Nová studie o primární péči

Dětští praktici jsou dnes samostatní lékaři s rostoucím sebevědomím (v tom dobrém slova smyslu) a se stále se zlepšujícími diagnostickými a terapeutickými možnostmi. Navzdory různým obavám si preventivní činnost v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost ponechala svoje zásadní, v jiných oborech nevídané postavení. Při konfrontaci „naší dětské prevence“ se situací v jiných zemích jsme právem hrdí. Jako příklad můžeme uvést aktivity při prevenci některých civilizačních chorob.

Během posledního roku proběhla v České republice poměrně velká populační studie, která je nyní těsně před publikací. Cílem této studie bylo zjistit aktuální výskyt jednotlivých rizikových faktorů ischemické choroby srdeční v dětské a dorostové populaci. Tato práce zároveň podává výstižný obraz o provádění preventivních prohlídek v ordinacích dětských praktiků. Při získávání údajů spolupracovalo 37 praktických lékařů pro děti a dorost z celé ČR, kteří získali údaje o více než 4 000 dětí. Prvním a velmi důležitým zjištěním bylo, že preventivním vyšetřením prochází 97 % pětiletých dětí, 93 % třináctiletých dětí a 83 % sedmnáctiletých dorostenců a dorostenek. Tato čísla vynikají zvláště v porovnání se situací v pozdějším věku, kdy například po dvacátém roce využívá možnosti komplexního vyšetření u svého registrujícího lékaře méně než 20 % osob.

Alarmující nárůst obezity

V ČR byl již v roce 1992 zaveden selektivní screening na vyhledávání dětí ohrožených časným rozvojem aterosklerózy. Tento postup se zároveň stal součástí zdravotního řádu. Zásadní roli v něm hraje právě praktický lékař pro děti a dorost, který při preventivních prohlídkách vyhledává, na základě podrobné rodinné anamnézy, děti se zvýšeným rizikem rozvoje aterosklerózy. U těchto dětí posuzuje výskyt jednotlivých rizikových faktorů (dyslipidémie, hypertenze, obezity, diabetu, nedostatku fyzické aktivity a kouření), které se snaží pozitivně ovlivnit. Výsledky studie potvrzují nárůst počtu dětí s nadměrnou hmotností. Výskyt obezity se významně zvýšil hlavně u školních dětí a dorostu.

Po ještě donedávna poměrně příznivé situaci ve výskytu obezity u dětí došlo během posledních let téměř k trojnásobnému zvýšení výskytu obezity u třináctiletých dětí a sedmnáctiletých chlapců oproti údajům z roku 1991, u sedmnáctiletých dívek je tento vzestup dvojnásobný. Podíl dětí s nadváhou u třináctiletých stoupl o 50 %, v sedmnácti letech zůstává přibližně stejný.

Z naší studie dále vyplývá, že pouze ve věkové skupině pětiletých zůstává procentuální počet dětí s nadměrnou hmotností významněji nezměněn. U sedmnáctiletých, zřejmě kvůli působení mediálních vzorů, téměř dvojnásobně stouplo množství mladistvých s nízkou a velmi nízkou hmotností oproti roku 1991. Se stoupajícím výskytem obezity paralelně stoupá u třináctiletých i sedmnáctiletých výskyt vysokého krevního tlaku.

Třetina dětí se téměř nepohybuje

Dostatečné množství fyzické aktivity za týden má pouze necelá třetina dětí! Tristní je skutečnost, že celá třetina dětí v uvedených věkových skupinách se nepohybuje téměř vůbec! Poměrně příznivé a očekávané výsledky přinesly údaje o délce kojení. Dnešní pětileté děti byly kojeny dvakrát častěji během druhého půlroku života, 12 měsíců a déle byli naši pětiletí kojeni třikrát více než dnešní třináctiletí, a dokonce osmkrát více než dnešní sedmnáctiletí.

Dobrou zprávou je statisticky významný pokles hladiny celkového a LDL cholesterolu u dětí s rizikem časného rozvoje aterosklerózy oproti výsledkům z roku 2000. Výživu dětí a dorostu lze významně ovlivnit cestou zvyšování kvality a atraktivity školního stravování, protože ze studie vyplývá, že ve školních jídelnách se stravuje přes 70 % třináctiletých a přes 60 % sedmnáctiletých.  

Závěrem lze konstatovat, že před dětskými lékaři dnes stojí závažný problém nárůstu dětské obezity. Odvrácení tohoto nepříznivého vývoje bude vyžadovat nejen velké preventivní i léčebné úsilí lékařů a zdravotníků vůbec, ale komplexní změnu celospolečenského postoje. Pouze změna společenského postoje k obezitě může vést k pozitivním změnám, podobným, k jakým došlo v případě kojení.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2007, strana C3

Zdroj: