O transformaci

To je úplný nesmysl! Takové strašení a vyvolávání obav mezi lékaři je opravdu jen programovou záležitostí opozice. Jinak zdroj takových fám označit nemohu. Ať se lidi proboha nenechají zblbnout! Když ministr něco řekne – a já jsem privatizaci vyloučil v Poslanecké sněmovně do mikrofonu několikrát, když existuje vládní usnesení, proč pořád věřit informacím typu „jedna paní povídala“?!

Jestli to nebude tím, že lékaři cítí, že se něco děje, když se v Brně rozhádala mimo jiné celá tamní medicínská chlouba, totiž onkologie.

Ale to není dílem nikoho z ministerstva. Je to spor, který vede pan děkan s určitou částí akademické obce. Do toho já zasahovat nehodlám. Personální změny, které jsem provedl, s tím nesouvisejí.

Ale děkan prof. Žaloudík byl náměstkem odvolaného ředitele prof. Vyzuly…

Prof. Vyzula jako onkolog zůstává dále ve vedení kliniky. Ale jako ředitel prostě udělal špatnou transakci, porušil pravidla hospodaření se státním majetkem – šlo o desítky milionů korun, a to nemůže z naší strany zůstat bez odezvy, to je vše.

My jsme jen využili jistého synergického efektu, který tato manažerská výměna měla, abychom realizovali záměr, který máme připraven už delší dobu. Tedy dostat v Brně léčbu solidních nádorů i hematoonkologii pod jedno komplexní onkologické centrum. S tímto úmyslem jsem také na místo ředitele Masarykova onkologického ústavu jmenoval prof. Vorlíčka.

A nechystá se rovnou nějaká centralizace celého brněnského zdravotnictví? Do čela FN u sv. Anny po MUDr. Danihelkové nastupuje Ing. Koška – stejně jako prof. Vorlíček další klíčová postava „konkurenční“ FN Brno.

Rozhodně ne, je to jen shoda okolností. Pan ředitel Koška je velmi schopný manažer a my jsme ho vždy měli pro nějaký ten ředitelský post tak trochu v rezervě. U sv. Anny ho čekají nelehké úkoly. Jednak finanční konsolidace, která musí být podle našeho názoru razantnější, než jak dosud probíhala, jednak pevný dohled nad probíhajícími investicemi. Má tam prostě, zjednodušeně řečeno, udělat pořádek.

Druhou událostí minulého týdne bylo oznámení SÚKL o zahájení správních řízení z moci úřední ve věci revize stanovených úhrad u některých antihypertenziv. SÚKL tím jen plní zadání vámi vypracované novely zákona – nicméně nepřichází tento krok v poněkud riskantním čase, kdy je vládní koalice značně nejednotná a kdy třeba lidovečtí poslanci mohou slyšet na varovné hlasy, že chronickým pacientům vzrostou doplatky za nezbytné léky?

Já si uvědomuji, že některé firmy si mohou pacienty vzít jako rukojmí, zaštítit se jimi, a bojovat tak proti establishmentu ve snaze zajistit si lepší pozici na trhu. Já se nebojím, pokud jde o generická léčiva, a o ta jde především, ničeho dramatického, protože jich je na trhu dostatek, mezi výrobci je konkurence a pojišťovny mohou ohlídat lékaře, aby zbytečně nezakazovali substituci za levnější variantu. Konkurenci cenou jsme liberalizovali, proto si myslím, že si nikdo z výrobců nemůže stěžovat – rozhoduje trh, mizejí veškeré protekce i možnost zásahu politiků. Proto věřím, že ani generické společnosti – zejména ty veliké – se nesníží k tomu, aby někomu nahrávaly politické body.

Přestaňme se jenom ohlížet za tím, co se událo. Jak se vyvíjejí návrhy reformních zákonů, třeba o zdravotních pojišťovnách? Máte již v paragrafovém znění nastíněno, jak proběhne jejich transformace na akciové společnosti?

Transformace jako nejlepší ze všech variant byla vyprecizována již před dvěma měsíci a jako takovou jsme ji teď zapracovali do paragrafů. Na druhé straně ale samozřejmě vnímám realitu a nechci, aby celý nově navržený systém zdravotního pojištění ztroskotal na rozhádané Poslanecké sněmovně. Proto ještě připravujeme určité alternativy, které by měly napomoci tomu, aby byl zákon průchodný. Budeme o nich samozřejmě předem informovat i veřejnost, ale zatím nejsou všechny připraveny, proto bych se o nich teď ještě nějak podrobněji nerad zmiňoval. V každém případě varianta, která byla podle našeho mínění nejlepší, je stále založena na našem slibu, že příjmy z privatizace půjdou pacientům – to je těch mnou proklamovaných deset tisíc korun každé rodině. Prosím, srovnejte si to s tím, jak permanentně lže třeba prezident České lékařské komory o přebytcích na účtech pojišťoven jako o penězích připravených k tomu, aby je spolkli budoucí privatizátoři. Přitom je v materiálu schváleném vládou černé na bílém, že tyto prostředky zůstanou pacientům a občanům.

Samozřejmě politická rozhodnutí koaličních partnerů nejsou vždy racionální, mají různé motivy – ať už je to neznalost či naprosto iracionální obavy.

Ať však zvolíme jakoukoli cestu, není rozhodující, zda se pojišťovny prodají, nebo neprodají. Cílem je, aby stávající pojišťovny mohly splnit podmínky námi navrženého zákona a získat licenci. Její podmínky jsou stanoveny přísně – žádná pojišťovna by jim dnes ještě nevyhověla.

Žádná? Co je v připravovaném zákoně na pojišťovny nachystáno za úskalí, na co se mají připravit?

Nejsou to žádné chytáky nebo naschvály. Ale zákon například bude definovat určité povinné rezervy, které stávající pojišťovny v takovém rozsahu ještě vytvořeny nemají. Budou si muset také nechat odsouhlasit podle standardních pravidel zákona o bankách všechny členy svých správních rad a představenstev včetně osobní historie každého z nich. Kdyby to udělaly dnes, nevím, zda by všichni členové zůstali ve funkcích…

Další podmínkou bude jasné a srozumitelné označení pojistných plánů včetně definice jednotlivých pojistných produktů. Z drobností zbývá zmínit se třeba o vytvoření čekacích listin či stížnostní agendy – a je toho samozřejmě ještě mnohem více. Mimochodem, pojišťovny budou muset prokázat i původ peněz, ze kterých byly založeny.

Pokud zákon začne platit k 1. lednu 2009, zdravotní pojišťovny budou mít půl roku na to, aby licenci získaly. A co když se jim to nepovede? Co se stane s jejich pojištěnci? Kdo za ně uhradí náklady zdravotní péče?

Nepředpokládám, že bychom proces nastavili tak, aby jej pojišťovny nemohly zvládnout. V té původní čisté variantě se nám zdálo být půl roku dost, ale bude-li třeba úprava termínu, uděláme ji. V každém případě námi navržený scénář, ať už bude jakýkoli, musí být bez rizika pro pojištěnce. Ty ostatně transformace vůbec administrativně nezatíží.

Pokud ale mají mít reformní zákony šanci na úspěch, musejí projít vládou, Poslaneckou sněmovnou, která v posledních dnech spíše nejedná než jedná, Senátem, musí je podepsat prezident – a to vše chcete stihnout do Vánoc?

Poprosím o strpení – tento týden celý harmonogram zveřejníme.

A teď ruku na srdce – v Poslanecké sněmovně se vládní koalici podařilo před pár dny prosadit změny rozložení sil ve výborech. Nekalkulujete trochu s tím, že z čela zdravotního výboru „bude odejit“ jeho předseda MUDr. Rath a vám se podaří návrhy zákonů prosazovat rychleji?

Předsedu si volí výbor, a pokud dojde k odvolání předsedy, bude to z vůle členů tohoto výboru. Prosím, věřte mi, že jsem opravdu nemluvil s nikým z té potenciální většiny ve zdravotním výboru, že by odvolání MUDr. Ratha mělo být nějakou prioritou. I když nevylučuji, že to jeho odvoláním skončit může, protože vůči způsobu jeho řízení bylo v Poslanecké sněmovně opravdu hodně výhrad a jeho výbor také vynikal bezkonkurenčně největším počtem nejrůznějších obstrukcí.

Pohlédněme na závěr ještě dále, až za horizont připravovaných reformních záměrů. Již dlouho nebylo slyšet o Kulatém stolu k budoucnosti financování zdravotnictví v ČR, který má právě přípravu tohoto dlouhodobého výhledu na starosti.

Již příští pondělí o něm bude slyšet hodně. Uspořádá konferenci, na které představí výsledek práce svého Odborného týmu – Zprávu o stavu, vývoji a výhledu zdravotnictví v ČR. Je to opravdu tlustá, bezmála 350stránková publikace, která představuje pro odborníky ze všech oblastí zdravotnictví opravdu velmi komplexní a inspirativní materiál. Co jí zatím podle mého názoru chybí a na čem se bohužel Odborný tým nedohodl, je jakési stručnější shrnutí pro širší veřejnost. K jeho formulaci snad pomůže právě ona zmíněná konference příští týden.

Zdroj: