Očkování proti chřipce už běží, zdravotníci se očkují málo

Očkování proti chřipce před letošní sezónou už běží v Česku naplno, v průměru se dává očkovat do pěti procent populace, v rizikových skupinách je proočkovanost 25procentní. Očkování proti chřipce v Česku povinné není, a to – na rozdíl od USA – ani pro lékaře a sestry, kteří pečují v nemocnicích o vážně nemocné na JIP a ARO. Kolik zdravotníků se chrání očkováním proti virové infekci, která má ročně na svědomí život zhruba dvou tisíc Češek a Čechů, lze podle vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění Státního zdravotního ústavu MUDr. Martiny Havlíčkové, CSc., jen odhadovat.

Například v pražské Nemocnici Na Bulovce se podle ředitelky protiepidemického odboru Hygienické stanice hl. m. Prahy MUDr. Zdenky Jágrové dává očkovat pětina zdravotníků, příspěvek na vakcínu dostávají v rámci zaměstnaneckých benefitů, což souvisí i s tím, že v nemocnici je velká infekční klinika, kde zaměstnanci vidí dopady infekcí na vlastní oči. V jiných zdravotnických a sociálních zařízeních je situace zřejmě obdobná jako v běžné populaci, což může znamenat počty očkovaných do pěti procent.

V Česku jsou mezi obyvatelstvem příznivci očkování i jeho odpůrci, podobné je to podle MUDr. Havlíčkové i mezi lékaři. Je ale přesvědčena, že většina lékařů toto očkování podporuje, a i když sami očkováni nejsou, svým pacientům je doporučují, alespoň by to tak podle doporučení České vakcinologické společnosti mělo být. „Očkování je dobrovolné, očkování zdravotnických pracovníků by samozřejmě bylo namístě, ale je to rozhodnutí každého, jak to vyřeší,“ řekla. Podle ní by měli být očkováni zdravotníci alespoň na JIP a ARO, není ale pro zavedení povinnosti. „Můj osobní názor je, že bývá efektivnější pro to lidi získat než přistupovat mandatorním způsobem, i když někdy i to je nutné,“ vysvětlila.

„Legislativně u nás tato situace ošetřena není, není žádná povinnost zdravotníků, aby se nechali očkovat proti chřipce. Záleží na každém zdravotnickém zařízení, jak to pojme,“ potvrdila MUDr. Jágrová. Hygienici podle ní léta usilují o to, aby se očkovali zdravotníci, zejména na JIP a ARO, kde mohou být zdrojem vážných komplikací pro oslabené pacienty. „Máme i neblahou zkušenost s různými spory, kdy se rodina brání, že jejich rodinný příslušník byl nakažen ve zdravotnickém zařízení, máme i negativní zkušenost s tím, že se některá interní pracoviště musejí v době chřipkové epidemie zavírat, protože personál je nemocen,“ popsala.

Potřebu očkování zdravotníků dokumentovala MUDr. Havlíčková příkladem z ledna 2013, kdy pacient na ARO zemřel na chřipku A/H1N1. Pečující personál neměl chřipkové příznaky, případně jen rýmu nebo kašel, proti chřipce nebyl nikdo očkován. U třetiny pak ale testy prokázaly virus chřipky A/H1N1.

V řadě zemí platí pravidlo, že buď se dají zdravotníci očkovat, nebo po celou chřipkovou sezónu nosí ústenku v podobě polomasky. O zavedení povinnosti očkování pro zdravotníky se sice v Česku dlouhodobě diskutuje, do vyhlášky o očkování se ale dosud nedostala. „My jako hygienická stanice se snažíme jít příkladem, u nás očkujeme určitě víc než třetinu zaměstnanců z FKSP a zaměstnanci to vítají,“ shrnula MUDr. Jágrová. „Vnímáme očkování zdravotníků jako důležitou součást kontroly nemocničních infekcí a ochrany pacientů,“ doplnila MUDr. Havlíčková.

Chřipkou onemocní na celém světě ročně 10 až 15 procent populace, v pandemii 40 až 50 procent. Na její následky každý rok na světě zemře až půl milionu lidí. Mezi ohrožené skupiny patří senioři starší 65 let, chroničtí pacienti, pacienti po transplantaci krvetvorných buněk, nemocní v dlouhodobé lůžkové péči a obyvatelé domovů pro seniory. Zdravotní pojišťovny jim očkování proti chřipce hradí.

Dopad a rozsah případné letošní epidemie nemohou odborníci zatím odhadnout. „Můžeme ho jen předpokládat s tím, že vývoj pak může být docela překvapující,“ řekla MUDr. Havlíčková. Zatím se v Evropě chřipka téměř nevyskytuje, jsou jen sporadické případy jak typu B, tak subtypu A/H3N2, což by odpovídalo tomu, že loni dominoval subtyp A/H1N1 a zpravidla je tendence ke střídání.

Pokud bude vývoj epidemie typický, stoupne v Česku nemocnost koncem prosince nebo počátkem ledna. Epidemie obvykle trvá čtyři, šest, ale i deset týdnů, záleží na explozivitě, na charakteru kmene i na tom, jestli prevaluje více zástupců jako loni, tím pádem pak může přijít i druhá, mírná vlna.

Zatím poslední pandemie byla v roce 2009, což souviselo s objevením nového subtypu. První historicky popsaná epidemie chřipky je z roku 412 př. n. l. v Aténách. Řadu pandemií odstartovala v roce 1889 ruská chřipka A/H2N2, následovaly v roce 1900 hongkongská chřipka A/H3N8, v roce 1918 španělská chřipka A/H1N1, v roce 1957 asijská chřipka A/H2N2, v roce 1968 hongkongská chřipka A/H3N2 a v roce 2009 pandemická chřipka A/H1N1.

Letošní vakcína má tři složky: A/California/ 7/2009(H1N1) – varianta kmene (A/California/7/2009,NYMC X‑179A), A/Hong Kong/4801/2014(H3N2) – varianta kmene (A/Hong Kong/4801/2014, NYMC X‑263B) a B/Brisbane/60/2008 – varianta kmene (B/Brisbane/60/2008, divoký

Zdroj: