Přeskočit na obsah

O zdravotnictví vážně i nevážně: O nekonzumaci zdravotních služeb

Vždycky jsem se podivoval (často nahlas, ba velmi hlasitě), když jsem slyšel v debatách některých politiků či některých „odborníků“ na systémy zdravotnictví hořekovat nad uvažovanými poplatky za návštěvu lékaře, za léky, za recept, za pobyt v nemocnici či za jiný zdravotnický výkon či úkon. „Kde na to ti chudáci vezmou?“ zněl hlavní nářek a hned se objevovala čísla, kolik by průměrný chudák musel zaplatit za paraleny, za návštěvy ordinace, za pobyt v nemocnici, atd., atd., na rozdíl od „ráje“ „bezplatného“ zdravotnictví. Kvílení to bylo vždy velmi hlasité, vždy s politickými podtóny, ale vždy také zcela falešné. Neboť bych rád připomenul, že za zdravotnické služby lze v principu: 1. platit hotově, 2. platit prostřednictvím solidárního zdravotního pojištění, 3. platit z méně solidárního připojištění služeb, které nepokrývá pojištění zcela solidární, 4. platit z individuálních, povinných zdravotních účtů s nulovou nebo velmi malou mírou solidarity, 5. neplatit nic, neboť nabízené služby nejsou konzumovány. A právě na tuto poslední, pátou možnost se ve všech úvahách, diskusích a propočtech zcela zapomíná.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 19

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené