Novela konečně uzná erudici erudovaných lékařů
Ambulantní specialisté některých specializací mají díky nové legislativě jednodušší život. Senátem schválená novela zákona o vzdělávání lékařů odstraňuje současný absurdní stav, kdy plně erudovanému lékaři ministerstvo zdravotnictví odpíralo vydat potvrzení o specializační působnosti. To se od letošního prosince mění.
Od prosince začíná platit novela zákona č. 95/2004 Sb., o vzdělávání lékařů. Novela, v listopadu schválená Senátem, má pro lékaře některých specializací obrovskou důležitost. Dosud se na ně totiž vztahoval zákon o zdravotních službách, podle kterého museli lékaři svou erudici v oboru dokládat potvrzením o specializační způsobilosti. Lékařům působícím v oborech, jež byly dříve nástavbami interny a pediatrie (kardiologie, gastroenterologie, diabetologie, alergologie atd.), ministerstvo zdravotnictví tento doklad odmítalo až dosud vydat. Plně erudovaný lékař se tak ocital v absurdní situaci – byl plnohodnotným odborníkem pouze ve své ambulanci, mimo ni ne. „Podmínkou k získání potvrzení o specializační způsobilosti bylo skoro vždy jen absolvování atestace v daném oboru. Mezi ambulantními specialisty je však nemalý počet lékařů, kteří i vysoce specializované výkony provádějí na základě toho, že absolvovali většinou druhou atestaci z interny nebo pediatrie a pro svůj obor mají licenci České lékařské komory,“ upozorňuje předseda sdružení ambulantních specialistů (SAS) MUDr. Zorjan Jojko a dodává: „Těmto lékařům bylo ze strany ministerstva ještě donedávna vydání potvrzení o specializační působnosti odpíráno. Nyní, pokud mají licenci ČLK z doby před 17. 4. 2004 a v oboru pracují minimálně 12 let z posledních 15 let v rozsahu minimálně poloviny úvazku, si mohou na MZ o tento dokument bez obav požádat a získají ho.“
Už před přijetím zákona o zdravotních službách měli „jen licencovaní“ kolegové v některých oblastech ČR potíže, a to i když své zdravotnické zařízení registrovali dávno před nabytím účinnosti zákona 95/2004 Sb., tj. předtím, než vůbec začalo potvrzení o specializační způsobilosti existovat. Před rokem 2004 byly totiž příslušná nástavbová atestace a licence ČLK z hlediska uznání erudice stavěny na roveň. V obou případech bylo možné na příslušný obor získat registraci zdravotnického zařízení. Od dubna 2004 (od nabytí účinnosti zákona 95/2004 Sb.) však registrace platila nadále, ale licence přestaly být uznávány krajskými úřady.
„V praxi to znamenalo, že lékař s licencí ČLK byl ve své, pro daný obor dříve registrované ambulanci plnohodnotným odborníkem, mimo ni však ne. Nemohl tedy v daném oboru (i kdyby chtěl) pracovat samostatně v jiných zdravotnických zařízeních, potíže měl i v případě, pokud potřeboval z jakéhokoli důvodu své zdravotnické zařízení přestěhovat do jiného kraje,“ dodává předseda SAS. Lékaři tak mohou od prosince zažádat na ministerstvo o vydání potvrzení.
Probuzení po sedmi letech
Přijetí novely vítá také Česká lékařská komora. Tuto změnu však ČLK chápe nikoli jako vstřícný krok vůči ambulantním specialistům, ale jako samozřejmost, která měla přijít už dávno. „Zmíněnou novelu zákona č. 95/2004 Sb. prvotně není třeba brát jako vstřícný krok MZ ČR vůči ambulantním specialistům. Nejde o situaci, kdy by tito lékaři věcně nesplňovali podmínky pro výkon povolání ve své odbornosti a MZ slevilo od svých požadavků na tuto odbornost. Spíše je potřeba novelu zákona vnímat jako určité probuzení po 7 letech od účinnosti zákona č. 95/2004 Sb., kdy původní verze zákona absolutně nezohledňovala případy popisované MUDr. Jojkem, ač bylo zřejmé, že je zohledňovat měla,“ uvádí pro Medical Tribune prezident ČLK MUDr. Milan Kubek. Podle něj bylo po obsahové stránce již tehdy nepochybné, že lékař s II. atestací dle dřívějšího systému splňoval podmínky pro výkon samostatného povolání v oborech např. kardiologie, diabetologie, gastroenterologie ad., neboť tyto nástavby byly v II. atestaci z interny obsaženy.
Podle dřívější právní úpravy před nabytím účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. si mohl lékař po I. atestaci ze základního oboru (např. interna) vybrat, zda se bude dále vzdělávat v nástavbovém oboru (např. kardiologie), anebo složí II. atestaci z oboru základního (interna). Rozhodl‑li se pro II. atestaci, bylo pro něj dále již zbytečné absolvovat zvlášť ještě atestaci v nástavbovém oboru, neboť znalosti z nástavbových oborů byly obsahově součástí II. atestace. Lékař byl po složené II. atestaci plně erudován samostatně vykonávat povolání i v nástavbových oborech, což zohledňovala i ČLK, která do roku 2004 byla výhradním orgánem, jenž způsobilost k výkonu soukromé praxe posuzoval formou vydávaných licencí ČLK.
Ze dne na den po nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. tento zákon lékařům sděloval, že pokud nemají nástavbovou atestaci, nezískávají v nástavbovém oboru specializovanou způsobilost, aniž by zákon jednak zohledňoval výše popsaný obsah II. atestace ze základního oboru a jednak to, že má lékař pro nástavbový obor vydanou licenci ČLK. „Spousta lékařů byla posléze právem v šoku, když jim MZ ČR po mnoha letech samostatné praxe sdělilo, že specializovanou způsobilost v oboru nezískávají. Řada z těchto lékařů si (opět právem) rozhodnutí vykládalo tak, že jim někdo z úředníků MZ ČR od stolu tímto dal najevo, že práci ve svém oboru neovládají. Čerstvá novela zákona č. 95/2004 Sb. je tedy reakcí na tuto situaci, která však měla buď přijít mnohem dříve, nebo měl zákon na tuto věc pamatovat od začátku anebo měla tyto případy zohledňovat alespoň rozhodovací praxe MZ ČR,“ uzavírá Kubek.
Zdroj: Medical Tribune