Odborníci kritizují systém specializačního vzdělávání lékařů
Jaké lékařské obory si „budou moci dovolit“ zřídit rezidenční místa? Podařilo se ministerstvu spravedlivě rozdělit peníze mezi jednotlivé specializace, anebo uspějí argumenty, že finance jsou přidělovány podle toho, jaké vyhlídky má ten který lékařský obor na dalších pět let? Podle této filosofie na tom budou vcelku dobře například obory všeobecné lékařství, dermatologie a dermatovenerologie či anesteziologie, ale stěžují si například zástupci prakticky všech invazivních oborů medicíny. Za všechny mohou zaznít slova doc. MUDr. Leopolda Plevy, CSc., předsedy České společnosti pro úrazovou chirurgii ČLS JEP: „Ministerstvo tvrdí, že jde nyní o symbolickou částku na jeden rok – činí půl miliardy korun. Naše pracoviště rezidentská místa zatím nebude řešit. Rozdělení financí z ministerstva zdravotnictví na tento systém se nám nezdá v pořádku, jako Česká společnost pro úrazovou chirurgii jsme oficiálně vyjádřili svůj kritický postoj. Možná, že je skutečně potřeba vychovat více praktiků. Ale jsem zvědav, kdo v budoucnu nahradí stárnoucí traumatology, chirurgy a podobně,“ uvedl docent Pleva.
Od zeleného stolu dotace rozdělovat nejde
Kritiku na způsob přerozdělení peněz na rezidentury a celkově pak na současný systém specializačního vzdělávání lékařů, včetně jednostupňového systému atestací či omezení financování IPVZ, je slyšet ze všech odborných společností i jednotlivých zdravotnických pracovišť. A to i z těch, na která letos ministerstvo „lépe pamatovalo“ například počtem přiznaných rezidentských míst a financí na realizaci této formy postgraduálního studia.
Lékaři poukazují zejména na nebezpečí postupného úpadku specializačního vzdělávání, který podle nich vrátí vynikající teoretickou úroveň české medicíny o desítky let zpátky. Doslova tak se vyjádřil například doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc., bývalý předseda České pediatrické společnosti ČLS JEP, když komentoval nynější úpravu specializační přípravy v oboru dětského lékařství. „Ta nyní obsahuje tři roky pediatrického kmene a jeden rok specializační přípravy. Je to nejhorší varianta. Výbor pediatrické společnosti opakovaně jednal s odborem vzdělávání ministerstva zdravotnictví se záměrem, aby byl dodržen vzdělávací program, který stanovil délku přípravy na pět let. Neúspěšně,“ konstatuje docent Hoza.
Ostrou kritiku systému a rozdílu mezi ministerskou teorií a skutečnou aktuální praxí v české medicíně si neodpustil ani MUDr. Richard Lukáš, Ph.D., přednosta Traumatologicko-ortopedického centra Krajské nemocnice Liberec: „ Považuji za naprosto absurdní, abychom dostali na jednoho rezidenta čili školence na pět let jeho výuky 30 000 korun. Podobně jsou na tom i ostatní operační obory,“ říká MUDr. Lukáš a pokračuje: „Bojovali jsme při přidělování akreditací o přežití, ale z dnešního úhlu pohledu jde o danajský dar. Svoje místo jsme sice na mapě traumacenter obhájili, ale máme nyní prakticky za stejné peníze dvojnásobnou spádovou oblast. Tým našich lékařů je na samé hraně a nemůžeme si dovolit přijít ani o jediného člověka. I mzdové prostředky máme rozděleny tak, aby plat nebyl pro kolegy spíše demotivující než naopak. Kdybychom přijali byť jednoho školence na rezidentské místo, museli bychom na jeho mzdu prakticky celých pět let přidávat každý ze svého. I to by bylo možná schůdné, ale pouze technicky. Principiálně to totiž považuji za nesprávné – diferenciace dotací na rezidentská místa v jednotlivých oborech je natolik významná, že ji prostě nejde přehlédnout. Nakonec ale systém budeme zřejmě muset přijmout.“
Jako srovnání uvedl MUDr. Lukáš platby na jednoho rezidenta například ve všeobecném lékařství. „Zde ministerstvo přidělilo na jednoho rezidenta na pět let 1,5 milionu korun. Nechci zasévat svár mezi kolegy, ale disproporce to prostě je. Nechápu, proč jsou právě obory invazivní medicíny v tomto směru dotačně podhodnoceny. Mám za to, že proto by se opravdu neměla dotační politika v oblasti specializačního vzdělávání lékařů tvořit od zeleného stolu, jak systém označují někteří kolegové,“ doplňuje MUDr. Lukáš. On i další lékaři z oborů invazivní medicíny jako argument připomínají náročnost výuky operativy, nezbytnou nutnost náročného praktického školení na sále a všechna další specifika operačních oborů.
Vzali jsme si příklad a budeme vzdělávání spolufinancovat
Ministerstvo zdravotnictví (MZ) svou politiku obhajuje. „Nechali jsme se inspirovat praxí v některých státech Evropské unie, například Velkou Británií, a rozhodli jsme se vzdělávání lékařských zdravotnických pracovníků spolufinancovat. Jednak z prostředků státního rozpočtu, jednak z peněz poskytnutých Evropským sociálním fondem (ESF). Ministerstvo připravilo dva projekty, a to projekt spolufinancování základních oborů a projekt na spolufinancování dalšího vzdělávání,“ informuje David Přinesdom z tiskového oddělení MZ.
Podle jeho slov nebylo do této doby specializační vzdělávání nijak ze strany státu zajištěno, tuto kompetenci měla jednotlivá zdravotnická zařízení. Ta však neměla dostatek financí, například na mzdy pro školence. „Školenec si povětšinou musel ze svého platit veškeré stáže a kursy stanovené vzdělávacím programem příslušného oboru,“ vysvětluje David Přinesdom.
Prvním projektem, který ministerstvo připravilo, je spolufinancování specializačního vzdělávání ze státního rozpočtu prostřednictvím zmiňovaných rezidenčních míst. Resort tento projekt nastartoval na počátku letošního roku. Financování specializačního vzdělávání prostřednictvím rezidenčních míst probíhá v návaznosti na ustanovení paragrafu 21a odst.4 zákona č. 95/2004 Sb. O podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále jen zákon č. 95/2004 Sb.), ve znění pozdějších předpisů (zejména zákona č. 189/2008 Sb.).
Ministerstvo vypsalo na konci loňského roku počty rezidenčních míst v jednotlivých oborech a celkovou částku dotace na celou dobu vzdělávání. V letošním roce na specializační vzdělávání poskytuje částku, která postačí zhruba na proškolení 300 lékařů a 2 200 nelékařů. „Pro tento rok byly podpořeny hlavně ty obory, ve kterých je alarmující nedostatek lékařů či jejich věková struktura naznačuje jejich nedostatek v příštích letech. Podporu mají také obory, které nejsou atraktivní ze strany absolventů,“ předkládá filosofii ministerstva David Přinesdom.
Podle jeho slov akreditovaná zdravotnická zařízení žádají o dotaci na rezidenční místa a jejich žádosti budou posuzovány akreditační komisí na základě následujících kritérií: za prvé je nutná kvalita zajištění průběhu celého vzdělávacího programu, za druhé je nezbytné personální, věcné a technické zajištění zařízení, popřípadě smluvních subjektů, v jejichž spolupráci bude vzdělávání zajišťováno. Za třetí jde o regionální kritéria – potřeba odborníků daného oboru specializačního vzdělávání v příslušném regionu České republiky a potřebnost podpory udržení a rozvoje oboru v tomto regionu. Za čtvrté se posuzuje délka školicí činnosti školitele za posledních pět let a za páté délka praxe školitele v daném oboru.
„Po ohodnocení žádostí bude sestaven seznam zdravotnických zařízení z hlediska jejich úspěšnosti. Co se týče toho, jak přidělené finanční prostředky zdravotnické zařízení strukturálně v rámci rezidentury využije, to nechává ministerstvo plně v gesci daného pracoviště. Finance může použít na mzdu rezidenta – minimálně 55 % z celkové dotace, na mzdu školitele – maximálně 20 %, a zbývající část na ostatní náklady spojené se specializačním vzděláváním rezidenta – tj. materiál, kursy, stáže v jiném zařízení a podobně. Tyto finanční prostředky se pak budou vyplácet. Ministerstvo uveřejní seznam zařízení, která získala dotaci na rezidenční místo v daných oborech. Na svých stránkách bude mít informace o tom, odkdy a dokdy bude v těchto zařízeních probíhat výběrové řízení na rezidenta. Co se týče seznamu akreditovaných zařízení jako takových, ministerstvo samozřejmě takovýto seznam na webových stránkách uveřejnilo a pravidelně jej aktualizujeme,“ doplňuje David Přinesdom.
Druhým projektem, který podle informací Davida Přinesdoma ministerstvo připravuje, je spolufinancování vzdělávání lékařských a nelékařských zdravotnických pracovníků z ESF. Jedná se o podporu dalšího vzdělávání, a to v těch oblastech, které jsou pouze prohlubováním kvalifikace lékařských a nelékařských zdravotních pracovníků a jsou pro zdravotnické pracovníky povinné. Jedná se o spolufinancování certifikovaných kursů, všech forem celoživotního vzdělávání a akreditačních kvalifikačních kursů.
Lékaři vidí v projektech ministerstva klady i zápory
„Nechci působit jako demagogický odpůrce všeho, co se na ministerských úřadech připraví. Proto i my chceme využít pozitiva projektu rezidentských míst, a to i přes negativa, která jsem uváděl. V naší nemocnici a konkrétně v traumatologicko-ortopedickém centru chceme využít možnosti získat školence. Po dohodě s panem ředitelem bychom zde jednoho kolegu na rezidenturu opravdu rádi měli. Zároveň rovnou přiznávám, že se budeme snažit, aby u nás, bude-li šikovný, po pěti letech rezidentury i zůstal,“ komentuje projekty specializační přípravy MUDr. Lukáš, přednosta libereckého traumatologicko-ortopedického centra. On i jeho kolegové očekávají, že ministerstvo zdravotnictví zároveň zajistí, například v rámci výběrových řízení, co nejvyšší úroveň uchazečů o rezidentská místa.
„To považuji za zcela samozřejmé. Nedovedu si představit, že by se mohl na takto finančně i jinak náročný specializační program přihlásit každý lékař, kterého to napadne. Už po několika měsících by mohl s neúspěchem skončit. Přišel by další, a tak by to mohlo jít několikrát dokola, než bychom doslova narazili na toho pravého,“ říká s nadsázkou praktický lékař MUDr. Eduard Richter z Brna.
Otazníky kolem jednostupňové atestační přípravy
Odborníci diskutují také o jednostupňové atestaci. Názory jsou rozdílné. „Velmi postrádám dvojstupňový systém atestací. Pod politickým tlakem byl před několika lety rozbit fungující systém specializační přípravy a náhradu nemáme,“ komentuje situaci prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP, a pokračuje: „První atestace dala definované ,limitované kompetence‘, druhý stupeň byl náročnější, výběrový.“ Kritický názor na současné postgraduální vzdělávání lékařů v oboru pediatrie má docent Hoza. Současnou úpravu specializační přípravy považuje za nejhorší variantu od doby, kdy u nás byla příprava v podobě atestací I. a II. stupně.
Opačný názor zastává psychiatr MUDr. Jaroslav Veselý. „Dvojstupňový systém atestací se nepoužívá nikde na světě. Tak tomu bylo v bývalém SSSR a jeho satelitech. Nové začátky u nás jsou sice možná obtížné, ale to byly jistě například i v USA, kde přitom specializační příprava funguje dokonale. Nemůže se tam například stát, že o výsledku rozhodne náhoda, jak tomu bývá v případě našich atestací,“ říká MUDr. Veselý, který je v pravidelném kontaktu s předsedou edukační komise Americké psychiatrické asociace, jež zkouší u atestací ve všech státech USA. „Mám tedy přesné informace. V USA je předem vyloučeno, že by někdo mohl u atestace uspět, když se předem nepřipravil a naopak. Kdo se poctivě připravoval, nemůže neuspět. Jaký je to kontrast proti české loterii. Jinak se totiž naše atestace nedají nazvat. Bohužel, apatie je u nás tak zabetonovaná, že zde nic nepomůže,“ dodává MUDr. Veselý.
Pro IPVZ nastávají velké změny. Budou k lepšímu?
O tom, že Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) čekají velké změny ve způsobu financování, se mezi zdravotnickou veřejností velmi intenzivně mluví. Ředitel organizace MUDr. Zdeněk Hadra především uklidňuje odbornou zdravotnickou veřejnost. „Slýchám zvěsti na základě nepodložených a de facto nepravdivých tvrzení o tom, že by se měl IPVZ zrušit. Podotýkám, že takto to není. Opravdu se chystají v organizaci změny, včetně už zmíněného způsobu a systému financování. Na dalekosáhlejší komentáře je však ještě příliš brzy a já osobně mám v úmyslu se k nim v Medical Tribune v krátké budoucnosti rozsáhleji vyjádřit a lékařskou veřejnost informovat,“ sdělil ředitel IPVZ MUDr. Hadra.
Zdroj: