O výstavě obrazů psychiatrických pacientů aneb jak Mikulov poráží Český Krumlov

Většina inovací v medicíně, ať již jde o léky, či o technologie, přichází z Ameriky. Ne všechno, co k nám přichází z Nového světa, je ale dobré. Někteří naši lékaři kritizovali již tzv. transparentní spolupráci a zveřejňování příjmů lékařů od farmaceutických firem. To je přitom zcela dobrovolné a je i trochu logické, protože jde o možné ovlivnění vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Nejnovější nápad firem sdružených do AIFP limitovat místa, kde jsou pořádány sjezdy a semináře, a dokonce ovlivňovat i jejich obsah je naproti tomu nejen hrůzostrašný, ale i zcela nelogický.

Ještě snad je logické omezení využívání hotelů nad čtyři hvězdičky, i když tomu také úplně nerozumím. Na nedávném semináři bylo například ukázáno, že součástí sjezdu nemůže být nejen hudební produkce či společenský večer, ale např. ani výstava obrazů psychiatrických pacientů a divadlo hrané psychiatry. Přitom pokud vím, divadelní představení psychiatrů mají víc než stoletou tradici a AIFP sice zakazuje vystavovat obrazy pacientů, ale paradoxně na druhé straně pomáhá vytvářet pacientské organizace. Dozvěděli jsme se, že v Mikulově sjezdy být mohou (pokud není vinobraní), protože město uvádí na webových stránkách, že je kongresovým městem. Český Krumlov to neuvádí, a proto tam kongresy být nemohou. Kongresy také mohou být na hradě, který je ve městě, ale nemohou být na hradě, který je v lese či v rekreační oblasti. V případě pochybností lze požádat etickou komisi AIFP o vyjádření. V lázeňských městech kongresy být mohou, protože to je přece zdravotnictví, a podobně v krajských městech, protože to jsou přirozená centra regionů.

Žádnou roli nehraje tradice, a tak se možná budou muset stěhovat akce a měnit se tradice často skoro stoleté. Proč se tak děje, je logické, vedoucí pracovníci se bojí o místa, co kdyby americký špion sedící u internetu objevil něco závadného, co by mohlo vrhnout špatné světlo na firmu. Je to motivace špatná, prakticky stejná, jako když lidé vstupovali do komunistické strany nebo se dávali za války k Němcům, aby si udrželi místo. Strach z anonymního kontrolora je velký, asi proto nejsou věci kontrolovány věcně, kontrolují se jen formálně a raději předem. Podle nastavených kritérií projde například sjezd pořádaný v lázeňském městě, který se snaží přiblížit mezinárodním sjezdům a přijímá zejména původní česká vědecká sdělení, která běžného lékaře nezajímají. Na zahájení jsou stovky lékařů a v dalších dnech jsou jich v sálech jen desítky a ostatní jsou na stáncích firem, v restauracích či na procházkách po lázních. Formálně však sjezd nebudí žádná podezření a kontrolou projde. Edukační semináře se sály přeplněnými posluchači, které jsou v nějakém problémovém místě, jsou ohroženy, i když věcně je čas využit zcela pro vzdělávání. Minulý týden proběhl už desátý ročník jednoho kvalitního edukačního semináře v sále Secese plzeňského pivovaru. Na závěr byli účastníci upozorněni, že příště už to tam asi nebude moci být, i když akce nemá s pivem a pivovarem nic společného a je tam jen hezký a dobře dostupný sál. Tento týden zahajuji akci v horském středisku, která začíná 31. 3. a končí 2. 4. Některé firmy tam mají stánky po celou dobu a některé až od 1.4. To je ryzí byrokracie, jde přece jen o jeden sjezd s jedním obsahem. Možná účelnější než se dívat na data by bylo využívat nějaký sněhoměr.

Přijde mně neuvěřitelné, že někdo není schopen kontrolovat akce věcně. Před pár lety jsem byl několikrát na jednom evropském semináři bariatrických chirurgů v Alpách. Šlo skutečně o neobyčejně zajímavé edukační přednášky. Ty začínaly v 7 hodin a přerušeny byly v 10.30, v 15.30 pak byla podávána polévka nazvaná „polévka na zahřání po lyžování“. Další přednášky pokračovaly do 20 hodin. Věcně šlo o velmi zajímavý sjezd s dostatečně využitým časem. Druhý rok byly rozepsány přednášky po celý den, ale na dveřích sálu bylo napsáno, že se z organizačních důvodů za poledne ruší. Další rok se přednášelo před poloprázdným sálem i přes poledne. Od dalšího roku pak už účastnici měli čipové karty a zaznamenával se pobyt v sále. I na tomto případu je vidět, že nitky za seminářem tahal nějaký skrytý americký cimrman. Pořadatelé ale kontrolovali průběh věcně, a nikoli administrativně předem od stolu. Tak uvidíme, jak to u nás dopadne. Jsem si však zcela jist, že kvalitní akce by šlo pořádat i bez podpory firem sdružených v AIFP, a doufám, že organizátoři budou moudří a tradice rušit nebudou.

Zdroj: