Nobelova cena za in vitro fertilizaci

První z Nobelových cen za letošní rok byla 4. října ve Stockholmu udělena za fyziologii a medicínu. Získal ji prof. Robert Edwards, který spolu s prof. Patrickem Steptoem stál v roce 1978 u zrodu metody in vitro fertilizace (IVF), jež od té doby pomohla k dítěti v celém světě již milionům neplodných párů.

Podle výboru pro udělování Nobelových cen jde v globálním měřítku až o 10 % všech párů. Emeritní profesor Cambridžské univerzity Robert Edwards, jemuž je v současnosti již pětaosmdesát let, a prof. Patrick Steptoe, který zemřel v roce 1988, se začali problematikou IVF zabývat už v padesátých letech minulého století.

Jejich dlouholetá práce byla poprvé korunována úspěchem 25. července 1978, kdy se ve Velké Británii díky jejich revoluční metodě narodilo první „dítě ze zkumavky“ – Louise Brownová. Došlo k tomu na IVF klinice v Bourn Hall v Cambridgi, kterou spolu založili. A právě její vedení nyní ve svém prohlášení k udělení Nobelovy ceny uvedlo, že jedním z nejšťastnějších okamžiků pro Edwardse bylo, když zde byla dovršena první tisícovka dětí počatých ve zkumavce a když mohl tuto skutečnost sdělit svému tehdy již těžce nemocnému kolegovi Patricku Steptoeovi.

„Nikdy nezapomenu na záblesk radosti v jeho očích, byť to bylo již těsně před jeho smrtí,“ vzpomíná Edwards. V celém světě se již počet takto počatých a narozených dětí odhaduje na čtyři miliony, a někdejší Edwardsova vize je tedy každodenní realitou.

Československý úspěch V tehdejším Československu se na tento úspěch podařilo navázat relativně brzy. Díky práci týmu prof. MUDr. Ladislava Pilky, DrSc., se první dítě počaté metodami IVF narodilo již 4. listopadu 1982. Šlo o první takové donošené těhotenství v zemích východního bloku.

V Brně tehdy přišel na svět zdravý chlapec, který je dnes dospělý a jehož rodina si nepřála žádnou publicitu. „Edwards a Steptoe způsobili doslova revoluci v reprodukční medicíně. Z toho, že jejich práce nakonec vedla k uznání v podobě Nobelovy ceny, mám samozřejmě obrovskou radost. Je to určité zadostiučinění pro nás pro všechny, kdo v oboru asistované reprodukce pracujeme,“ komentuje profesor Pilka.

Dokončení na str. A3

„Dali nám všem nesmírně důležitý signál, že to, o co usilujeme, je možné – ta jistota nám chyběla. Bylo to klíčové povzbuzení nejen pro nás, ale především pro neplodné páry, které neměly naději na vlastní potomky,“ dodává.

Přístup k informacím byl tenkrát sice omezený, ale určitá vědecká komunikace přesto fungovala. „Naštěstí zde byl prof. Dvořák, který byl tehdy přednostou embryologického ústavu na brněnské lékařské fakultě, mohl cestovat na Západ a měl dostatek známých, kteří mu tyto poznatky zprostředkovali. V Československu byla metoda asistované reprodukce přijata velmi brzy, prakticky po zveřejnění prvních zpráv o britském úspěchu měl prof. Dvořák první medicínské informace,“ říká prof. Pilka. „Zjistili jsme však, že nemůžeme aplikovat postup, který byl uplatněn v Anglii, protože nám chybělo veškeré technické vybavení – komůrka, odběrové i transferové soupravy, léky a další. Přemýšleli jsme, jak tento nedostatek nahradit.

Dospěli jsme k závěru, že můžeme využít naše zkušenosti s operačním řešením tubárního faktoru. To znamenalo, že při operaci a úpravě vejcovodu získáme při otevřeném břichu punkcí z vaječníku oocyt, který dáme spolu se spermií do tohoto preparovaného vejcovodu a napodobíme tím vlastně zcela přirozený způsob početí.

Na operačním sále byli přítomni embryologové, po skončení zákroku připravili katetr, ve kterém byl oocyt i spermie, a ty jsme spolu s folikulární tekutinou transferovali do operovaného vejcovodu. Tím jsme mohli pomoci ženám, které měly poškozený vejcovod a jejichž těhotenství přirozenou cestou bylo nemožné,“ popisuje prof. Pilka. V tomto kolektivu kromě něj pracovali prof. Dvořák, prof. Trávník a prof. Tesařík. Již druhý transfer byl úspěšný, avšak toto těhotenství skončilo potratem.

Teprve čtvrtý transfer skončil v roce 1982 porodem zdravého dítěte – šlo o první porod po takovém postupu oplodnění na světě. Metoda byla publikována v americkém odborném tisku a rychle se rozšířila pod názvem GIFT (Gamete Intrafallopian Transfer) po celém světě. Jedním z důvodů bylo i to, že napodobovala přirozený způsob početí, a byla tak přijatelná i pro náboženská společenství. „Nějakou dobu to ale přece jen trvalo. Teprve v roce 1984 se pomocí námi publikované techniky narodilo dítě v Kanadě kolektivu pod vedením prof. Asche,“ uvádí prof. Pilka.

Zdroj: Medical Tribune