Obraz Theodoora Romboutse U zubaře
Theodoor Rombouts (1597–1637) byl vlámský barokní malíř, který se v roce 1625 po devíti letech pobytu v Římě vrátil do rodných Antverp jako umělec ovlivněný Caravaggiovým způsobem malby. Zaměřil se na figurální kompozice v žánrových scénách z různého prostředí. V předních galeriích po celém světě se zachovalo okolo třiceti jeho obrazů. Vystavený obraz pochází ze sbírek NG a je variantou obrazu v Museo del Prado v Madridu. Další, velmi podobný obraz, je majetkem Muzea krásných umění v Antverpách.
Theodoor Rombouts: U zubaře; olej, plátno, 145 × 200 cm, NG Praha, inv. č. O 129
Jako téma obrazu si malíř vybral znázornění bolestivého lékařského výkonu a zachycení pocitů těch, kteří tomuto zákroku přihlížejí. Centrem obrazu je dramaticky zvednutá ruka pacienta v bolestivém a odmítavém gestu. Jeho druhá ruka je červeným šátkem přivázána k područce křesla, na kterém sedí. Má zakloněnou hlavu a odhalenou horní část těla, aby jeho závislá role pacienta byla více zřejmá. Zubař se na něho nedívá a nedívá se ani na zub uchopený do kleští, ale s poněkud ironickým výrazem se obrací k divákovi. Zdá se, že zadržel dech, aby se mohl do kleští pořádně opřít, a teď čeká na okamžik, kdy zub povolí.
Na hlavě má elegantní široký baret. Na krku mu visí řetěz se zavěšenými zuby. Jsou to pouze moláry a je jich vidět nejméně dvacet. Jeho obličej má rysy autora tohoto díla, jak se namaloval na obraze Hudební společnost a Bakchus (The Kremer Collection). Shodné je postavení hlavy i očí a knír a klobouk jsou téměř identické. Působí poněkud pompézně a trochu i komicky. Náhrdelník z vytrhaných zubů dokládá, jak jsou jeho zákroky žádané, ale je to reklama poněkud šarlatánského typu.
Vedle zubaře stojí jeho asistent. Přidržuje pacienta, ale zároveň vede dialog s dalším zájemcem o extrakci, který ukazuje na svůj bolavý zub. Asistent ho odkazuje na stůl plný zubařských nástrojů a pomůcek. Je mezi nimi ruční zubní vrtačka, rozvěrač čelistí se šroubem a křídlovými maticemi, jehož úzké hroty jdou dobře zasunout mezi zubní oblouky. Dále jsou tam kleště, což je velmi tradiční nástroj zubní chirurgie, a zahnutá extrakční páka s dřevěnou rukojetí a hákovitým koncem, jaká se v různém provedení používá dodnes. V pohárku by mohl být včelí vosk, který sloužil k ucpávce zubního kazu. Na stole leží také několik molárů a premolárů. A protože i v náhrdelníku jsou zavěšeny pouze moláry, lze soudit, že specializací tohoto zubaře byla extrakce pouze vícekořenových zubů.
Děj se neodehrává na ulici, jak je tomu v řadě podobných obrazů z té doby, ale v prostorné místnosti s prostřeným stolem a s křeslem. Podle oděvů lze usuzovat na dobré sociální postavení všech zúčastněných ve vlámské společnosti, která se tehdy rozvíjela kulturně i ekonomicky. Postavy vlevo od pacienta by mohly představovat jeho rodiče. Otec sleduje výkon velmi pozorně, kdežto matka, která zubů už moc nemá, je spíše zamyšlená. Sedící mladík by mohl být pacientův bratr. Jeho nepříliš bystrý výraz vyjadřuje pohnutí a soucit. Na událost dohlíží vpravo stojící biřic s kyrysem na hrudi a s kordem, o který se opírá. Extrakce zubu tedy probíhá za úředního dohledu. Úřednímu posvěcení nasvědčují i diplomy s pečetěmi, které leží na stole.
Hlava vedle biřice se z kompozice a provedení obrazu vymyká. Výraz jejího obličeje je zcela mimo děj. Pravděpodobně byla domalována později, protože na jinak identickém obraze ze sbírek Muzea krásných umění v Antverpách zachycena není. Je namalována pouze na našem obraze a na obraze v Museo del Prado.
Mohu konstatovat, že celá událost je předvedena s precizní poctivostí a s velkým smyslem pro psychologii postav. Znázornění zubolékařských nástrojů je velice kvalifikované zachycení reality. Domnívám se, že zamyslet se nad tímto obrazem je užitečné i dnes, abychom si uvědomili nepříliš vzdálené kořeny své profese, která vycházela také z lazebníků a ranhojičů, kteří své dovednosti často inzerovali jarmarečním způsobem. Cesta od nich k dnešní medicíně není dosud dost dlouhá, abychom na ně mohli zapomenout a vztah lékaře a pacienta, to je nikdy nekončící téma.
Miloš Grim
Zdroj: Medicína po promoci