O podvodech a podvodnících
A tak jsem si také vzpomněla, co mi před nějakou dobou rozčileně vykládala jedna známá – jak podezírá svého manžela, že ji podvádí s jednou svou zaměstnankyní. Pak mi vylíčila, jak si dotyčný manžel založil několik firem a vesele podvádí daňový úřad, své klienty, dokonce i své zaměstnance – a jak používal ke svým podvodům i ji. Naivně jsem se jí zeptala, zda jí to nevadilo. Rozhořčeně se na mě podívala a řekla: “Já jsem si přece myslela, že to dělá pro svou rodinu, a ne pro tu děvku!”
Duchem jsem se opět vrátila do sálu, kde jeden řečník za druhým brojili proti akciovým společnostem ve zdravotnictví a všichni jim tleskali. Uvědomila jsem si, že všichni vycházeli z minulých zkušeností a jediného předpokladu, že když se zakládá akciovka, musí se tak dít jedině za účelem podvodu. Něco na tom asi bude. Česká republika zavedla do světa ekonomiky výraz “tunelování” a kromě piva se proslavila i korupcí. Očekávala bych, že v této zemi bude prioritou vytvořit legislativní strukturu, která bude zaručovat postih – i ekonomický – takových podvodníků, a tím odrazovat od páchání podvodů další. Z médií mám ale zatím spíše dojem, že naivní člověk, který naletí podvodníkovi a půjčí si pár tisíc, jež pak nemůže splácet, je sám považován za podvodníka, na něhož může podvodník, který ho napálil, poslat s pomocí státu exekutory. Zatímco podvodník páchající podvody ve velkém se na nás může usmívat z televize – v mnoha jiných zemích by se mohl usmívat do kamery leda s želízky kolem zápěstí cestou k soudu. Pak se vlastně ani nemohu divit, že většina lidí se a priori staví proti podnikání, neboť “zisk” a “akciová společnost” jsou v jejich podvědomí synonymy pro podvod.
A diskuse o tom, že momentální návrhy jsou špatné, ale reforma je nutná, jde dál a stále dokola. Odborníci se hádají, což pacienty pořádně mate a vyvolává to v nich strach. Když člověk náhle onemocní, očekává, že lékařská věda již natolik pokročila, že ho rychle dostane do normálního stavu. Během posledního čtvrt století se tolik změnilo, že každý neinformovaný pacient očekává zázraky a až postupně přichází na to, že se nedějí. Věda dokáže dnes nesmírně mnoho, ale ne všechno – a s tím se budeme muset postupně smiřovat. A protože veřejnosti dříve nikdo neříkal, že ta zlepšující se péče stojí čím dál tím více, pacient se cítí být podveden, když najednou poslouchá cosi o rozpočtu, cenách a poplatcích. Většina seniorů nechápe, jak je možné, že ještě nedávno bylo všechno zdarma, a pokud tomu teď tak není, musí v tom být zaručeně nějaký podvod. Máme selektivní paměť, bojíme se toho, co neznáme, podezíráme to, čemu nerozumíme, a pro jistotu odmítáme všechno – místo toho, abychom se snažili pochopit to nové a zajistit, aby to mohlo úspěšně fungovat. Bez podvodu. Udělali jsme velký pokrok v tom, že se pacientům začínají dávat informace o jejich zdravotním stavu a péči. Ještě by se měli informovat o tom, co ta péče skutečně stojí. Pro většinu lidí jsou měřítkem hodnot peníze. Kdyby znali cenu zdraví, snad by si ho více vážili a snažili se o ně lépe starat.
A pokud jde o zdravotnická zařízení, pacienta hlavně zajímá kvalita poskytované péče, podle níž si vybírá lékaře nebo nemocnici – právní forma by mělo být jenom několik dokumentů v kanceláři ředitele.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana B2
Zdroj: