O metodě disekce jater rozhoduje operatér

Kongres probíhal v hotelu Renaissance, jehož luxusní prostředí ostře kontrastovalo s „obyčejným“ životem 18milionové Mumbaie. Vědecký program obnášel více než 1 100 příspěvků ve formě přednášek, video prezentací, diskusních snídaní a elektronicky prezentovaných posterů. Hlavními tématy kongresu byly nové přístupy a metody především v chirurgické léčbě nemocí jater, slinivky a žlučových cest.

V předoperační přípravě v oblasti chirurgie jater je kladen velký důraz na předoperační vyhodnocení jejich funkční kapacity a dostatečnou přípravu pacienta. Hepatektomie je prováděna po 3D CT volumometrii a eventuální embolizaci portálních větví. U funkčně oslabených jater (např. cirhózou) je ještě doporučeno funkční vyšetření parenchymu pomocí indocyaninové zeleně (ICG), případně scintigrafie asialoglykoproteinového receptoru. Peroperační sonografie je optimalizována použitím US kontrastních látek. Velký význam je kladen (zvláště v USA a v Evropě) na adjuvantní a neoadjuvantní chemoterapii, operování chemoterapií změněných jater (CASH) byla věnována zvláštní pozornost.

Samotná disekce jaterního parenchymu je prováděna mnoha způsoby, byly prezentovány klasické přístupy (finger fracture) i moderní metody (CUSA, water jet, staplery) včetně miniinvazivních přístupů (laparoskopie). Žádná z výše zmíněných metod není upřednostňována a je v rukou chirurga, kterou metodu zvolí. Byly diskutovány i výhody a nevýhody jednotlivých technik přístupů k jaterní resekci či užití totální vaskulární exkluze (TVE). Perkutánní radiofrekvenční ablace tumorů jater je využívána především v oblasti malých, špatně přístupných hepatocelulárních karcinomů, v případě metastáz kolorektálního karcinomu je jednoznačně dávána přednost resekčním výkonům.

U karcinomu žlučníku byla diskutována především otázka nutnosti resekce extrahepatických žlučových cest, ta je většinou chirurgů indikována jen při pokročilosti primárního tumoru, v těchto případech je přežívání nemocných srovnatelné s pacienty s méně pokročilým tumorem.

V oblasti transplantace jater byly diskutovány především otázky inovací technik a strategií transplantace u žijících dárců (ALDLT), předoperačních skórovacích systémů (SAPS II, MELD, APACHE) či indikací k transplantaci (hepatitis, hepatocelulární karcinom). Za pozornost stojí i nárůst malignit po transplantaci v důsledku imunosuprese.

V oblasti akutní pankreatitidy je věnována velká pozornost konzervativní léčbě, chirurgická intervence je indikována pouze infikovaným nekrózám u septických pacientů a i zde je kladen důraz na miniinvazivnost přístupu.

Karcinom pankreatu je v současnosti jedním z nejhůře léčebně ovlivnitelných onemocnění, diskuse byla vedena nad rozsahem výkonů, a to především v oblasti extenzivity odstranění lymfatických uzlin. Z výsledků, které prezentovali evropští i japonští chirurgové, se zdá, že rozsáhlá lymfadenektomie má význam jen u vybrané skupiny pacientů s malým tumorem slinivky. Větší důraz je proto kladen na adjuvantní léčbu, zde byly diskutovány otázky chemoterapií vyvolané multilékové rezistence či kombinace chemo- a radioterapie.

Největší zájem vyvolaly videoukázky operačních postupů, prezentující většinou komplikované resekční výkony s cévními rekonstrukcemi či použití nových metod a nástrojů.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana A11

Zdroj: