Očkování - obrana nejen proti pneumokokům
Cílem jednání bylo zahájit diskusi mezi odborníky a politiky na téma co nejrychlejšího plošného zavedení očkování proti invazivním pneumokokovým infekcím u nás. Odborná veřejnost je přesvědčena o správnosti tohoto kroku, přesvědčivě hovoří i farmakoekonomické analýzy, je tedy nejvyšší čas zahájit dialog s politiky i organizátory, plátci a poskytovateli zdravotnické péče. A jak se ukázalo, také s veřejností.
Náměstek ministra zdravotnictví pro ochranu a podporu veřejného zdraví a hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít, Ph.D., úvodem semináře připomněl, že očkování dnešního typu bylo započato už v 18. století a dodnes prokazuje svou potřebnost a účinnost. Srovnáme-li nemocnost a úmrtnost způsobené infekcemi před a po zahájení celoplošného očkování, uvědomíme si, že jen málokteré jiné preventivní opatření je tak jednoznačně zdůvodněné, jednoduše realizovatelné a tak vysoce účinné jako právě očkování. Jako jedno z mála totiž splňuje všechny tři požadavky na účinnou prevenci - je známa etiopatogeneze onemocnění, jeho kauzální původce i prostředek k jeho potlačení. Jen díky plošnému, státem organizovanému a hrazenému očkování dnes neumírá žádné dítě na takové choroby, jako je diphterie (dříve 300 zemřelých/rok), pertuse (30 000 nemocných a 80 zemřelých ročně), spalničky (50 000 onemocnění a 80 úmrtí za rok) a obrna (600 onemocnění a 50 úmrtí ročně) nebo tetanus (45 zemřelých/rok). Podobné výsledky byly dosaženy po zavedení celoplošného očkování proti tuberkulóze, záškrtu, příušnicím, zarděnkám apod.
Hazard není na místě
V České republice má očkování dlouholetou tradici. Dřívější Československo bylo dokonce prvním státem na světě, kde již v roce 1960 po zavedení celoplošného očkování došlo k vymizení přenosné dětské obrny, a patřilo mezi průkopnické státy v zavádění celoplošného očkování i proti dalším infekčním chorobám, jako např. spalničkám, příušnicím, zarděnkám, záškrtu a dávivému kašli. V poslední době se nicméně čas od času objevují názory, jako by státem regulované a hrazené očkování bylo jakýmsi přežitkem, a navrhuje se místo toho nepovinné, dobrovolné očkování dětské populace, závislé jen na vůli a rozhodnutí rodičů. Přitom - jak také zaznělo v diskusi - zatímco riziko infekčních komplikací u neočkovaných dětí je vysoké (např. u spalniček se pohybuje v rozmezí 1 : 1 000), pravděpodobnost komplikací v důsledku vakcinace je mnohonásobně nižší (1 : 1 000 000).
MUDr. Vít vyslovil názor, že naše veřejnost dosud není zdaleka tak informovaná, vzdělaná a zodpovědná vůči zdravotnímu stavu vlastnímu i zdravotnímu stavu svých dětí, aby jí bylo možno zcela postoupit rozhodování o tak závažné otázce. Možné konsekvence takového rozhodnutí si ostatně můžeme představit na základě faktu, že navzdory dostupnosti levné a účinné protichřipkové vakcíny u nás začátkem příštího roku v případě chřipkové epidemie opět zbytečně zemře na 2 000 lidí. Jiným varovným příkladem může být stav chrupu české populace poté, co byl svěřen do péče a zodpovědnosti rodičů. Stejný názor ostatně vyjádřili i další řečníci semináře - předsedkyně odborné Společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP MUDr. Hana Cabrnochová a předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.
Kdy přejít od rizikových skupin k celoplošné akci?
V dalším programu přítomní odborníci přesvědčivě zdůvodnili i oprávněnost zařadit co nejdříve do státem regulovaného a hrazeného očkovacího kalendáře plošných očkování vakcinaci proti pneumokokovým infekcím. Zatím je v České republice prováděno pravidelné očkování proti pneumokokovým nákazám podle novelizované vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., v jejíž příloze jsou vyjmenovány rizikové skupiny dětí, kterým je vakcinace hrazena z veřejného pojištění. Jde přibližně o 4 000 dětí ročně, které jsou zatím očkovány sedmivalentní konjugovanou pneumokokovou vakcínou.
Těmito rizikovými skupinami na základě platné vyhlášky jsou:
* děti s primárními defekty imunity s klinickým projevem (poruchy tvorby imunoglobulinů, T lymfocytů, fagocytózy a komplementu);
* děti se závažnými sekundárními imunodeficity (hematoonkologická onemocnění, transplantace orgánů, HIV infekce);
* děti s asplenií funkční i anatomickou ve věku do dvou let;
* děti po transplantaci kmenových hemopoetických buněk;
* děti s chronickými plicními onemocněními (vrozené vady a poruchy respiračního traktu, bronchopulmonální dysplazie);
* děti s recidivujícími (pneumokokovými) otitidami (4 ataky/rok);
* pacienti s kochleárními implantáty a likvoreou;
* děti po prodělané bakteriální meningitidě a septikémii.
Vakcinologická společnost ČLS JEP, Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP a další odborné autority i poradní sbor pro epidemiologii hlavního hygienika ČR - ti všichni zavedení plošného očkování proti pneumokokovým vakcínám doporučují. K tomu jsou pediatři kapacitně schopni je zabezpečit.
Nebude to levné - už dnes, po začlenění hexavakcíny, stojí očkování proti deseti infekčním chorobám (TBC, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, hemofilovým infekcím, dětské obrně, hepatitidě B, spalničkám, příušnicím a zarděnkám) ročně půl miliardy korun, přidání pneumokokové vakcíny, tedy očkování proti jedenácté dětské nemoci, by si vyžádalo dalších 400 milionů (i když při plošném očkování by státní tendr nejspíše dosáhl snížení ceny).
Nicméně podle farmakoekonomické studie, kterou u nás provedla společnost Infopharm a kterou na semináři prezentoval MUDr. Michal Prokeš, by zavedení plošného očkování v ČR mohlo jen u dětí zabránit ročně 28 úmrtím, 640 případům invazivních pneumokokových infekcí, téměř 17 000 otitid a 161 případům trvalých postižení. Vakcinace nejmenších by navíc zamezila i 115 případům invazivních pneumokokových infekcí, více než 500 případům pneumokokových onemocnění a 216 úmrtím u dospělé populace. V ročním porovnání by tak přínosy vakcinace převýšily náklady na ni o 327 milionů korun, dlouhodobě by přínosy očkování převážily potřebné náklady v poměru 2 : 1.
Očkování proti invazivním pneumokokovým infekcím doporučuje mj. Světová zdravotnická organizace (na semináři o tom hovořila ředitelka kanceláře SZO v ČR MUDr. Alena Šteflová) i organizace PACE (Pneumococcal Awareness Council of Experts), o jejímž doporučení informovala účastníky jednání předsedkyně Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP a členka výboru zmíněné mezinárodní organizace MUDr. Pavla Křížová.
Dodejme, že v současnosti již je celoplošné očkování proti pneumokokovým infekcím zavedeno nejen v USA, ale např. i v Austrálii, Kuvajtu či Mexiku a také v řadě evropských zemí (Velká Británie, Švýcarsko, Nizozemsko, Norsko, Lucembursko, Belgie, Itálie, Řecko, Německo, Francie, Rakousko, Irsko). V nejbližší době je jeho zavedení plánováno mj. v Kanadě, na Novém Zélandu, ve Švédsku, Dánsku či na Kypru. V dubnu letošního roku byly v časopisu Lancet publikovány výsledky rozsáhlé studie ze Spojených států, která jednoznačně prokázala efekt očkování na pokles nemocnosti a úmrtnosti nejen v dětské, ale i v dospělé populaci (kolektivní imunitní efekt). Účinnost konjugované pneumokokové vakcíny však byla prokázána i v dalších zemích, včetně rozvojových.
Diskuse jsou legitimní, ale…
Semináře se zúčastnil i představitel Občanského sdružení „Rozalio - Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování“ pan Jan Třasák, který vystoupil s lidsky sice pochopitelným, nicméně odborně neodůvodnitelným přístupem, založeným na údajné snížené imunitě vyvolané očkováním u jeho dítěte. Pan Třasák mj. uvedl, že sdružení není proti očkování, chce jen vyvolávat veřejnou diskusi např. o možných nežádoucích účincích očkování nebo o nedostupnosti příbalových letáků k vakcínám, v nichž by se rodiče o možnosti těchto nežádoucích účinků mohli dočíst. Takové diskuse jsou jistě legitimní, nicméně některá stanoviska části představitelů tohoto hnutí (např. o škodlivosti očkování, které oslabuje imunitu dětí, a tak zvyšuje infekční nemocnost, o zbytečnosti některých vakcín a o nutnosti zavedení nepovinného očkování založeného na vůli a rozhodování rodičů) odrážejí nedostatek pochopení a důvěry pro vědecké argumenty, neochotu vidět problematiku z jiného než úzce osobního pohledu a akceptovat fakt, že jakékoli „rozvolnění“ očkovacích postupů by vedlo k návratu nebezpečných infekcí, které již dříve byly očkováním potlačeny. Platí totiž, že přes všechna úskalí, jichž si je odborná veřejnost vědoma a která trvale diskutuje a snižuje, představuje očkování jediný účinný a časem jednoznačně prověřený způsob, jak chránit celou lidskou populaci účinně, s malými individuálními riziky a obrovským kolektivním ziskem, přitom navíc s nízkými náklady, před působením smrtících infekcí.
Navzdory diskusím tak dosud dostupná data, fakta a argumenty představují více než dobrý základ pro urychlení diskuse odborníků s politiky a exekutivou o doplnění plošného očkování o vakcínu proti pneumokokovým infekcím i u nás.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2007, strana C7
Zdroj: