O SPC a jednom evropsko-unijním omylu

Co je Lapp lactase deficiency?

Pojem Lapp lactase deficiency se vyskytuje prakticky pouze v souhrnech údajů o přípravcích, přičemž v jejich českých verzích bývá obvykle tento deficit spojován s panem Lappem, což je ovšem chyba. A nejen překladatelská…

K pochopení pojmu Lapp lactase deficiency je nutno se na laktázu podívat blíže. Tento enzym má dvě aktivní místa, z nichž jedno katalyzuje hydrolýzu galaktosidů, jako je laktóza, kterou štěpí na glukózu a galaktózu, a druhé aktivní místo katalyzuje hydrolýzu glykosidů, jako je florizin nebo některé glykosylované flavonoidy. Jeho akademicky správný název je tedy laktáza-florizin hydroláza (EC 3.2.1.23/62).

Laktáza je syntetizována buňkami střevního epitelu, kde je po posttranslačních úpravách vystavena na povrchu kartáčového lemu enterocytů, v jejichž membráně je ukotvena svou lipofilní částí, a na aktivní formu je přeměněna působením trypsinu. U člověka dochází po několika letech od narození k útlumu její syntézy na asi 1/10 původní úrovně (lactase non-persistence), což lze přijatelně vysvětlit tím, že s výjimkou mateřského mléka v lidské stravě prakticky není laktóza přítomna. Tvorba laktázy v dospělosti (lactase persistence) se masově vyskytuje pouze u těch lidských skupin, jejichž hospodářství je, či v nedávné minulosti bylo, vázáno na pastevectví zejména hovězího dobytka – nejvyšší míra aktivity laktázy v dospělém věku je zaznamenána zejména u Severo- a Západoevropanů, přičemž směrem na východ a jih Evropy podle dostupných údajů klesá. Lidé z nepasteveckých kultur, třeba z jihovýchodní Asie, na pití mléka zcela pochopitelně hledí s nepochopením, ostatně najdou se takoví i mezi námi. Z dosavadních výzkumů je však zřejmé, že i příslušníci skupin, u kterých k vyhasínání tvorby laktázy dochází, jsou schopni bez větších problémů pozřít 350 ml kravského mléka za den, což představuje asi 15 g laktózy.

Z medicínského hlediska se deficit laktázy dělí na několik typů. Z primárních deficitů laktázy je klinicky nejvýraznější vrozený deficit laktázy, což je vzácné dědičné onemocnění, v jehož důsledku se laktáza na enterocytech prakticky vůbec nevyskytuje a které se projeví vážnými zažívacími potížemi již několik týdnů po narození. Druhým typem primárního deficitu laktázy je hypolaktázie dospělého typu (lactase non-persistence), kdy je tvorba enzymu fyziologicky snížena na asi 1/10 hodnoty u novorozence. Na rozdíl od prvně zmíněného nelze tento stav označit za patologický (pozn. aut.: pojmů používaných k označení tohoto stavu je více, např. intolerance laktózy, intolerance mléka či alaktázie). Dále jsou popisovány sekundární deficity laktázy, k nimž dochází v důsledku chorob či působení cizorodých podnětů (např. zánětlivé choroby střevní výstelky, podávání neomycinu, kolchicinu, gama ozařování apod.).

Pojem, který odborná literatura nezná

Z kontextu uváděného v údajích o přípravku je zřejmé, že Lapp lactase deficiency je identický s vrozeným deficitem laktázy, takže zde někde bychom měli hledat pana Lappa… Tento stav ovšem poprvé popsal pan Holzel s kolegy v roce 1959 (Holzel, A.; Schwarz, V.; Sutcliffe, K. W.: Defective lactose absorption causing malnutrition in infancy. Lancet I: 1126-1128, 1959). Tato velmi vzácná choroba je relativně častější ve Finsku (Finové ji řadí do své národní pokladnice chorob – Finnish Disease Heritage). A to se již dostáváme na správnou stopu – Lapp totiž nepředstavuje příjmení, ale označení národa, česky Laponec. Laponci sice žijí na severu Evropy, ale míra uchování syntézy laktázy je u nich nižší než u jiných Severoevropanů, což se vysvětluje tím, že jejich hospodářství je vázáno na soby, jejichž mléko je v porovnání s kravským na laktózu chudé. Jakkoli je u Laponců míra uchování syntézy laktázy z celosvětového hlediska poměrně vysoká (asi u 50 % jedinců v porovnání s pouhým asi 1 % u lidí z jihovýchodní Asie a asi 25 % uváděnými jako celosvětový průměr), stali se zřejmě pro některé “odborníky” na poruchy výživy symbolem nedostatečné tvorby laktázy. Je zajímavé, že odborná literatura pojem “Lapp lactase deficiency” zřejmě vůbec nezná, zato se objevuje v pokynu Evropské komise vydaném podle článku 65 směrnice 2001/83/ES, kde jsou mj. navrženy vhodné fráze do souhrnu údajů o přípravku. Lze se domnívat, že někde zde je i jeho původ, kdy někdo pod vlivem informací o rozdílech v “lactase persistency” mezi Laponci a Finy chybně spojil Laponce s vrozeným deficitem laktázy.

Celá tato záležitost je zřejmě příkladem evropocentristického vidění světa – vyšší výskyt vrozeného deficitu laktázy u Finů vedl ke koncentraci výzkumu na otázky s laktázou související, přičemž se zjistilo, že laponští spoluobčané Finů (Švédů) jsou na tom s tvorbou laktázy v dospělosti hůře. Jelikož Finové (Švédové) začínali s výzkumem laktázy u sebe, měli nevyhnutelně za to, že vysoká míra uchování syntézy laktázy v dospělosti (až u 99 % jedinců) je normou. Teprve později se přišlo na logickou věc, že její uchování do dospělosti je odchylkou vzniklou u těch savců, kteří i v dospělosti dobrovolně (prý snad i rádi) pijí mléko, což se zatím vyskytuje jen u člověka (kočkám mléko k pití nedávejte, kočky pijí vodu).

Lapp lactase deficiency je tedy podivný, pravděpodobně “evropsko-unijní” pojem, který z jazykového hlediska správně přeložen česky zní “deficit laktázy laponského typu” (nebo ještě přesněji “deficit laponské laktázy”, ale to už je z odborného hlediska nepřijatelné) – potíž je v tom, že tento stav není obecně uznávanou jednotkou, nehledě na to, že Laponci tu figurují omylem. S ohledem na kontext by zřejmě bylo nejsprávnější pomocí překladu termín poopravit na “vrozený deficit laktázy”.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2008, strana Ph4

Zdroj: