Nové požadavky na vybavení ordinací jsou sporné
* Dokážete si představit, jak by takové smluvní zajišťování vypadalo? V praxi je běžné, že smluvní vztahy se zdravotnickými zařízeními mají pouze zdravotní pojišťovny a nikoli lékaři vzájemně.
Předně bych rád poznamenal, že i pro nás bylo to, že se MZ nakonec rozhodlo tuto vyhlášku vydat, překvapením. A to nejen proto, že "nepočkala" na podpis nového ministra, jak upozorňuje vedení ČLK, ale i z toho důvodu, že poslední možnost, kdy jsme mohli vidět a připomínkovat její návrh, byla někdy v červnu 2009. Z toho plyne, že jsme vlastně až nyní - od 16. 7. 2010 - dostali možnost se s jejím konečným zněním seznámit a že teprve teď pracujeme na analýzách jejích dopadů.
Avšak registrovali jsme, že ačkoli sama vyhláška vchází v platnost 1. 9. 2010, zdravotnická zařízení mají na adaptaci na nové podmínky 12 měsíců. Chceme tedy věřit, že ten rok bude možné využít i na prosazení všech logických a žádoucích změn a na odstranění všech ve vyhlášce obsažených chyb. Požadavek na zdravotnická zařízení provádět alespoň na jednom svém pracovišti ve vyhlášce vyjmenované metody nebo je mít alespoň zajištěné jinde smluvně, je jednou z novinek, která v poslední námi připomínkované verzi nebyla.
Nelíbí se nám z mnoha důvodů. Za hlavní považujeme čtyři:
a) Máme za to, že současný systém volné spolupráce mezi zdravotnickými zařízeními, kdy se rychlost a kvalita poskytnuté péče řídí čistě a jen naléhavostí stavu pacienta a nikoli vzájemnými smluvními závazky mezi zdravotnickými zařízeními, je lepší a funguje v ČR velmi dobře.
b) Dle v ČR platných zákonů určují rozsah sítě zdravotnických zařízení čistě a jen zdravotní pojišťovny. Těm by tedy měla být stanovena i povinnost zajištění její dostupnosti. Chtít najednou na zdravotnických zařízeních, aby sama či smluvně zajistila vše vyjmenované, znamená stanovit jim povinnost bez příslušných práv. Správným řešením by bylo buď tuto povinnost dát pojišťovnám, nebo zdravotnickým zařízením stanovit také právo podílu na rozhodování o jejich síti.
c) V oblastech s horší dostupností zdravotní péče může tímto administrativním opatřením vzniknout menším zdravotnickým zařízením existenční problém, pokud si nedokáží zajistit příslušnou smlouvu. d) Do relativní výhody před klasickými ambulancemi staví vyhláška tzv. řetězce, neboť ty jí vyhoví i v případě, že budou mít pro poskytování těchto metod jeden jediný přístroj na celé území ČR.
K vaší otázce je však třeba poznamenat: Ve vyhlášce není nijak specifikována forma "smluvního zajištění" a vyhláška nijak neřeší ani vzdálenost, v jejímž rozsahu má být ten který typ péče smluvně nebo vlastními silami zajištěn. Platná smlouva tedy bude moci být jistě i ústní doložená jen jednoduchým potvrzením ze strany zdravotnického zařízení péči poskytujícího, přičemž toto bude jistě platné při jakékoli kilometrové vzdálenosti mezi smluvně propojenými zdravotnickými zařízeními.
Formálně vyhovět vyhlášce tedy nemusí být problém, přesto trvám na nesouhlasu s faktickou podstatou této nové povinnosti.
* Z přílohy stanovující požadavky je také patrná jejich nevyváženost. U některých je zřejmá snaha o maximalizaci požadavků, u jiných jsou požadavky minimální (neurochirurgie, infekční lékařství). Jednalo MZ při přípravě vyhlášky s vaším sdružením?
Ano, jednalo, ale jak jsem napsal výše, naposledy před více než rokem. Na mezioborovou nevyváženost (nejen ve finanční náročnosti, ale i v logice toho, co mají ve své výbavě mít - příklad: internista dle vyhlášky musí mít sám nebo nasmlouvaný ultrazvuk, ale gastroenterolog ne) jsme upozorňovali při každém jednání. Prosazovali jsme, aby vyhláška stanovila opravdu jen požadavky minimální. V tom jsme, jak je vidět z výsledku, mnohde neuspěli. V rámci objektivity je třeba zde poznamenat, že dle informací od pracovníků MZ oni sami ty požadavky nevymýšleli, ale důsledně zapracovávali návrhy jimi oslovených odborníků, nejčastěji z vedení příslušných odborných společností.
V rámci objektivity je také třeba připomenout skutečnost, že v mnohých ohledech je nová vyhláška (hlavně její příloha č. 1) vůči zdravotnickým zařízením benevolentnější, než je stávající stav. Jsou menší požadavky na velikost ordinací i čekáren, méně se po nás chce i co do obecné vnitřní vybavenosti těchto prostor.
* Máte nějaké příklady oborů, kde by maximalistické požadavky na vybavení mohly být problémem a jak by se to v praxi mohlo projevit?
Omlouvám se, ale takovouto analýzu ještě nemáme hotovou. Práce na ní jsme zahájili ihned po 16. 7., kdy vyšla vyhláška ve Sbírce zákonů, protože je však třeba znát stanoviska všech našich oborových zástupců a je doba dovolených, odhaduji, že ji budeme mít hotovou koncem srpna.
* Dokážete odhadnout, do jaké míry se nařízení nové vyhlášky v praxi bude dodržovat?
Jak jsem napsal výše: Vyhláška vchází v platnost 1. 9. 2010, ale již existující zdravotnická zařízení se dle ní musejí řídit až od 1. 9. 2011. Dnes můžeme jen odhadovat míru pravděpodobnosti, zda, resp. jak se do té doby vyhláška možná změní, můžeme spekulovat, zda, resp. jak se dle ní změní přístup zdravotních pojišťoven k síti zdravotnických zařízení (ve valné většině případů si lze těžko představit, že si bude nějaké zdravotnické zařízení pořizovat přístroj bez toho, že by na něj mělo smlouvu s pojišťovnami), nebude-li ale vyhláška do 1. 9. 2011 zrušena, bude ji muset dodržet každé zdravotnické zařízení v ČR.
Zdroj: Medical Tribune