Objev univerzálních erytrocytů
Mezinárodní vědecký tým vedený Henrikem Clausenem z univerzity v Kodani objevil bakteriální glykosidázy, které mají překvapivý účinek na lidské krvinky. Glykosidáza izolovaná z bakterie Bacteroides fragilis odbourává sacharidy, které jsou základem antigenu charakteristického pro krevní skupinu B. Další glykosidáza získaná z oportunně patogenní bakterie Elizabethkingia meningosepticum (dříve označované také jako Chryseobacterium meningosepticum) odbourává cukry, které jsou podstatou antigenu charakteristického pro krevní skupinu A. Reakce, které obě glykosidázy katalyzují, jsou z biochemického hlediska velmi nezvyklé a jsou závislé na koenzymu NAD+.Výsledky tohoto výzkumu přinesl prestižní vědecký měsíčník Nature Biotechnology.
Oba nově popsané enzymy spadají do skupiny alfaNacetylgalaktosaminidáz a jejich objev je výsledkem pečlivých analýz extraktů získaných z 2 500 izolátů hub a plísní. Pro odbourávání sacharidů z antigenu B vědci vytvořili na základě získaných informací o „přírodních“ glykosidázách rekombinantní enzym s vyšší aktivitou. Účinnost glykosidáz ověřili na erytrocytech nesoucích antigeny A, B a AB. Enzymy dokázaly zbavit antigenů všechny typy krvinek. Kombinované ošetření oběma enzymy se ukázalo jako účinné i pro odstranění antigenů u erytrocytů typu AB. Běžnými testy nebyly původní antigeny na krvinkách již detekovatelné. Zjednodušeně se dá říci, že tak byly z erytrocytů typu A, B a AB vytvořeny univerzální erytrocyty typu 0.
Objev univerzálních erytrocytů je velice důležitý pro zajištění dostatku vhodné krve pro transfuze, i když to pochopitelně neřeší problémy s antigeny jiných systémů krevních skupin, než je AB0. Rozhodující je, že oba enzymy pracují za podmínek (např. pH, teplota), které nijak nenarušují lidské erytrocyty. Navíc jsou vysoce účinné a díky metodám genového inženýrství by neměly být potíže s jejich dostupností. Výzkum glykosidáz schopných odbourávat antigenní sacharidy z lidských erytrocytů má poměrně dlouhou tradici. Bylo odhaleno mnoho enzymů s žádanou aktivitou. Jejich zdrojem byl obvykle rostlinný materiál (např. nezralé kávové boby nebo sója). Pro praktické využití se ale tyto glykosidázy nehodily. Obtížně se získávaly a jejich účinnost byla nízká. Bakteriální alfaNacetylgalaktosaminidázy by těmito neduhy trpět neměly. Americká biotechnologická společnost ZymeQuest již vyvíjí technologii pro komerční využití. Zároveň probíhají i první klinické zkoušky. Pro transfuzi by mohla být uměle připravená „univerzální“ krev dostupná během několika let.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2007, strana A1
Zdroj: