O inkontinenci musejí mluvit všichni

Kdyby nešlo o tak závažnou problematiku, dala by se diskuse o inkontinenci otevřít hádankou: "Co to je? Je do drahé, trápí to stovky milionů lidí po celém světě a přitom se o tom nemluví " Inkontinence skutečně představuje dlouhodobě podhodnocený problém. Přitom tradiční přístupy k veřejnému zdraví, zaměřené spíše na infekční nemoci, zde příliš nefungují. Je třeba vytvořit strategie nové. Jsou země, kde se již mnohé povedlo, a jejich poznatky mohou být inspirativní pro ostatní. Platformu pro výměnu takových zkušeností nabídlo již třetí

Globální fórum o inkontinenci, jež se v dubnu konalo v pražském hotelu Hilton. Specifikou této akce je, že se inkontinencí zabývá v tom nejširším možném kontextu.

Moderátorem setkání byl švédský profesor gynekologie a porodnictví Ian Milson. V úvodu uvedl, že hledání správné cesty ke zmírnění dopadu inkontinence připomíná skládání puzzle, kde se jednotlivé díly jmenují prevence, péče, ekonomika a komunikace a ne vždy do sebe správně zapadají.

Za českou stranu otevřela toto jednání MUDr. Stanislava Pánová, ředitelka Odboru zdravotních služeb Ministerstva zdravotnictví ČR. "Máme stále tendenci řešit problémy zdánlivě naléhavější, velmi intenzivně se věnujeme například oblasti onkologie a kardiologie. Inkontinence je přitom téma neméně důležité, sice zde nejde o život, jde však o jeho kvalitu. V České republice máme medicínu na dobré úrovni, což se projevuje i na péči o inkontinentní pacienty. Co však určitě můžeme zlepšit, je větší zájem o společenskou stránku inkontinence. Ještě stále jde o tabuizované téma, ještě stále se lidé o něm zdráhají hovořit nejen se svými blízkými, ale i s lékařem či se sestrou. Musíme jim zřetelně a nahlas říci, že to je řešitelný problém, že narušení jejich sociálního života není nutné," uvedla MUDr. Pánová.

S jejími slovy koresponduje unikátní zkušenost britské lékařsky Dawn Harperové, která kromě toho, že vede vlastní praxi, je také velmi aktivní na mediální scéně. Diváci ji mimo jiné znají jako moderátorku velmi úspěšného televizního pořadu, jenž se zaměřuje právě na citlivá zdravotnická témata. Tento program má výmluvný Název - Zahanbující těla (Embarrassing bodies). "Jak úžasnou moc mají média, vidím každý týden. Když se nějaké téma otevře v televizi, najednou o něm pacienti začnou mluvit. Je to jako by vypukla epidemie. Znají mě roky a myslím, že mi důvěřují. Jakmile mě však uvidí v televizi, hned druhý den přijdou a říkají, víte, já jsem se na vás koukal a ono se mě to také týká. Pro díl věnovaný inkontinenci to platí dvojnásob. Na naší internetové stránce způsobil úplnou záplavu e-mailů od diváků. Mají pocit, že už mohou hovořit téměř o čemkoli, o úniku moči a stolice ale ne," řekla Dawn Harperová na fóru.

Nejdražší inkontinence je ta neřešená

Po komunikaci tvořily další pilíř diskuse na fóru ekonomické otázky. Inkontinence bývá podceňována i z hlediska nákladů. Ve vyspělých zemích si vyžádá přibližně dvě procenta prostředků, směřujících do zdravotnictví. Do této statistiky je možné zahrnout takové položky, jako je například cena chirurgického zákroku u stresové inkontinence, anticholinergní medikace u urgentní inkontinence nebo hygienické pomůcky. To vše je jistě nákladné, celková cena inkontinence bude mnohem vyšší. Co zdravotnické a sociální systémy nejvíce zatěžuje, je dlouhodobá či trvalá ústavní péče. A inkontinence je až příliš často tím konečným důvodem, proč se senior dostává z domácího prostředí do instituce - se všemi negativními důsledky na jeho psychiku a enormními nároky na finanční zdroje. Tyto náklady už ve statistikách figurují jen částečně - jinak by bylo vidět mnohem zřetelněji, že nejdražší je ta inkontinence, která je neřešená.

Prevenci inkontinence se ve svém sdělení věnoval sám prof. Milson. "Inkontinenci lze do značné míry předejít, donedávna však chyběla data, o něž bychom se při tomto úsilí mohli opřít," řekl. Tak jako jinde i zde jsou rizikové faktory ovlivnitelné a neovlivnitelné. Do druhé skupiny patří noční pomočování. Do dospělosti přetrvává u dvou procent populace, ve věku pěti let jím trpí šestnáct procent dětí.

"Nemohou přespat u kamarádů, nemohou jet na tábor. Přestože tyto problémy časem vymizí, je u těchto pacientů větší nebezpečí, že se po desítkách let vrátí v podobě inkontinence." Jak dále prof. Milson uvedl, rizikový faktor představuje těhotenství, především to ukončené vaginálním porodem, s časem však jeho význam klesá. Menopauza oproti předchozímu mínění riziko nezvyšuje. Nejasná je evidence u hysterektomie. "V mnoha studiích se ukazuje negativní efekt diabetu. Podávání estrogenů podle všeho proti vzniku inkontinence nechrání, podle některých autorů dokonce může škodit. Potvrzený preventivní význam má důsledné léčení urogenitálních infekcí a zácpy," shrnul.

Nejvýznamnějším ovlivnitelným faktorem je pak obezita. Na specifický vztah mezi obezitou a inkontinencí se zaměřila Leslee L. Subaková, profesorka gynekologie a porodnictví z University of California. "Ženy ve vyspělých zemích stárnou, stávají se obézními a nejsou fyzicky aktivní, což prevalenci inkontinence enormně zvyšuje. Sedmdesát procent inkontinentních žen je zároveň obézních. Obezita je mnohem silněji asociována se stresovou inkontinencí. Jistě se zde projevují lokální mechanické faktory jako útlak močového měchýře, nezanedbatelná je však systémová složka, především poškození cév v důsledku oxidačního stresu," uvedla L. Subaková. Platí to ovšem i obráceně. Jednoduše řečeno: zhubnutí léčí inkontinenci.

"V souboru žen, jež významně redukovaly hmotnost po bariatrickém zákroku, klesl výskyt inkontinence o 75 procent. Zde se tělesná hmotnost snížila o desítky kilogramů. Pozitivní efekt na inkontinenci se však projevuje už při redukci hmotnosti o deset procent." Pro skutečné zlepšení péče o miliony inkontinentních pacientů už asi velký prostor není ve vzdělávání specialistů, urologů a gynekologů.

Obrovská rezerva je ale u všech ostatních zdravotníků. Bez jejich plošného zásahu se tato problematika dále nepohne. Klíčovou a ne dosud využitou roli tu mají praktičtí lékaři. V této souvislosti americká sestra Diane K. Newmanová představila na fóru výsledky výzkumu mezi 551 praktickými lékaři v Polsku, Velké Británii a Francii.

Jen každý desátý z nich uvedl, že o inkontinenci proaktivně diskutuje s každým pacientem. Plných 21 % řeklo, že o inkontinenci s pacientem nemluví, dokud se on sám na toto téma nezeptá (více to platí v Polsku - 27 %, méně ve Francii - 15 %). Navíc skutečnost, že se o inkontinenci vůbec začne hovořit, ještě naznamená, že pacient bude sledován a adekvátně léčen. Více než polovina lékařů (54 %) se vyjádřila, že v případě inkontinence nesledují integrovaný léčebný program.

Co je nejvíce limituje, je nedostatečná nabídka dalších možností - omezený přístup k dobrému urologovi či jiným specialistům a jiným formám podpory. Co by podle nich mohlo pomoci, je větší povědomí o inkontinenci jak mezi lékaři, tak mezi pacienty. "Situace v České republice je na lepší úrovni. Praktičtí lékaři jsou pravidelně školeni v otázce prevence a péče o inkontinentní pacienty," komentovala tento výzkum pro MT MUDr. Jana Uhrová z výboru Sdružení praktických lékařů. Součástí pravidelného vzdělávání je i doporučení vhodné komunikace s pacientem, aby se dokázal o tak citlivé téma podělit. Stále více lékařů tak dokáže s inkontinentním pacientem aktivně pracovat a nabídnout mu odpovídající řešení," dodala.

Pozitivní příklad z Německa

Případem země, která již vytvořila určitou ucelenou strukturu pro péči o inkontinentní pacienty, je Německo. Tuto síť tvoří certifikovaná centra kontinence, jichž je deset, a certifikovaná konzultační centra v privátních praxích, jichž je více než 970. Patří sem i kooperující rehabilitační jednotky, což jsou například specializovaná pracoviště pro pacienty po prostatektomii. Na tato zařízení pak navazuje celá řada dalších aktivit. Na fóru tento systematický přístup představil prezident Německé společnosti pro kontinenci Klaus-Peter Jünemann. Jeho společnost komunikuje s laickou i odbornou veřejností všemi možnými způsoby.

Vydává časopis, provozuje pacientské linky, má rozsáhlé webové stránky, pořádá kongresy. "Spolupracujeme při tom s profesionální PR agenturou. Možná každý týden nám vychází v tisku nějaký materiál nebo rozhovor v televizi. Nebráníme se ani komunikaci s tzv. bulvárními médii - jen tak lze zasáhnout celou populaci," řekl K. Jünemann.

Další oblastí činnosti společnosti je evaluace pomůcek pro inkontinentní pacienty.

Všechny tyto aktivity mají potenciál pomoci milionům občanů. "Podle našich odhadů je v Německu inkontinentních šest milionů lidí a toto číslo stále stoupá. Položili jsme poměrně velkému a reprezentativnímu souboru žen mezi 25 a 75 lety jednoduchou otázku: Zažily jste již někdy nechtěný únik moči? Více než pětina odpověděla ano a mívám to dosud," uvedl profesor Jünemann.

Také inkontinence zabíjí

Jedním z nejčastěji skloňovaných termínů na fóru byla kvalita života. Jak ale i z tohoto jednání vyplynulo, zažité tvrzení, že při inkontinenci nejde o život, ale "jen" o jeho kvalitu, není úplně přesné. Diane K. Newmanová, upozornila, že k pádu seniorů velmi často dojde při jejich cestě na toaletu, kam v důsledku inkontinence putují třeba každou půl hodinu, a to i v noci. Část těchto pádů končí zlomeninou. Spojitost mezi frakturou a následnou podstatně vyšší mortalitou je u seniorů mnohokrát potvrzená. Jen není vždy snadné si uvědomit, že na začátku řetězce s fatálním koncem je právě inkontinence.

Zdroj: Medical Tribune