Nová tetravalentní vakcína na českém trhu
Můžete shrnout nejdůležitější fakta o této vakcíně?
Nejdůležitějším faktem je, že tato vakcína chrání proti čtyřem potenciálně závažným chorobám. Neméně podstatné je, že šetří počet aplikací a tím zjednodušuje celý očkovací proces a jeho logistiku. Vakcinace proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím je široce rozšířené a probíhá obvykle v jednom období, typicky v druhém roce života. Spojení očkovacích látek do jedné vakcíny je logické, přidání očkovací látky proti varicelle pak přináší další benefit.
Která z nemocí, proti nimž vakcína chrání, je pro evropskou populaci nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější jsou spalničky. V Evropě je však tato nemoc pod kontrolou, sporadicky se vyskytují importované případy. Plošné očkování proti spalničkám začalo v šedesátých letech a je typickým příkladem “success story” ve vakcinologii.
Při vývoji nové vakcíny je třeba přemýšlet v globálním měřítku. Má její použití nějaká specifika v zemích třetího světa?
Jistě má. Opět jde především o spalničky. V řadě rozvojových zemích se ještě stále vyskytují endemicky. Očkování proti této nemoci by v těchto oblastech tedy mělo proběhnout dříve, už kolem devátého měsíce věku dítěte, kdy je ale imunitní systém ještě nevyzrálý. Očkovací látkou první volby je proto v těchto zemích vakcína pouze proti spalničkám a následující očkovací schéma se tomu musí přizpůsobit.
Varicella je v naší oblasti velmi často považována za banální onemocnění. Proč by se proti ní mělo očkovat?
Jde o vysoce infekční onemocnění s nakažlivostí až 95 procent. Především však může vyvolat vážné komplikace – například kožní sekundární bakteriální infekce varicellových lézí, varicellovou pneumonii či cerebelitidu, encefalitidu nebo myelitidu. Málo se také mluví o rizicích pro dítě, když varicellou onemocní žena v těhotenství. Proto v některých vyspělých zemích, jako je Kanada, USA nebo Německo, je tato vakcinace zařazena do plošného očkování. Je to otázka vývoje. Vždyť ještě relativně nedávno byly i spalničky, příušnice a zarděnky považovány za poměrně lehká onemocnění a dnes o smyslu očkování proti nim pochybuje málokdo. Pro tyto nemoci je také typické, že když vzniknou v dospělosti, mají těžší průběh než v dětství. Ke komplikovanému průběhu navíc dochází i u jedinců, kteří byli dosud zcela zdraví, nikdy tedy nemůžete říci, kdo je z tohoto pohledu rizikový. Společné mají tato onemocnění i to, že naše možnosti kauzální léčby jsou velmi omezené.
Každý lék má svůj příběh. Jaká je historie této vakcíny?
Především je dlouhá. První pokusy o propojení očkovacích látek proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a první generací vakcíny proti varicelle začaly už v polovině osmdesátých let, ke klinickému využití se kombinovaná očkovací látka přiblížila až v devadesátých letech. Klinické studie začaly v roce 1995, trvalo ale ještě dvanáct let, než vakcína mohla vstoupit na trh.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana A10
Zdroj: