Nová naděje pro pacienty s atopickou dermatitidou?

Letos v červenci byla v periodiku NEJM (the New England Journal of Medicine) publikována analýza několika klinických hodnocení časných fází s biologickým přípravkem dupilumab.

Jedná se o novou monoklonální protilátku, cílenou na dva cytokiny, které jsou klíčové v patogenezi atopické dermatitidy – interleukin 4 a interleukin 13. Výsledky ukazují, že by toto léčivo mohlo být pro pacienty přínosné a zároveň bezpečné.

Atopická dermatitida (či atopický ekzém) je chronické zánětlivé kožní onemocnění, které postihuje v USA cca 10–20 % populace dětí i dospělých, z nichž u 15–30 % dochází ke středně těžkému až těžkému průběhu onemocnění. U těchto pacientů lokální přípravky na bázi kortikosteroidů již nepřinášejí zlepšení, kožní léze pokrývají cca 40–50 % tělesného povrchu. Kromě nepříjemného a obtěžujícího svědění to přináší řadu dalších subjektivních i objektivních potíží, které se přenášejí do pracovní a sociální oblasti, což pro pacienty představuje značnou zátěž.

Výsledky studií analyzovala spolu se svými kolegy dr. Lisa A. Beck z Dermatologického oddělení Univerzity v Rochesteru v USA. Sponzorovaly je společnosti Regeneron Pharmaceuticals a Sanofi. Byli do nich zařazeni pacienti ve věku nad 18 let se střední až těžkou atopickou dermatitidou, kterou se nedařilo zvládnout lokální léčbou. První dvě klinická hodnocení časné fáze měla charakter „dose‑escalation“ studií. Účastníci byli náhodně rozděleni do dvou studijních větví. První skupina dostávala hodnocený přípravek dupilumab, který byl podáván subkutánně jednou týdně po dobu dvanácti týdnů. Druhá skupina byla kontrolní – placebová. Primárně byla hodnocena bezpečnost dupilumabu, v rámci sekundárních cílů zkoušející lékaři posuzovali rovněž jeho účinnost za pomoci škály EASI (Eczema Area and Severity Index). V další studii, která probíhala v Evropě a zúčastnilo se jí 109 pacientů, byl dupilumab podáván subkutánně jako monoterapie v dávce 300 mg, kontrolní skupina byla opět placebová. Další publikovanou studií bylo klinické hodnocení fáze IIa. Do něj bylo v rámci Evropy zařazeno 31 pacientů, kterým byla ponechána lokální léčba kortikosteroidy. Účastníci byli randomizováni buď do skupiny, ve které byl přidán hodnocený dupilumab v dávce 300 mg, nebo do skupiny placebové.

Jak vyplývá z analýzy dr. Beckové, výsledky citovaných studií vypadají velmi přesvědčivě. V klinických hodnoceních, kde byl dupilumab podáván jako monoterapie, došlo ke zlepšení o alespoň 50 % ve škále EASI u 85 % pacientů užívajících dupilumab oproti 35 % pacientů s placebem. U 40 % pacientů léčených aktivně (vs. u 7 % pacientů v placebové skupině) došlo k významnému ústupu až vymizení kožních lézí. Rovněž ve škále hodnotící míru svědění došlo k významnému snížení, konkrétně o 55,7 % ve skupině s dupilumabem oproti 15,1 % ve skupině placebové. Ve studii, kde byla experimentální léčba podávána v kombinaci s lokální kortikosteroidovou léčbou, byly prokázány obdobné výsledky, tedy významné zlepšení ve škále EASI u pacientů, kteří dostávali dupilumab. U těchto pacientů bylo možno i snížit dávky lokálních kortikosteroidů až o polovinu, na rozdíl od placebové skupiny. Nežádoucí příhody byly napříč studiemi mírné nebo střední intenzity a byly obdobné mezi oběma hodnocenými skupinami. Nejčastěji se vyskytovaly kožní infekce v placebové skupině, resp. nazofaryngitida a bolesti hlavy u pacientů léčených dupilumabem.

Výše uvedené studie tedy prokázaly významné konzistentní klinické zlepšení jak ve smyslu subjektivní úlevy, tak při hodnocení koncentrací biomarkerů či objektivním vyšetření kožních lézí, a to již v průběhu jednoho či dvou týdnů léčby. Téměř u každého z hodnocených parametrů (svědění, zarudnutí kůže, šupinatění kůže či v kompozitních škálách hodnocení) došlo ke značnému zlepšení. Jedinou nevýhodou je, že hodnocený přípravek dosud nebyl a ani v současnosti není testován na dětech, které tvoří značnou část pacientů s tímto onemocněním. V loňském roce se objevily závěry další studie, z nichž vyplývá, že by dupilumab mohl být přínosný i pro pacienty s perzistentním, středním až těžkým bronchiálním astmatem. Alergické astma a atopická dermatitida by totiž mohly mít společné spouštěče, zejména interleukiny 4 a 13, tudíž by pacienti mohli profitovat ze stejného terapeutického přístupu. Navíc tato shoda naznačuje obdobný mechanismus i u dalších onemocnění s atopickým základem, pro která by dupilumab mohl být rovněž přínosný.

Zdroj: Medical Tribune