že některá je dražší a některá levnější. Zdravotní péče má jasnou hranici své efektivity, která říká, že základní prostředek je ten, který efektivně léčí příslušný stav nebo ho diagnostikuje. Tento postup bude považován za základní, a jestliže existují alternativní postupy, bude hodnoceno, které postupy jsou dražší a které jsou levnější. Dražší bude považován za nadstandard,“ doplňuje doc. Heger a uzavírá: „My nechceme vytahovat peníze pacientům z kapes, ale přiznejme si, že medicína se zdražuje. Za posledních deset let se objem prostředků, který jde do zdravotnictví, zvýšil o 100 % a ty peníze je potřeba dostat od občanů tohoto státu. Ty se prostě pro zdravotnictví nenatisknou. Diskuse může být samozřejmě o tom, zda tyto peníze budou získány prostřednictvím zvyšováním daní, prostřednictvím zvyšování zdravotního pojistného, nebo prostřednictvím spoluplateb. Tento zákon o spoluplatbách hovoří pouze minimálně, a to v oblasti ošetřovacího dne.“

Zdroj: Medical Tribune