O zdravotnictví vážně i nevážně: Preskripce a strach z odpovědnosti

Nedávno jsem přepnul v autě CD přehrávač na Radiožurnál a hned první věta, kterou jsem zaslechl, byla věta velice moudrá, neboť pronesená moudrým člověkem, dr. Janem Hnízdilem. Ta věta zněla (doufám, že jsem si ji zapamatoval zcela přesně): Dříve, když nějakou babičku začala bolet záda, tak věděla, že si naložila příliš těžkou nůši a že si záda potřebují odpočinout, kdežto dnes by to byl vertebrogenní algický syndrom a prodělala by spoustu rentgenů a dalších vyšetření a spolykala ohromné množství prášků, jejichž jediným účinkem by bylo, že by si pokazila žaludek. Opravdu se chováme (tedy většina z nás, neboť existují světlé výjimky potvrzující pravidlo) ke své tělesné schránce a ke všemu, co obsahuje, podivuhodně nerozumně, nelogicky až nesmyslně, a to, kupodivu, bez ohledu na vzdělání. Ba dokonce se zdá, že s přibývajícím vzděláním nás čím dál tím více opouštějí naše instinkty a „zdravý rozum“.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2006, strana 18

Zdroj: