Nová data o stavu jodurie tříletých dětí a těhotných

Monitorování jodurie a saturace jódem je efektivní epidemiologická metoda, která umožňuje státním institucím operativně reagovat v případě zachycení negativních trendů. Předsedkyně Meziresortní komise pro řešení jódového deficitu (MKJD) MUDr. Lydie Ryšavá, Ph.D., z pražského Státního zdravotního ústavu (SZÚ) představila zkraje března v jeho Velké posluchárně v rámci XI. konference u příležitosti Dne jódu nová data týkající se stavu jodurie tříletých dětí a gravidních žen z let 2014–2015.

Jodurie je screeningová metoda k nepřímému zjišťování saturace organismu jódem, odebírá se první ranní moč středního proudu. Má svoje omezení a interpretační meze, nehodí se například k posuzování zdravotního stavu jednotlivců. „V rámci našich šetření přidáváme ještě krátký kvalitativní dotazník, kde se respondenta ptáme na expozici potravním zdrojům. Náš výběr je nahodilý a jsme omezeni materiálně. Získávání biologického materiálu k výzkumným účelům je také stále složitější a ochota respondentů klesá. V předchozích dvou letech jsme vybrali 218 gravidních v 1. trimestru a hodnotili jsme i 314 tříletých dětí, jelikož výsledky nedávné motolské studie dr. Tláskala naznačovaly, že situace v této kohortě nemusí být úplně optimální,“ popisuje na úvod L. Ryšavá s tím, že jodurie byla posuzována v šesti oblastech v návaznosti na to, kde jsou dislokována místní pracoviště SZÚ (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Jihlava, Liberec). Biologický materiál shromážděný ve spolupráci s pediatry a gynekology byl posléze vyšetřován akreditovanou metodou v laboratořích SZÚ.

Jodurie těhotných

Denní doporučená dávka jódu pro těhotné a kojící je podle WHO 250 μg, optimální saturace leží v rozmezí 150–299 μg jódu v litru vzorku ranní moče. V rámci sledovaného souboru dosáhlo těchto hodnot 37 procent respondentek. Nedostatečné zásobení jódem vykázalo asi 50 procent sledovaných, z toho 28 procent mělo závažnou až těžkou jodopenii, resp. nedostatek jódu. „Nelíbí se nám vysoké procento respondentek s jodurií nižší než 100 μg a bohužel také nižší než 50 μg na litr. Těhotné ženy mají fyziologicky zvýšenou potřebu tohoto prvku, potřebují jej pro plod. V případě jeho nedostatku je pak uhrazován na úkor potřeb těla matky, což je provázeno výskytem těhotenské strumy (zbytnění štítné žlázy),“ vypočítává L. Ryšavá s tím, že medián jodurie (dolní hranice, která je epidemiologicky hlídána) by měl být 150 μg/l, nejnižší naměřená hodnota ve sledovaném souboru byla 17 μg/l (!).

WHO používá standardní parametr udržitelnosti eliminace jodového deficitu, který říká, že podíl populace s jodurií menší než 150 μg/l by neměl klesnout pod 50 procent, což byla dosažená hodnota sledovaného souboru. „Pod 100 μg/l by se podle WHO nemělo dostat 20 procent hodnocených, mezi našimi 218 těhotnými ženami to bylo bohužel 28 procent. Soubor, který jsme hodnotili, tedy nevyhovuje požadavkům WHO na udržitelnost,“ upozorňuje L. Ryšavá.

Jodurie tříletých dětí

Lepší situace byla zjištěna při hodnocení jodurie v rámci souboru 314 tříletých dětí. Denní doporučená dávka je zde 90 μg a odvíjí se od ní i rozmezí optimální denní saturace (90–139 μg/den). Zvýšená jodurie leží v rozmezí 150–300 μg/l, nad 300 μg/l se již jedná o saturaci nadměrnou, od 500 μg/l potom excesivní (rizikovou). Jodurie 57 procent sledovaných dětí se pohybovala v optimálním intervalu 90–299 μg/l, 24 procent dětí vykazovalo nadměrnou jodurii (300–499 μg/l), osm procent sledovaných bylo saturováno excesivně. Naopak u sedmi procent byla zjištěna nedostatečná saturace, u čtyř procent závažná až těžká jodopenie, resp. nedostatek jódu. „Medián tohoto souboru byl tentokrát vyšší, 240 μg/l, nejméně jsme naměřili 5,8 μg/l a naopak maximálně neuvěřitelných 2 277 μg/l, přičemž tento nález nebyl spojen s klinickými příznaky při vyšetření pediatrem. Přívod jódu u sledovaného souboru dětí odpovídal současné úrovni obsahu jódu v potravních zdrojích,“ uvádí L. Ryšavá.

Solit jodovanou solí

Mezinárodní autority doporučují, aby podíl domácností používajících jodovanou sůl přesahoval devadesát procent. Jodovaná sůl je v současnosti dobře dostupná spotřebitelům, včetně ceny – z 505 dotazovaných domácností solilo jodovanou solí 96 procent. V mořských solích, pokud nejsou suplementovány jódem, je naopak jeho obsah malý (okolo 5 mg jódu na kilogram soli) na rozdíl od obohacovaných solí, označovaných jako „sůl s jódem“, které obsahují okolo 25 mg jódu (legislativa ukládá 27 ± 7 mg jódu na kilogram soli). „Doporučujeme solit solí s jódem, ale s rozmyslem, maximálně šest gramů na den. Pokrmy bychom neměli přisolovat. U dospělých a starších osob je často spotřeba soli více než dvojnásobná. Omezení příjmu soli s jódem (zdravotní indikace, těhotenství apod.) nepředstavuje riziko pro dostatečné zásobení jódem,“ uzavírá L. Ryšavá.

Tři otázky o substituci jódu

„Všechny těhotné ženy by měly užívat každý den jednu tabletku jódu v dávce 100 μg,“ říká prof. MUDr. Václav Zamrazil, DrSc., vedoucí Subkatedry endokrinologie a zástupce vedoucího Oddělení klinické endokrinologie pražského Endokrinologického ústavu.

Má česká populace adekvátní přísun jódu?

Bylo propočítáno, že v běžném českém potravinovém koši máme každý den k dispozici asi 160 μg jódu, což je dostačující. Zatím se ale moc nedaří dodržovat jeho adekvátní přísun těhotným a kojícím, které mají pochopitelně zvýšenou potřebu. Normální populace vyžaduje 150 μg jódu na den, těhotné a kojící 250 μg. Je jasné, že matka musí jódem dostatečně zásobovat plod, ten si totiž už od 12.–14. týdne začíná vyrábět hormony štítné žlázy sám. Těhotná má také zvýšený metabolismus a více močí, to vše u ní navyšuje spotřebu jódu. Zároveň se doporučuje v těhotenství omezit solení.

Tedy těhotné a kojící matky mají problém?

Obecně bohužel platí, že řada států má sice dobře zvládnutý jódový deficit tím, že systematicky joduje sůl, neplatí to ale pro kojící a především gravidní. V této skupině nalézáme v patnácti až třiceti procentech nedostatečný přísun jódu. Endokrinologická a pediatrická odborná společnost proto přijaly pokyn, že všechny těhotné ženy by měly užívat každý den jednu tabletku jódu v dávce 100 μg. Ten je výhradně na lékařský předpis (a bez doplatku) a kromě gynekologů, kteří jeho předepisování z důvodů pro mě neznámých neprovádějí, jej může samozřejmě předepsat i praktický lékař.

Jako prevence kardiovaskulárních (KV) chorob je obecně doporučeno snižovat přísun soli. Nehrozí kvůli tomu ale zároveň nedostatek jódu?

Češi průměrně zkonzumují 15–16 g soli na den, kardiologové doporučují, aby tato hodnota klesla pod 5 g, což je z hlediska kardiovaskulární prevence rozumné. Podle mého názoru bude ale nutné systematicky a pečlivě sledovat průběh jodurie a pokud bude klesat – což je pravděpodobné –, pak máme k dispozici několik mechanismů, kterými můžeme zasáhnout. Za prvé lze zvýšit obsah jódu v soli, ze současných 27 mg může nastoupat například na 35 mg na kilogram soli. Další variantou je zvýšit příjem jódu z jiných zdrojů. Z mořských produktů je to v našich podmínkách nerealistické, navíc bychom tím zvýšili riziko otrav těžkými kovy. Lepší variantou je zvýšit přísun jódu mlékem, na našem trhu je ale problémem významná nerovnoměrnost jeho obsahu v mléčných produktech. Pokud by mělo být mléko hlavním zdrojem jódu, pak bychom volali po zásadní stabilizaci těchto hodnot – je to ale těžké, obsah jódu je dán tím, jak moc konkrétní zemědělský producent používá krmné směsi s jódem. V poslední době se ale zdá, že kdysi vysoký rozptyl hodnot se přece jen začíná snižovat, 700 μg jódu na litr mléka už příliš nevídáme. Další možností je obohacovat jódem jiné potraviny, například chleba (vyzkoušeno v USA) či vodu (v Tasmánii), sůl má ale jednu nesmírnou výhodu – jódem v ní obsaženým se nedá předávkovat, nikdo přece nebude konzumovat trojnásobně přesolené jídlo.

Zdroj: