Slabý: Odcházím od čistého stolu

Na funkci vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví na konci listopadu rezignoval prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D. Svou roční zkušenost rekapituluje v rozhovoru pro Medical Tribune.

• Jaké byly důvody vaší rezignace?

Těch důvodů je hned několik. Jednak si myslím, že nedává smysl, aby existovala pozice vládního zmocněnce pro jakýkoli segment vědy v situaci, kdy bude ministryně pro vědu, výzkum a inovace a veškerá agenda vědy a výzkumu by měla být logicky v její kompetenci. Na stranu druhou, kdyby se nová vláda rozhodla tuto pozici zachovat, myslím, že je správné nekomplikovat situaci a umožnit nové vládě co nejrychlejší obsazení této pozice dle vlastních preferencí. Důležitou roli sehrála také skutečnost, že se mi podařilo dokončit klíčové závazky v rámci mojí agendy, což mi umožňuje odcházet s dobrým pocitem.

• Co vlastně vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví dělá? Jaké jsou jeho kompetence? Má reálnou možnost něco posunout?

Činnost je formálně vymezena statutem zmocněnce, tam jsou ovšem, s výjimkou přípravy národní koncepce zdravotnického výzkumu, spíše obecně definované aktivity jako koordinační činnost v dané oblasti apod. Konkrétní obsah těmto aktivitám jsem si v podstatě vytvářel sám. Jde o práci na většině strategických dokumentů a definování klíčových témat vědy a výzkumu pro oblast zdravotnictví. V rámci přípravy těchto strategických dokumentů totiž mohou některá důležitá vědecká témata vypadnout a následně by je nebylo možné ze státního rozpočtu podpořit. Dále jakýsi dohled a zajišťování maximální podpory pro zdravotnický výzkum napříč všemi relevantními rozpočtovými kapitolami. Jde o to, aby zdravotnický výzkum nebyl opomenut. Je zde spousta segmentů vědy a výzkumu a všichni logicky usilují o co největší podporu. Zmocněnec je především poradní orgán, takže formálně má velice omezené kompetence. Současně má ale ke všemu přístup a může se ke všemu vyjadřovat, a to vlastně úplně stačí. Může totiž včas identifikovat problém a řešit ho. Například zdroje z Národního plánu obnovy určené na podporu vědy a výzkumu budou kompletně využity na financování zdravotnického výzkumu, a musím říct, že nebylo úplně snadné pro něj podporu vybojovat, protože existoval ještě konkurenční projekt Akademie věd.

• Co tedy bude nakonec z Národního plánu obnovy podpořeno?

Na podobě celého tohoto konceptu jsem se významně podílel a mám z něho velkou radost. Výsledkem je program EXCELES (vyhlášený poskytovatelem 8. 12. 2021) určený na podporu excelentního výzkumu v prioritních oblastech veřejného zájmu ve zdravotnictví, na který půjde celkem 5 mld. Kč. V rámci implementace tohoto programu vznikne pět nových národních výzkumných autorit, tzv. národních ústavů pro výzkum v oblasti infekčních chorob a virologie, onkologie, metabolických poruch a kardiologie, neurodegenerativních poruch a oblasti analýz systémových rizik v oblasti zdravotnictví.

• S kým vším jste musel jako zmocněnec spolupracovat?

Úzce jsem spolupracoval s předsedou Agentury pro zdravotnický výzkum prof. Miroslavem Ryskou, náměstky pro zdravotní péči ministerstva zdravotnictví, v jejichž gesci je také agenda vědy a výzkumu, zde to byl nejdříve prof. Aleksi Šedo a následně prof. Martina Koziar Vašáková, RIS3 týmem na ministerstvu průmyslu a obchodu, náměstky ministra školství Pavlem Dolečkem a Václavem Velčovským, samozřejmě s kolegy z Odboru Rady pro výzkum, vývoj a inovace při Úřadu vlády čr, a v souvislosti s Národním plánem obnovy také s kolegy ze Sekce pro evropské záležitosti. Dále s premiérem, postupně celkem se třemi ministry zdravotnictví a ministrem průmyslu a obchodu. Spolupráce byla většinou konstruktivní a umožnila naplňovat dílčí cíle mojí agendy. Ten výčet uvádím především jako demonstraci toho, že zdravotnický výzkum jde opravdu napříč řadou resortů a rozpočtových kapitol a koordinační činnost si vyžaduje. Jako zmocněnec jsem se také účastnil v roli hosta zasedání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, abych se vyjadřoval k bodům souvisejícím se zdravotnickým výzkumem.

• Jak se vaše představy o náplni této funkce lišily od reality?

Moc ne. Dělal jsem všechno pro to, aby se mi dařilo moje představy naplňovat.

• Podporu vědy má ve svém programu každá vláda bez výjimky. Jak se liší reálná podpora od té pouze deklarované?

Přiznám se, že v minulosti jsem se o vědní politiku moc nezajímal. V ČR rozpočet pro vědu a výzkum dlouhodobě roste. Na základě vlastní zkušenosti mohu říct, že podpora vědy a výzkumu byla v případě poslední vlády autentická. Všichni si asi uvědomují, že současná situace je složitá, ale pevně věřím, že ani vláda vedená bývalým rektorem Masarykovy univerzity a ministrem školství profesorem Fialou tento trend nezvrátí.

• Jak na tom je český zdravotnický výzkum? Co je hlavním problémem?

Ve srovnání s jinými segmenty vědy je na tom zdravotnický výzkum velice dobře. Ve srovnání se světem zde dosahují práce českých autorů nadprůměrné citovanosti. V čem na tom není český zdravotnický výzkum dobře, je financování. Společně s Michalem Pazourem z Technologického centra AV ČR jsme provedli historicky první analýzu financovaní zdravotnického výzkumu v ČR v mezinárodním srovnání. Srovnali jsme financování v ČR s dalšími zeměmi sdílejícími svoje data v Eurostatu a bohužel jsme dospěli k velice nepříznivým nálezům. Relativní podíl podpory zdravotnického výzkumu na celkové podpoře výzkumu ze státního rozpočtu je v ČR ze srovnávaných evropských zemí nejnižší a dosahuje pouze přibližně 12 procent. Vyšší podíl podpory zdravotnického výzkumu vykazují i Slovinsko, Slovensko či Chorvatsko. V ČR bohužel nárůst podpory zdravotnického výzkumu v posledních patnácti letech probíhal výrazně nižším tempem než celkový nárůst státního rozpočtu na podporu výzkumu a vývoje.

• Představuje problém i nedostatečné institucionální financování?

Tlak na navyšování institucionální podpory je logický, s poměrem 50 : 50 institucionální a účelové podpory stále zaostáváme za západním světem. Naštěstí zde dochází ke kontinuálnímu navyšování institucionální podpory díky Memorandu o podpoře výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Ministerstvo zdravotnictví ovšem ještě minulý rok nemělo objektivní metodiku pro výpočet alokace institucionální podpory pro svoje výzkumné organizace. A to bylo některými organizacemi vnímáno negativně.

• Od tohoto roku už tedy tato metodika existuje?

Ano. Ve spolupráci s prof. Šedem, prof. Ryskou a tehdejší náměstkyní Pavlou Seilerovou se podařilo dokončit a implementovat novou metodiku hodnocení výzkumných organizací v rámci resortu zdravotnictví, tzn. fakultních nemocnic a specializovaných pracovišť, jako jsou například Masarykův onkologický ústav nebo IKEM. Resort má nyní metodiku, která kvalitativně reaguje na všechny moduly metodiky hodnocení výzkumných organizací M17+ a převádí je do transparentních rozpočtových pravidel. Na základě těchto pravidel mohou jednotlivé organizace objektivně zhodnotit svoje slabiny a strategicky plánovat, kde je třeba dosáhnout zlepšení, která se následně odrazí i v jejich institucionálním financování.

• Jaké ambice bychom ve vědě měli mít? Neříkáme si až příliš často, že jsme jen malá země, navíc ne nejbohatší…

Ambice bychom měli mít určitě vysoké. Ve zdravotnickém výzkumu určitě. Máme u nás nositele ERC grantů, koordinátory H2020 projektů, a myslím, že jsme plnohodnotnými partnery pro ta nejlepší mezinárodní konsorcia. Věřím, že naši vědci už nejsou oslovováni jen ze strategických důvodů, aby konsorcia obdržela bonifikaci za začlenění „widening country“ z CEE regionu nebo abychom dodávali vzorky pacientů se vzácnými chorobami, ale také kvůli naší expertize. Osobně moc nepodporuji koordinované aktivity V4 ve vědě a výzkumu. Nemyslím si, že propojování těch slabších by mohlo kohokoli posílit. Měli bychom se spíše snažit o spolupráce s těmi lepšími. Z analýz zdravotnického výzkumu v ČR naštěstí vyplývá, že přibližně 40 procent publikací v oblasti zdravotnického výzkumu vzniká v mezinárodní spolupráci, přičemž nejčastěji spolupracujeme s kolegy ze Spojených států a Německa.

• V současné době končí nastavené financování velkých strukturálních projektů s podporou EU. U kterého z nich lze říci, že jde o úspěch? Jaký bude jejich další osud?

V oblasti biomedicíny patří k těmto tzv. Evropským centrům excelence CEITEC, ICRC a BIOCEV. Některá jsou v lepší, jiná v horší kondici, a to jak vědecky, tak ekonomicky. Národní program udržitelnosti skončil a osud těchto pracovišť by nadále měl být plně v rukou těchto center, resp. jejich mateřských institucí, tj. vysokých škol, pracovišť AV ČR a Fakultní nemocnice u sv. Anny v případě ICRC. Jakákoli další speciální finanční intervence směrem k těmto institucím za strany zřizovatelů by již nebyla systémová. Národní program udržitelnosti měl za cíl pomoci těmto institucím, aby se mohly stát samostatně udržitelnými. Pokud se to nepovedlo, možná bude u některých center nezbytná jejich významná restrukturalizace. Slovo úspěch bych použil ­například v souvislosti s centrem CEITEC. To je jistě nejen mezinárodně rozpoznané pro excelentní vědu, ale také finančně udržitelné.

• Co se během toho roku, kdy jste byl ve funkci, podařilo dotáhnout?

Určitě mám radost, že se podařilo na zdravotnický výzkum dedikovat 5 miliard korun z Národního plánu obnovy. Výzkumné organizace ministerstva zdravotnictví mají novou metodiku na alokaci institucionální podpory. Jako vládní zmocněnec jsem byl také garantem Národní inovační platformy (NIP) IV Péče o zdraví a pokročilá medicína, a koordinoval tak definování strategických témat VaVaI v dané oblasti národní RIS3 strategie. Tato témata budou klíčová pro přidělování podpory v rámci nových Operačních programů OP JAK a OP TAK. V rámci strategických témat se podařilo zajistit zásadní postavení pro oblasti, jako jsou personalizovaná medicína, léčivé přípravky pro moderní terapii (ATMP), ale také prevence, ochrana veřejného zdraví a odolnost zdravotního systému. Dotáhnout se podařilo již zmíněnou analýzu financování zdravotnického výzkumu v ČR v mezinárodním srovnání.

• Podařilo se připravit novou národní koncepci vědy a výzkumu ve zdravotnictví?

V posledních měsících jsem se nejvíce věnoval především přípravě nové verze národní Koncepce zdravotnického výzkumu na roky 2023+. Ještě tento rok předložím první verzi dokumentu komisi pro přípravu koncepce a následně vědecké radě ministra zdravotnictví a vědecké radě AZV jako odborným garantům této koncepce. Do koncepce přispívalo více než třicet garantů jednotlivých tematických priorit, analytické podklady připravovalo Technologické centrum AV ČR. Koncepce obsahuje také strategii, jak narovnat nešťastně nastavené financování zdravotnického výzkumu v ČR. Myslím, že oproti předchozí verzi se podařilo do koncepce dostat řadu důležitých prioritních témat, jako například veřejné zdraví, telemedicína a eHealth, paliativní medicína, samostatnou kapitolu pro personalizovanou medicínu nebo léčivé přípravky pro moderní terapie. Vznikly tak velice pěkné synergie mezi jednotlivými strategickými dokumenty – národní koncepcí zdravotnického výzkumu, RIS3 strategií, ale i věcnou náplní nově vznikajících národních ústavů, které mají byt předmětem podpory z Národního plánu obnovy.

• Řešil jste i problémy spojené s pandemií koronaviru?

Pouze okrajově, jen s ohledem na vědu a výzkum v této oblasti. Podílel jsem se na přípravě nového Podprogramu 3: Dopady pandemie COVID‑19 na zdravotní péči v ČR Agentury pro zdravotnický výzkum. Šlo především o spolupráci s předsedou agentury prof. Ryskou a s náměstkyní pro zdravotní péči prof. Koziar Vašákovou. Bylo potřeba program co nejdříve připravit, posléze pro něj získat podporu a souhlasné stanovisko RVVI a následně pro něj zajistit potřebné prostředky. V současné době soutěž probíhá a jsou hodnoceny přijaté projekty.

• Jaké šance pro rozvoj vědy dává předsednictví EU?

Do příprav nejsem zapojen, takže to nedokážu zhodnotit. Věřím ale, že to určitě bude velká šance pro zviditelnění české vědy, zvláště pak v oblastech, které jsou předmětem zájmu současných evropských politik. Jedná se například o onkologický výzkum díky Evropskému plánu boje proti rakovině (Europe’s Beating Cancer Plan) nebo Misi rakovina Horizontu Evropa.V příštím roce také budeme slavit výročí 200 let od narození Johanna Gregora Mendela a v Brně se plánují velké oslavy. To bude určitě také zajímavé téma.

• Co je rozděláno? Kde se po vašem odchodu obáváte o ztrátu kontinuity?

Nejdůležitější bude vytěžit co nejvíce z analýzy financování zdravotnického výzkumu. Bude potřeba v rámci schvalovacího procesu nové koncepce zdravotnického výzkumu na Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace prosadit strategii vedoucí ke kontinuálnímu navyšování financování zdravotnického výzkumu. Cílem koncepce je v této souvislosti zvýšení relativního podílu výdajů státního rozpočtu na zdravotnický výzkum na celkových výdajích státního rozpočtu na výzkum ze současných 12 procent na cílových 20 procent v roce 2030. Tato cílová hodnota odpovídá relativnímu podílu podpory zdravotnického výzkumu poskytovanému ze státního rozpočtu ve vyspělých evropských zemích, jako je Rakousko, Francie, Německo či Španělsko. Tuto potřebu lze v čase největší zdravotní krize za poslední desítky let jen stěží zpochybňovat. K dosažení tohoto cíle bude zapotřebí průběžně zvyšovat podíl podpory na zdravotnický výzkum od roku 2023 do roku 2030 o jeden procentní bod ročně.

• Pokud se vás váš nástupce bude ptát, co mu řeknete? Jakou dobrou radu mu dáte?

Vzhledem k tomu, že pravděpodobně budeme mít ministryni pro vědu, výzkum a inovace, neočekávám, že budu mít nástupce. Pokud by přece jenom funkce byla zachována nebo převedena pod kabinet paní ministryně, asi bych nástupci doporučil, ať se maximálně zaměří na neuspokojivé financování zdravotnického výzkumu a pokusí se zajistit podporu pro jeho nápravu.