Novinka v terapii hyperaktivního močového měchýře
Na nedávném 16. moravském urologickém sympoziu, které proběhlo ve druhé polovině března v Lázeňském domě Libuše v Karlově Studánce, představil MUD r. Aleš Vidlář, Ph.D., z Urologické kliniky LF UP a FN Olomouc zajímavou novinku. Inovativní přípravek mirabegron (Betmiga; Astellas) je vůbec prvním agonistou β3‑adrenergních receptorů, který je indikován k léčbě dospělých se syndromem hyperaktivního močového měchýře.
Syndrom hyperaktivního měchýře (OAB – Overactive Bladder) se v populaci vyskytuje s prevalencí 16,6 % a je definován na základě příznaků. Typická je pro něj urgence (náhlá, nutkavá potřeba močit, kterou nelze vůlí ovládnout), pokud postižený při urgenci nestačí vyhledat toaletu a dojde k nekontrolovanému úniku moči, pak se jedná o urgentní inkontinenci. Dalšími obvyklými symptomy jsou frekvence (přílišná četnost mikce – více než 8× během 24 hodin) a nykturie (časté noční močení – dvě nebo více návštěv toalety během spánku).
Základem je farmakoterapie
V současnosti je dostupná řada možností, kterými lze OAB léčebně ovlivnit (nastavení optimálního pitného režimu, behaviorální techniky, elektrická stimulace, chirurgické metody), základem však nadále zůstává moderní farmakoterapie. „Její úspěšnost je velmi dobrá, pohybuje se mezi 60–80 % a jednoznačně preferována jsou antimuskarinika (neboli anticholinergika). I při jejich dobré efektivitě zůstávají problémem nežádoucí účinky. Pohybujeme se totiž v ‚úzké oblasti‘ – naším cílem je, aby velmi žádoucí účinky převažovaly nad nežádoucími, čehož se pokoušíme dosáhnout co nejpřesnější titrací dávek,“ podotýká na úvod A. Vidlář a dodává, že leckdy se to ne úplně daří. Také proto vykazují léky na OAB jednu z nejnižších perzistencí vůbec – po dvou letech od zahájení terapie je nadále užívá pouhých 20 % léčených.
I mezí jednotlivými antimuskariniky existují v tomto smyslu významné rozdíly, které se pohybují mezi 15–50 %, ze stávajících léčiv zde dosahuje nejlepších výsledků solifenacin. A jaké jsou skutečné příčiny přerušení terapie antimuskariniky? „Na prvním místě je to nedostatečná efektivita, dále switch na novou terapii a výskyt nežádoucích účinků,“ vypočítává A. Vidlář.
Přichází mirabegron
Základním cílem dobře vedené terapie OAB by mělo být dosažení maximální spokojenosti nemocných a optimálního vyvážení mezi účinností (úleva od obtěžujících příznaků), snášenlivostí (minimum nežádoucích účinků) a adherencí/perzistencí (maximalizace délky trvání). Zásadním přínosem se v tomto smyslu může stát inovativní přípravek mirabegron, vůbec první agonista β3‑adrenergních receptorů (jedná se o úplně novou strukturální entitu s novým mechanismem účinku), který je indikován k léčbě dospělých s OAB. K dispozici je v síle 50 mg ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním. „Na rozdíl od antimuskarinik, která zamezují nežádoucím stahům a snižují kontraktilitu detruzoru, působí mirabegron na sympatickou část inervace močového měchýře a zvyšuje jeho relaxaci. Funguje tak, že se naváže na β3‑receptory, které se nacházejí v hladkých svalových buňkách močového měchýře, a následně je zaktivuje. Aktivované β3‑receptory relaxují tyto svaly, což způsobuje zvýšení kapacity měchýře a změny ve způsobu jeho stahování. Výsledkem je méně stahů a tedy méně nežádoucího močení,“ vysvětluje A. Vidlář.
Účinný, bezpečný i velmi dobře snášený
Mirabegron uvolňuje detruzor v průběhu plnění, zvyšuje jímací kapacitu měchýře a prodlužuje interval mezi močeními. Výsledkem je zlepšení snášenlivosti při srovnatelné účinnosti se stávajícími antimuskariniky. To vše se děje bez ovlivnění tlaku při vyprazdňování, při podávání mirabegronu navíc není ovlivněn ani reziduální objem močového měchýře. „Nový lék je účinný u všech skupin pacientů, a to i bez předchozí terapie nebo po přerušení léčby pro nedostatečnou účinnost či pro výskyt nežádoucích účinků. Tato tvrzení se mohou opřít o výsledky řady klinických studií – dosud jich bylo provedeno 41 s více než 10 500 pacienty. Bylo prokázáno, že mirabegron snižuje průměrný počet epizod inkontinence i močení za 24 hodin. Pacienti také udávali zlepšení spokojenosti s léčbou ve srovnání s placebem (pomocí vizuální analogové škály TS‑VAS byla hodnocena průměrná změna v intervalu počátek–poslední návštěva). Nežádoucí účinky, na které si naši nemocní nejvíce stěžují, tedy sucho v ústech a zácpa, se vyskytovaly srovnatelně s placebem, ale podstatně méně než například u antimuskarinika tolterodinu,“ sumarizuje na závěr A. Vidlář s tím, že perspektivy nového přípravku vidí v optimálním vyvážení mezi účinností a bezpečností a ve zlepšení perzistence léčby OAB.
Lékařům se tak po dlouhých 30 letech dostává do rukou nová, účinná, velmi dobře snášená a bezpečná zbraň v boji proti OAB, četnému a pacienty často negativně vnímanému onemocnění.
Zdroj: Medical Tribune