Nová možnost internetového vzdělávání pro nelékaře

Se znalostmi ze školy v praxi trvale neobstojí žádný zdravotník. O tom nepochybuje téměř nikdo. Současné nastavení celoživotního vzdělávání pro nelékařské zdravotnické profese však má celou řadu nedostatků – tím nejčastěji zmiňovaným je, že motivuje spíše k “honbě za kredity” než k vlastnímu získávání nových poznatků a dovedností. Velmi často sestra cestuje do jiného města, stráví den na vzdělávací akci, o které ví, že jí nic nového nepřinese, a jedinou odměnou je pro ni papír s potvrzením o účasti. Na straně výdajů je pak většinou nemalá částka za registraci, náklady na dopravu a ubytování a především čas, který by šel využít smysluplněji.

Jednu z cest k tomu, aby systém kontinuálního vzdělávání lépe plnil svůj účel, nabízejí nové technologie, především internet. V těchto dnech zahajuje svoji činnost EUNIO – Elektronická univerzita pro ošetřovatelské profese – . Tento projekt po technické a organizační stránce vychází z již ověřeného modelu postgraduálního vzdělávání pro lékaře EUNI, který má nyní přes 9 000 registrovaných uživatelů.

Určitou zárukou kvality výukových materiálů jednotlivých kursů je především kolegium EUNIO. To se skládá z výrazných osobností českého ošetřovatelství. Zastoupeny jsou zde jak akademické instituce, tak zdravotnická zařízení.

Pomalu se učíme publikovat

V současné době je v nabídce pět kursů. U tří jsou autory sestry, u dvou lékaři, avšak i ti mají s publikováním pro nelékaře zkušenost. Například MUDr. Zuzana Grofová, z Krajské nemocnice Pardubice, která vytvořila výukový materiál o výživě, přednáší vysokoškolským studentkám ošetřovatelství na pardubické zdravotně-sociální fakultě a také učí budoucí bakalářky ve Finsku. Navíc loni vydala publikaci Nutriční podpora – praktický rádce pro sestry. Tato kniha dostála svému názvu – je skutečně praktická a je skutečně pro sestry. “Práce na internetovém kursu má svá úskalí. Musím říci, že to bylo náročné, asi nejtěžší bylo vytvořit kasuistiky i s doprovodnými otázkami a odpověďmi na ně,” říká MUDr. Grofová.

Všechny kursy mají podobnou strukturu – samotný výklad látky je doprovázen kontrolními otázkami a interaktivními kasuistikami. K úspěšnému absolvování kursu je třeba složit zkoušku. K tomu je nutné zodpovědět alespoň 75 procent testových otázek správně. Zkouška však má tři varianty, student má tedy tři pokusy stejně jako na vysoké škole. Za každou takto ukončenou lekci získává jeden kredit do systému celoživotního vzdělávání, od léta, kdy začne platit novela příslušné vyhlášky, by to měly být kredity dva.

Vzdělávání prostřednictvím internetu má řadu výhod – studující si sám volí, kdy a jak rychle se bude učit. Může se připojit prakticky kdykoli, pro sestry to znamená třeba i během nočních služeb, když je na oddělení klid. Pokud student zjistí, že mu kurs nevyhovuje, může jej okamžitě opustit. Není třeba nikam cestovat. Hlavní nevýhodou takového studia je však určitá neosobnost – student a vyučující nejsou v přímém kontaktu. EUNIO ale nabízí možnost konzultace s autory alespoň pomocí elektronické komunikace.

Jedním z hlavních limitů rozvoje portálu je získání dostatečně velkého autorského kolektivu. “To je samozřejmě problém, jsem ale v tomto směru optimista. Pomalu se učíme publikovat, sester a ostatních nelékařů, kteří jsou schopni vytvořit kvalitní odborný text, přibývá. Vždyť jen vysokých škol, které vyučují zdravotnické obory, je dvanáct. Jde nám však o to, aby materiály na EUNIO vycházely z potřeb praxe a byly také v praxi upotřebitelné. Proto pokud má sestra jako profesionálka ve svém oboru co říci, ale nemá dostatek zkušeností s prezentací svých znalostí, najde v EUNIO zázemí, které jí s přípravou kursu pomůže a poradí,” říká členka kolegia EUNIO doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D., proděkanka olomoucké lékařské fakulty.

Druhým limitujícím faktorem může být obtížné hledání témat, která zajímají větší počet nelékařů. Zatím jsou náměty připravených kursů takové, že je může využít téměř každý, jak ale bude lekcí přibývat, bude se prohlubovat jejich specializace.

Poplatek za přístup na server je osm set korun za rok. Může jej uhradit sám zdravotník, může to ale udělat také zaměstnavatel. Tato možnost je atraktivní například pro ambulantní specialisty či praktické lékaře, kteří se mnohdy jen těžko vyrovnávají s tím, že jejich jediná sestra odjede na celý den na vzdělávací akci. Může to být ale i lůžkové zdravotnické zařízení. “Ve FN Olomouc jsme již o tom hovořili a management ošetřovatelství je nakloněn myšlence takto sestrám se vzděláváním pomoci,” uvádí doc. Marečková.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana A16

Zdroj: