Odlišnosti slovenské a české reformy zdravotnictví

Vstupní situace pro zahájení reformy se v obou zemích liší především v momentálním ekonomickém stavu. Na Slovensku byla v roce 2004 finanční krize zdravotnictví již velmi intenzivní. Rostl celkový deficit systému pojištění, což se mj. projevilo nehrazením, resp. pozdním proplácením faktur poskytovatelům zdravotní péče a lékárnám ze strany zdravotních pojišťoven. To logicky roztáčelo spirálu druhotných platebních problémů zdravotnických zařízení, např. vůči dodavatelům energií a léků. Ti pak penalizováním (úročením dluhu) hospodaření zdravotnických zařízení opět dále zatěžovali. Docházelo i ke snižování dostupnosti zdravotní péče – H. Maďarová uvedla jako příklad velmi časté odmítání pacientů na konci měsíce, zdůvodněné vyčerpáním limitu.

Česku hrozí krize

ČR reformu zahájí – pokud ji zahájí – v situaci, kdy systém zdravotního pojištění sice vykazuje finanční přebytek, vzniklý zejména zvýšenými platbami státu za tzv. státní pojištěnce, nicméně tento stav lze charakterizovat jako předkrizový. Demografický vývoj, zejména stárnutí populace a nízká natalita, se značnou měrou podílí na negativním výsledku prognostického výpočtu, podle něhož by při dnešním způsobu výběru a využití prostředků veřejného zdravotního pojištění bylo v roce 2050 možné zaplatit už jenom 50 % potřebné péče.

Korupce a dostupnost péče

Podle H. Maďarové byla pro předreformní Slovensko významným a veřejností silně vnímaným problémem korupce – zdravotnictví figurovalo v průzkumech veřejného mínění jako nejkorumpovanější společenská sféra. V ČR průzkumy vypovídají pouze o šesti- až 17procentním přesvědčení občanů o korupci ve zdravotnictví.

Společným rysem SR a ČR je zhoršování dostupnosti zdravotní péče. Ani v jedné zemi neexistují formální čekací seznamy na náročné terapeutické úkony. Nedávné šetření v nemocnicích přímo řízených Ministerstvem zdravotnictví ČR identifikovalo značné rozdíly v čekacích dobách v jednotlivých zařízeních. Podle průzkumů veřejného mínění vnímají vysokou závažnost tohoto problému i čeští občané.

Neefektivnost systému pojištění

H. Maďarová zdůraznila velmi nízkou předreformní efektivitu systému veřejného zdravotního pojištění, společnou pro obě země. Jak známo, v Česku je roční ztráta pramenící z plýtvání zdravotnickými službami vyčíslována částkou až 40 miliard korun. Slovenské analýzy potvrdily, že nejvýrazněji se na neefektivních výdajích podílely úhrady za léky (např. u VšZP SR činily 38 % celkových plateb této největší pojišťovny v zemi).

Stabilizační opatření

V další části referátu porovnávala H. Maďarová předreformní stabilizační kroky obou vlád. Za podstatné odlišnosti českého pojetí považuje přesun cenové regulace ve zdravotnictví z kompetence resortu financí do resortu zdravotnictví, zmrazení plateb státu do systému veřejného pojištění na úrovni roku 2007 a především zavedeného ochranného limitu 5 000 Kč v systému regulačních poplatků.

Upozornila i na odlišnosti opatření v lékové politice. Slovensko zavedlo v úhradách léků tzv. fixní doplatek, tedy princip neměnného percentuálního poměru úhrady a pacientského doplatku při změnách cen léků. V ČR došlo k zavedení standardního správního řízení při stanovení cen léků a určení výše úhrad ze zdravotního pojištění a byl posílen referenční systém v této agendě.

Úřady s jinou pravomocí

V kapitole věnované porovnání systémových reformních opatření upozornila poradkyně ministra zdravotnictví ČR např. na odlišné pojetí institucionalizace odpovědností a pravomocí v rámci systému zdravotního pojištění. Rozdíl naznačuje již název institucí – na Slovensku zní Úřad pro dohled na zdravotní péčí, v ČR Úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. Oběma náleží (resp. měl by náležet) dohled nad finančním zdravím pojišťoven a právo udělovat (odebírat) licence. Slovenský kontroluje druh a kvalitu poskytnuté zdravotní péče, v tomto smyslu je i příjemcem a řešitelem stížností pacientů (plní funkci zdravotnického ombudsmana) a má příslušné inspekční pravomoci vůči zdravotnickým zařízením. Český úřad bude pouze kontrolovat (popř. sankcionovat) dodržování kontraktační povinnosti ZP, tedy zabezpečení úplnosti nasmlouvané péče, splnění minimálních limitů její dostupnosti (vč. nepřekročení limitů čekací dob) a správné plnění agendy žádostí a stížností.

Zdroj: