Nové technologie v selfmonitoringu diabetu
Zní to jako jeden ze vtipů o pošetilých lordech. Když se dánského hraběte Adama Wilhelma Knutha přátelé ptali, proč si kupuje deset tisíc hektarů půdy na skotské Vysočině, odpověděl: „Našli mi cukrovku a doktor říkal, že mám hodně chodit do kopce.“ Pozemek by si pravděpodobně koupil stejně, jisté ale je, že tento diabetik I. typu má neomezený přístup ke špičkové léčbě. Avšak i když má nejmodernější inzulinovou pumpu, nemusí přemýšlet nad tím, kolik proužků do glukometru spotřebuje, a glykémie si zaznamenává pomocí sofistikovaného počítačového programu, stále je základem kontroly jeho nemoci zodpovědný přístup k sobě samému. „Ačkoli od chvíle, kdy mi byl diabetes diagnostikován, uběhlo už dvacet let, nemyslím, že by se můj život změnil. Dělám vše, co moji přátelé, jen musím stále myslet na to, abych měl všechny pomůcky nutné pro zvládání diabetu vždy při sobě,“ řekl na symposiu sedmdesátiletý hrabě Knuth.
Pacienti při kódování glukometru selhávají
Jeho příběh je dokladem toho, jak moderní technologie, jsou‑li správně používané, mohou přispět k dlouhodobé uspokojivé kontrole diabetu. Ne každý pacient však dokáže tyto možnosti plně využít. Někteří si ani nejsou vědomi rizik, která s sebou tato technika přináší. Platí to i pro používání glukometrů. U běžných typů je třeba přístroj znovu kódovat s každým novým balením diagnostických proužků. I když se výrobci snaží tento proces maximálně zjednodušit, přibližně jeden ze šesti pacientů není schopen svůj glukometr kódovat správně. „Špatné kódování glukometru je přitom spojeno se signifikantními chybami v dávkování inzulinu,“ řekl profesor Charles H. Raine z Diabetes Control Center v Jižní Karolíně v USA. Vyplývá to i ze studie, kterou se svými kolegy publikoval v časopise Journal of Diabetes Science and Technology. Pravděpodobnost chyby v rozmezí plus – minus tři jednotky inzulinu je u špatně kódovaného glukometru 22,3 procenta, zatímco u správně kódovaného je to 0,49 procenta. „Pacientům, u kterých není záruka, že správnou techniku kódování zvládnou, je tedy lépe doporučit glukometry s automatickým kódováním,“ uvedl Charles H. Raine.
Měření před jídlem, nebo po něm?
To, že glukometr má paměť na několik desítek i stovek naměřených hodnot, je dnes již standardem. Pokud jsou ale v této databázi uloženy společně glykémie měřené nalačno i glykémie postprandiální, je výpovědní hodnota takového souboru omezená. Nejnovější a na trhu již dostupný typ glukometru ale pacientovi umožňuje u každé hodnoty jednoduše označit, zda byla naměřena před jídle či po něm, a obě tyto skupiny dat pak lékař při kontrole může hodnotit zvlášť. Samotná glykémie poskytuje pouze informaci o aktuálním stavu v době měření, o dlouhodobé kontrole diabetu v řádu týdnů vypovídá koncentrace glykovaného hemoglobinu. (HbA1c). Toto vyšetření je zatím relativně finančně náročné a zvláště u diabetiků II. typu k němu nedochází tak často, jak by bylo potřeba. I zde ale technologické možnosti pokročily. Přístroje na stanovení HbA1c se neustále zmenšují a jejich obsluha se zjednodušuje. Není problém tento test provádět rovnou v ambulanci a je velmi pravděpodobné, že brzy si tuto hodnotu budou kontrolovat sami pacienti tak, jako si dnes běžně měří glykémii.
Historie monitoringu diabetu
1941 první rychlý test, který za použití tablet Clinitest dokázal potvrdit přítomnost cukru v moči 1956 první diagnostické proužky, ze kterých po ponoření do moči bylo možné orientačně hodnotit glykosurii 1964 první diagnostické proužky pro vyšetření koncentrace glukózy v krvi 1969 první přenosný glukometr 1985 první glukometr s pamětí naměřených hodnot 1989 první modem umožňující přenos dat od pacienta k lékaři prostřednictví telefonu 1992 první point‑of‑care přístroj na měření glykovaného hemoglobinu
Zdroj: