Očkování cestovatelů

Souhrn

Očkování je velmi účinná prevence řady infekčních onemocnění. Očkování cestovatelů lze rozdělit do tří kategorií. Jako pravidelná jsou označována očkování, která se u nás provádějí v dětství (tetanus, pertusse, difterie, poliomyelitida, spalničky aj.). Riziko těchto infekcí je v tropech stále vysoké. Povinná jsou pouze očkování proti žluté zimnici do některých zemí v subsaharské Africe a Jižní Americe a proti meningokokovým infekcím při cestě poutníků do Saudské Arábie. Do skupiny doporučených očkování patří především vakcinace proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, choleře, vzteklině, klíšťové a japonské encefalitidě. Rizikovým pacientům, chronicky nemocným a starším osobám se dále před cestou doporučují očkování proti chřipce a pneumokokovým infekcím. Pro dospělé neimunní osoby je vhodné očkování proti planým neštovicím.

Klíčová slova: očkování cestovatelů / žlutá zimnice / virová hepatitida A / virová hepatitida B / břišní tyfus / meningokokové infekce / cholera / vzteklina / klíšťová encefalitida / japonská encefalitida

Summary

Vaccination is a very efficient preventive measure for some infectious diseases in international travelers. Immunization can be divided into three categories: 1) the routine vaccinations (tetanus, pertussis, diphteria, poliomyelitis, measles, etc.) are applied in childhood as a part of routine health maintenance irrespective of international travel, these infections were eliminated in the Czech Republic, but their risk continues to be high in tropics; 2) the required vaccinations (yellow fever and meningococcal meningitis A, C, Y, W135 in pilgrims to Saudi Arabia) are compulsory for entry into some countries under International Health Regulations. The recommended vaccinations comprise viral hepatitis A and B, typhoid fever, cholera, rabies, tick‑born and japanese encephalitis. Other vaccinations (influenza, pneumococcal infections, varicella) may be recommended for some groups of travelers (immunocompromised, elderly, people with chronic disease). Key words: traveler’s vaccination / yellow fever / viral hepatitis A / viral hepatitis B / typhoid fever / meningococcal infections / cholera / rabies / tick‑born encephalitis / Japanese encephalitis

ÚVOD

V posledních letech výrazně vzrůstá počet osob cestujících do epidemiologicky rizikových oblastí. V roce 2008 celosvětově překročilo mezinárodní hranice více než 922 milionů osob,1 z tohoto počtu cestuje do zemí tropů a subtropů kolem 50 milionů turistů ročně.2 Asi 52 % všech mezinárodních cest se uskutečnilo letecky, 6 % námořním transportem. Detailní informace o požadavcích v letecké a námořní dopravě lze nalézt na webových stránkách www.asma.org (Aerospace Medical Association) a www.imha.net/ (International Maritime Health Association). Stoupá i počet turistických cest našich občanů, dovolenou v zahraničí tráví ročně kolem čtyř milionů Čechů. Významnou roli v prevenci řady závažných infekčních nemocí spojených s cestováním a pobytem v epidemiologicky rizikových oblastech má očkování. Cílem předkládaného článku je poskytnout aktuální informace o možnostech očkování před cestou do zahraničí praktickým lékařům, pediatrům a pracovníkům center cestovní medicíny. Sdělení zahrnuje též informace o nových očkovacích látkách proti meningokokovým infekcím (Menveo), japonské encefalitidě (Ixiaro), tetanu, pertussi, difterii, poliomyelitidě (Adacel, Adacel Polio, Boostrix, Boostrix Polio), které mají v cestovní medicíně významné uplatnění.

Obecné zásady očkování cestovatelů

Očkování cestovatelů se řídí zásadou „3R“, lze je rozdělit na očkování pravidelná (rutinní – „routine“), povinná (požadovaná – „required“) a doporučená („recommended“). Jako pravidelná jsou označována očkování, která se u nás provádějí v dětském věku (tetanus, pertusse, difterie, poliomyelitida, spalničky aj.).

Ve vyspělých zemích se tyto infekce s výjimkou pertusse prakticky nevyskytují, v tropech však zůstává riziko onemocnění stále vysoké. Povinná jsou v současnosti pouze očkování proti žluté zimnici do některých zemí subsaharské Afriky a Jižní Ameriky a proti meningokokovým infekcím při cestě poutníků a turistů do Saudské Arábie v době svátků. Doporučená jsou očkování proti infekcím, které se v rozvinutých zemích vyskytují vzácně a neprovádí se proti nim rutinní vakcinace v dětství (např. hepatitida A a B, břišní tyfus, cholera, vzteklina, japonská encefalitida). Dále se před cestou často doporučuje očkování proti chřipce a pneumokokovým infekcím starším a chronicky nemocným osobám nebo očkování proti planým neštovicím těm, kteří tuto infekci neprodělali.

Je vhodné, aby cestovatel navštívil očkovací centrum s dostatečným předstihem. Při cestách do méně rizikových turistických destinací by se tak mělo stát alespoň šest týdnů před odjezdem. Jestliže však dotyčný plánuje delší pobyt v odlehlých a vysoce rizikových oblastech (např. subsaharská Afrika, Amazonie, indický subkontinent a jihovýchodní Asie), kdy se aplikuje větší množství očkovacích látek, je často nutné zahájit vakcinaci tři měsíce před odjezdem. Před cestou očkovací centrum vypracuje individuální očkovací plán. Při jeho přípravě se bere v úvahu čas do odjezdu, cílová destinace, délka pobytu, jeho trasa a program, roční období, způsob cestování a ubytování, zdravotní stav cestovatele, užívané léky, možné těhotenství, předchozí očkování, alergie a další údaje. Ke zrychlení očkování a snížení počtu návštěv střediska je možné některé vakcíny vzájemně kombinovat a aplikovat simultánně. Obvykle podáváme dvě vakcíny současně do deltového svalu na obou pažích a lze kombinovat např. očkování proti virovým hepatitidám, břišnímu tyfu (inaktivovanou vakcínou), vzteklině, tetanu a žluté zimnici. Naopak vakcíny nově uvedené na trh (např. Menveo, Ixiaro), s nimiž není dostatek zkušeností, raději aplikujeme samostatně. Rovněž u polyvalentních alergiků a jiných rizikových osob není vhodné aplikovat více vakcín najednou. Dále je nutné dodržovat doporučené odstupy mezi aplikacemi (tab. 1). Po podání neživých očkovacích látek se dodržuje interval 14 dní a po podání živých očkovacích látek jeden měsíc. Předepsané odstupy je nutno zachovat mezi aplikací živých i neživých vakcín, imunoglobulinů, imunomodulačních látek a desenzibilizačních vakcín (viz tab. 1).

Na návštěvu očkovacího střediska si klient musí vyhradit dostatek času, neboť po očkování zůstává minimálně 30 minut pod dohledem lékaře. Po očkování inaktivovanou vakcínou se doporučuje omezení nadměrné fyzické aktivity na 48 hodin, po očkování živou očkovací látkou po dobu 10 dnů. Klient je informován o možných lokálních i celkových nežádoucích reakcích a postupu při jejich výskytu. Očkování je kontraindikováno při akutním infekčním či aktivním nádorovém, autoimunitním nebo jiném systémovém onemocnění a při alergii na jakoukoli složku očkovací látky. Živé vakcíny jsou kontraindikovány v těhotenství a u imunosuprimovaných osob. Očkování se odloží při akutním horečnatém onemocnění, bezprostředně po těžším úrazu nebo chirurgickém zákroku (s výjimkou postexpoziční profylaxe tetanu a vztekliny). Při dlouhodobém užívání imunosupresivních preparátů (cytostatika, kortikoidy, interferony) a při aplikaci autovakcín je třeba konzultovat se specialistou, který o pacienta pečuje.

Pravidelná (rutinní) očkování

Tetanus, difterie, pertusse, poliomyelitida

Z pravidelných očkování je vždy nutno zkontrolovat, popř. přeočkovat tetanus, který se u nás v dospělosti přeočkovává každých 10–15 let. V ČR jsou k dispozici dvě monovakcíny, Tetavax a Tetanol pur, které obsahují minimálně 40 IU tetanového anatoxinu. Jestliže od posledního očkování uplynula doba delší než 15 let, není nutné automaticky aplikovat tři dávky vakcíny, ale po jedné dávce se provádí vyšetření koncentrace specifických protilátek. Vzhledem k nárůstu případů pertusse (černého kašle) bylo v ČR od roku 2009 zavedeno plošné přeočkování dětí ve věku 10 let proti tetanu, difterii, pertussi a poliomyelitidě kombinovanou inaktivovanou vakcínou Adacel Polio nebo Boostrix Polio (viz níže). Difterie se stále vyskytuje v tropech a v posledních letech probíhají epidemie též ve východní Evropě a v Rusku. Přeočkování se doporučuje dospělým osobám, které vyjíždějí do rizikových oblastí nebo jsou v kontaktu s uprchlíky. Používají se vakcíny s nižší koncentrací difterického anatoxinu než k primovakcinaci kojenců (tab. 2).

V Evropě existují monovakcíny pro dospělé (Adsorbed diphteria vaccine adult Behring) a kombinované vakcíny s tetanem (TdPur), v ČR však registrovány nejsou. U nás lze použít kombinované vakcíny Adacel, Adacel Polio, Boostrix nebo Boostrix Polio, které lze aplikovat osobám starším čtyř let. Vzhledem k tomu, že obsahují pouze poloviční množství tetanického anatoxinu (minimálně 20 IU), přeočkování se provádí každých deset let. Tyto vakcíny by se neměly používat k očkování osob s nekompletním nebo žádným primárním očkováním proti tetanu a difterii. Poliomyelitida byla eradikována v Evropě, na americkém kontinentu a v Austrálii. Divoké polioviry typu 1 a 3 v současné době cirkulují endemicky pouze ve čtyřech zemích, konkrétně v Indii, Pákistánu, Afganistánu a Nigérii, infekce však odtud může být importována do okolních zemí. V první polovině roku 2010 došlo k výskytu poliomyelitidy ve středoasijských zemích, především v Tádžikistánu. Očkováním dětí se tuto epidemii podařilo zastavit. V letošním roce se nejvíce případů objevilo v Pákistánu, Demokratické republice Kongo a Čadu. U dospělých osob se k přeočkování používají výhradně inaktivované parenterální vakcíny, monovakcína Imovax Polio nebo kombinované vakcíny Adacel Polio či Boostrix Polio.

Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím je většina našich obyvatel očkována nebo je prodělala v dětství. Potvrzení o ochraně (prodělaná nemoc nebo přítomnost specifických protilátek) proti těmto infekcím dětského věku (popř. i proti planým neštovicím) vyžadují některé země před povolením pracovních a studijních pobytů. Jestliže není možné ochranu doložit, je nutné i dospělé osoby přeočkovat živou atenuovanou vakcínou. Aplikují se obvykle dvě dávky s odstupem minimálně čtyř týdnů (viz tab. 2). V ČR nejsou monovakcíny dostupné, proto se používají kombinované vakcíny Priorix (spalničky, zarděnky, parotitida), Priorix Tetra nebo ProQuad (obsahují navíc i virus varicely). V případě potřeby imunizace proti samotným planým neštovicím lze použít vakcínu Varilrix, která se v současné době doporučuje aplikovat dospělým i dětem od devíti měsíců věku, a to ve dvou dávkách s odstupem minimálně šest týdnů (viz tab. 2). V letošním roce bylo v ČR ukončeno plošné očkování novorozenců proti tuberkulóze, ale většina našich obyvatel je kalmetizována. V zemích, kde se proti tuberkulóze rutinně neočkuje, se doporučuje při dlouhodobém pobytu v tropech vakcinace neočkovaných dětí a dospělých jednou dávkou BCG vakcíny.

Povinná a doporučená očkování

Mezi povinné vakcinace patří v současné době pouze očkování proti žluté zimnici do zemí vyjmenovaných SZO (www. who.int/ith/en) a proti meningokokovým nákazám při cestách do Mekky. Povinná a doporučená očkování u cestovatelů většinou provádějí specializovaná očkovací střediska či centra cestovní medicíny. Záznam o očkování se zanese do mezinárodního očkovacího průkazu, kde musí být uvedeno: datum očkování, název vakcíny, množství, aplikační cesta a šarže vakcíny, jmenovka, podpis lékaře a kulaté razítko očkovacího centra.

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice je arboviróza vyvolaná flavivirem a přenášená komáry rodu Aëdes. V současnosti je rozšířena v tropických oblastech subsaharské Afriky přibližně mezi 15. stupněm severní a 15. stupněm jižní šířky. V Latinské Americe dosahuje rozšíření od Panamského průplavu na jih až po 20. stupeň jižní šířky. Virus se nevyskytuje v Asii, přestože jsou zde přítomni komáři schopní infekci přenášet. Očkování je proto vyžadováno též u osob, které cestují z endemických oblastí do řady zemí v Asii, Africe a Střední Americe, aby se zabránilo zavlečení infekce. V posledních letech došlo k šíření viru a vzniku nových epidemií v Jižní Americe i na africkém kontinentu. V Africe byla onemocnění hlášena z Demokratické republiky Kongo, Gambie, Guiney, Kamerunu, Libérie, Pobřeží slonoviny, Senegalu, Středoafrické republiky a Ugandy. Země Východoafrického společenství (Burundi, Keňa, Rwanda, Uganda, Tanzanie a Zanzibar) nově vyžadují doklad o očkování u všech turistů starších než jeden rok, ačkoli nejsou uvedeny na seznamu WHO. V Latinské Americe se nákaza znovu rozšířila i do severní Argentiny (vodopády Iguazú) a do Paraguaye. K očkování se používá živá atenuovaná vakcína Stamaril. Aplikuje se v jedné dávce osobám starším než devět měsíců. Je účinná za deset dnů po aplikaci a očkování je platné deset let. Stamaril lze podat společně s některými neživými (hepatitida A, B, břišní tyfus, meningokoková meningitida) i živými (spalničky) vakcínami. Kontraindikací očkování jsou gravidita, výrazná imunosuprese (HIV s CD4 lymfocyty < 400/μl, hematoonkologické onemocnění, biologická léčba), progresivní onemocnění CNS, alergie na vaječné bílkoviny, neomycin a polymyxin. Vakcína se poměrně dobře snáší a nežádoucí účinky nejsou časté. Může se objevit bolest v místě aplikace a mírné chřipkovité příznaky 5–12 dnů po aplikaci (bolesti svalů, bolesti hlavy, vyrážka). Závažné viscerotropní a neurologické komplikace jsou vzácné, mezi rizikové faktory patří věk nad 60 let.7 U starších osob se proto doporučuje před očkováním zvážit reálné riziko infekce vzhledem k riziku vzniku závažných nežádoucích reakcí.

Meningokokové infekce

Meningokokové infekce jsou vyvolány gram‑negativními koky Neisseria meningitidis. Na základě antigenních rozdílů kapsulárních polysacharidů se dělí na řadu skupin, z nichž nejdůležitější jsou A, B, C, Y a W‑135. V České republice převažují typy B (proti němu nemáme vakcínu) a C, ve Spojených státech amerických je navíc rozšířena skupina Y. V subsaharské Africe a na Blízkém východě se epidemicky vyskytuje typ A, od roku 2000 též typ W‑135. Proto je pro turisty do těchto oblastí nejvhodnější tetravalentní konjugovaná vakcína Menveo zahrnující skupiny A, C, Y a W‑135. V ČR byla registrována v roce 2010 a je určena osobám od 11 let.7 Jedna dávka poskytuje ochranu minimálně deset let. 

V případě potřeby očkovat před cestou děti ve věku 2–10 let je u nás možno použít polysacharidovou bivalentní vakcínu A + C (Meningococcal Polysaccharide A + C Vaccine) nebo tetravalentní (A, C, Y a W‑135) polysacharidovou vakcínu Menomune, která je však v ČR obtížně dostupná. Obě polysacharidové vakcíny se aplikují v jedné dávce (0,5 ml) intramuskulárně osobám starším dvou let a chrání od 10–14 dnů po aplikaci po dobu tří let. V USA je schválena tetravalentní konjugovaná vakcína Menactra (A, C, Y a W‑135) pro osoby ve věku 2–55 let. Tyto výše uvedené vakcíny se nesmějí zaměnit s monovalentními, konjugovanými vakcínami proti typu C ( NeisVac‑C, Menjugate), které nejsou pro cestovatele určeny, jelikož neposkytují ochranu proti epidemickým kmenům A a W‑135. Vakcína proti meningokoku typu B je v závěrečné fázi vývoje a v brzké době snad bude schválena k použití ve formě monovalentní, vhodné k očkování na našem území, a pentavalentní (A, B, C, Y a W‑135), vhodné pro cestovatele.

Virové hepatitidy

Proti virovým hepatitidám A a B existují monovakcíny i kombinovaná vakcína od několika výrobců (viz tab. 2). Tato očkování patří mezi nejdůležitější při cestách do oblastí s nižším hygienickým a zdravotnickým standardem. Vakcíny proti hepatitidě A jsou inaktivované, připravené kultivací viru na buněčných kulturách.9 Jsou vzájemně zaměnitelné a po aplikaci druhé, výbavné dávky (za 6–12 měsíců) poskytují dlouhodobou ochranu, dle SPC minimálně 10 let, ale předpokládá se ochrana výrazně delší. Booster lze posunout až na 36 měsíců po první dávce, ale po aplikaci jedné dávky nemusí být zajištěna ochrana delší než 12 měsíců. Očkování se doporučuje alespoň dva týdny před odjezdem, vzhledem k dlouhé inkubační době hepatitid však poskytuje významnou ochranu i aplikace krátce před cestou. Vyšetření přítomnosti protilátek se před očkováním provádět nemusí. Promořenost české dospělé populace je nízká (10–17 %). Lidský imunoglobulin se před cestou již běžně nepodává. Proti hepatitidě B jsou k dispozici rekombinantní vakcíny obsahující HBsAg. Imunita se stává celoživotní po třech dávkách. Podíl „non‑responderů“ se odhaduje na 5–10 %. Od roku 2001 se u nás celoplošně očkují všichni kojenci a dospívající ve věku 12 let. Proti hepatitidě E byly ve vývoji dvě rekombinantní vakcíny, další výroba experimentální vakcíny společnosti GlaxoSmithKline, úspěšně testované v Nepálu, ale byla ukončena. Slibně se jeví vývoj čínské vakcíny, jenž probíhá ve spolupráci s firmou Novartis.

Břišní tyfus

Břišní tyfus je rozšířen především v Asii na indickém subkontinentu, v Africe a v Latinské Americe. Zdrojem infekce je potrava nebo voda kontaminovaná lidskými fekáliemi, k přímému přenosu dochází vzácněji. V ČR jsou v současné době dostupné pouze inaktivované polysacharidové parenterální vakcíny (Typhim Vi, Typherix) obsahující Vi antigen. Jsou určeny osobám starším než dva roky. Podávají se v jedné dávce minimálně 10 dnů před odjezdem, ale jejich účinnost se pohybuje pouze mezi 50–80 %. Booster se doporučuje po třech letech. Vakcína je dobře tolerována, asi u 1 % očkovaných se může objevit mírná lokální reakce, celkové nežádoucí účinky jsou vzácné. Živé, atenuované, perorální vakcíny Typhoral L a Vivotyf u nás nejsou registrovány.Po podání ve třech dávkách obden poskytují přibližně stejnou ochranu jako polysacharidové vakcíny. Ve vývoji jsou konjugované polysacharidové vakcíny.

Cholera

Cholera se pouze vzácně projevuje jako průjem cestovatelů a do Evropy bývá importována zřídka. V současné době probíhají epidemie na Haiti a v jižní Africe, především v Zimbabwe. Koncem května 2011 se objevila cholera v Doněcku na východě Ukrajiny, zdrojem infekce mohly být ryby chycené v Azovském moři. K očkování proti choleře je u nás dostupná inaktivovaná perorální vakcína Dukoral. Je tvořena lyofilizovanou směsí vibrií a rekombinantní β‑podjednotky cholerového toxinu. Před požitím se vakcína rozpustí v hydrouhličitanu sodném, suspenze se přidá do 150 ml vody a vypije na lačno. Dětem ve věku 2–6 let se podává poloviční dávka. Dospělí a děti starší šesti let se imunizují dvěma dávkami v odstupu 1–6 týdnů. Dětem ve věku 2–6 let se podávají tři dávky vakcíny v intervalech 1–6 týdnů (viz tab. 2). Pro trvalou ochranu proti choleře se doporučuje přeočkování u dětí starších šesti let a dospělých po dvou letech, u dětí dvou‑ až šestiletých po šesti měsících. Vzhledem k přítomnosti podjednotky cholerového toxinu se uvádí, že vakcína poskytuje určitou ochranu i proti cestovním průjmům vyvolaným enterotoxigenními kmeny Escherichia coli.

Vzteklina

Preexpoziční profylaxe vztekliny se doporučuje zejména při delších cestách do Asie, Afriky, ale i jihovýchodní Evropy. Tři dávky vakcíny Verorab se aplikují s odstupem 7 a 28 (popř. 21) dnů. Ochrana není úplná, po rizikové expozici, jako je kousnutí nebo škrábnutí neznámým zvířetem (šelmy, opice apod.) je nutné co nejdříve doplnit další dvě dávky (v odstupu tří dnů) vakcíny vyrobené na tkáňové kultuře. Hyperimunní antirabické sérum (koňské nebo lidské) se již podat nemusí. Vzteklina se u zvířat nevyskytuje ve většině zemí západní, střední a severní Evropy, ve Velké Británii a v Austrálii. V první polovině roku 2010 se v severní Itálii (provincie Veneto, Trento a Bolzano) objevily případy vztekliny u volně žijících (lišky, jezevci, kuny, vysoká zvěř) i domácích zvířat (zejména psi a kočky). Infekce se v roce 2008 rozšířila ze Slovinska a počet pozitivních zvířat přesáhl 200. V druhé polovině roku 2010 se případy vztekliny u zvířat (lišky, psi, kočky, dobytek) objevily na polské straně Vysokých Tater, pouze několik kilometrů od slovenských hranic. V ČR se poslední případ vztekliny u zvířat vyskytl v roce 2002, ale vzhledem k omezení perorální vakcinace lišek je na potenciální riziko vztekliny třeba stále myslet a sledovat aktuální epidemiologickou situaci v okolních zemích (viz www.who‑rabies‑bulletin.org). U nás se ve většině případů pokousání neznámým zvířetem postexpoziční profylaxe nepodává. Výjimkou je kousnutí neznámou šelmou (liška, vlk, jezevec) a netopýrem, kdy se zahajuje pasivní i aktivní imunizace.

Japonská encefalitida

Japonská encefalitida je arboviróza způsobená flavivirem a přenášená komáry rodu Culex. Je rozšířena na indickém subkontinentu, v jihovýchodní a východní Asii. K symptomatické infekci dochází u 1–20 z 1 000 nakažených. Encefalitida má obvykle těžký průběh, u 25 % nemocných může vyústit v úmrtí a 50 % postižených mívá trvalé neurologické následky. Přirozenými hostiteli viru jsou ptáci, dobytek a prasata. Očkování se doporučuje při pobytu delším než jeden měsíc v lesnatých částech endemických oblastí v období dešťů. Riziko infekce u turistů je nízké, při krátkodobém pobytu se odhaduje na 1 : 1 milionu turistů.

K vakcinaci proti japonské encefalitidě je v Evropě i u nás v současnosti dostupná nová inaktivovaná vakcína Ixiaro, která se vyrábí na Vero buňkách a má méně nežádoucích účinků. Aplikuje se ve dvou dávkách s odstupem 28 dnů osobám starším než 18 let. Posilovací dávka se aplikuje po 12–24 měsících. Byla prokázána její dostatečná účinnost při současném podání s vakcínou proti hepatitidě A, s dalšími vakcínami testována nebyla.

V minulosti u nás používaná inaktivovaná vakcína (JE‑VAX, Biken, Japonsko), kultivovaná v mozcích laboratorních myší, již v Evropě není dostupná. V případě potřeby očkování dětí při dlouhodobém pobytu v endemických oblastech je nutné aplikovat ji až po příletu na místo pobytu. Aplikuje se 1 ml očkovací látky subkutánně, u dětí ve věku 1–3 let 0,5 ml. K primárnímu očkování se používají tři dávky ve schématu nultý, sedmý a 30. den. Ve zkráceném schématu, není‑li dostatek času, je možné třetí dávku podat 14. den. Ochrana nastupuje od 10. dne po třetí dávce. Booster se dává po dvou letech.

Klíšťová encefalitida

Proti klíšťové encefalitidě jsou na našem trhu pro děti i dospělé dostupné dvě inaktivované vakcíny připravené kultivací viru na fibroblastech kuřecích embryí: FSME Immun a Encepur. FSME Immun 0,5 ml je určen pro osoby od 16 let, FSME Immun 0,25 ml Junior pro děti od jednoho roku do 16 let. Encepur pro dospělé (0,5 ml) se používá u osob od 12 let a Encepur pro děti (0,25 ml) je určen pro děti od jednoho roku do 12 let.14 Základní očkovací schéma se skládá ze tří dávek: první a druhá dávka se aplikují v odstupu 1–3 měsíců, třetí dávka se dává obvykle za 9–12 měsíců po druhé dávce. První booster se doporučuje po třech letech, další pak v závislosti na věku a zdravotním stavu po 3–5 letech. Spolehlivost vakcíny je vysoká, již po druhé dávce je dostatečná koncentrace protilátek v 97–98 %. Aplikace se doporučuje především v zimních měsících. Při očkování v letních měsících se využívá zrychlené schéma, aby bylo dostatečné ochrany dosaženo rychleji. Pokud je však pacient očkován v letních měsících a k nákaze dojde v době, kdy ještě není dosaženo dostatečné ochrany, není možné nákazu sérologicky odlišit od protilátkové odpovědi po očkování. Postižení serózní meningoencefalitidou nejsou po očkování ohroženi závažnějším průběhem onemocnění. Oba typy vakcíny chrání i před východními subtypy viru klíšťové encefalitidy. Od podávání lidského imunoglobulinu po expozici klíštěti v endemických oblastech se ustoupilo.

Závěr

Konzultace a preventivní opatření před cestou do epidemiologicky rizikových oblastí je nutné provádět s dostatečným předstihem. Proběhne kontrola, zda jsou platná všechna pravidelná očkování, především přeočkování proti tetanu. U cestovatelů do vysoce rizikových oblastí (subsaharská Afrika, Amazonie, Indie a východní Asie), kdy se aplikuje více vakcín, je často třeba zahájit očkování 2–3 měsíce před cestou. Je důležité poučit cestovatele o dalších zdravotních rizikách. V indikovaných případech se doporučí a vystaví recept na antimalarickou profylaxi. Proti malárii účinná vakcína pro turisty neexistuje. Užitečné informace o cestovním očkování a profylaxi lze nalézt na webových stránkách www.who. int/ith (WHO), www.cdc.gov (CDC), www.crm.de, www.malaria‑reference. co.uk, www.safetravel.ch.

Literatura

1. International Tavel and Health. 2010. www.who.int/ith/ ITH2010chapter2.pdf

2. Hill DR. The burden of illness in international travelers. N Engl J Med 2006;354(2):115–117.

3. Beran J. Očkování a imunizace před cestou do zahraničí. In: Beran J, et al. Základy cestovního lékařství. Praha: Galén, 2006:83–101.

4. Beran J, Havlík J, Vonka V. Očkování. Minulost, přítomnost, budoucnost. Praha: Galén, 2005.

5. Pavelka K. Doporučení EULAR pro očkování nemocných se zánětlivým autoimunitním onemocněním. Lékařské listy 2011;6:10–12.

6. Wallenfels J. Očkování proti tuberkulóze. Vakcinologie 2007;1(1):28–47.

7. Cetron MS, Marfin AA, Julian KG, et al. Yellow fever vaccine recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP), 2002. MMWR, 2002; 51(RR17):1–10.

8. Křížová P. Očkování proti meningokokovým nákazám. Vakcinologie 2008;2(2):50–56.

9. Chlíbek R, Smetana J. Očkování proti virovým hepatitidám. Vakcinologie 2007;1(3):140–155.

10. Stejskal F. Očkování cestovatelů. Vakcinologie 2008;2(2): 57–67.

11. Stejskal F. Importované tropické infekce. Čas Lék Čes 2007;146(2):115–121.

12. Matouch O. Vzteklina – závažná globální zoonóza. Vakcinologie 2009;3(1):6–15.

13. Beneš J, Kűmpel P, Matouch O. Profylaxe lyssy: Konsenzus představitelů infekčních pracovišť v ČR a NRL pro vzteklinu. Klin Mikrobiol Inf Lék 2003;9(4):186–196.

14. Primula P, Kosina P, Krausová J, et al. Klíšťová meningoencefalitida a současné možnosti očkování. Vakcinologie 2007;1(1):18–27. Očková ní

Zdroj: Medicína po promoci