Nikl‑titanové elektrody jsou bezpečné

Alergie na nikl je poměrně rozšířená. V Německu jí trpí každý desátý obyvatel. „To před nás samozřejmě staví otázku bezpečnosti implantátů s obsahem tohoto kovu,“ říká Markus Rettenmayr z jenské Friedrich‑Schiller‑Universität.

Němečtí lékaři se soustředili přednostně na rizika spojená s okludery z nikl‑titanových slitin používanými pro korekci defektů srdeční přepážky. Ze slitiny se může v důsledku koroze uvolňovat do organismu pacienta nikl. Po delší době by tak mohlo docházet ke kontaminaci organismu niklem, což může u pacienta vyvolat zdravotní problémy.

Jak uvádí Rettenmayrův tým ve studii publikované ve vědeckém časopise Acta Biomaterialia, množství niklu uvolňovaného z implantovaných niklo‑titanových slitin je zanedbatelné a nepředstavuje ani po delší době významnější riziko. Pro schválení implantátů jsou vyžadovány zkoušky ověřující množství kovu uvolněného z materiálu. Tyto testy ale trvají jen několik málo dnů. Rettenmayr však testoval okludery z niklo‑titanové slitiny po dobu osmi měsíců. Měření byla poměrně komplikovaná, protože množství uvolněného kovu se často pohybuje na hranici detekčních limitů analytických metod. V závislosti na tom, jak je slitina povrchově ošetřena před implantací, dochází k největšímu uvolňování kovu v prvních dnech až týdnech po implantaci. Je to důsledek mechanického namáhání materiálu během jeho chirurgické implantace. Při deformacích se naruší souvislá vrstva oxidů pokrývajících povrch implantátu. To má za následek zvýšené uvolňování niklu ze slitiny. Následně ale uvolňování niklu opět klesá a dlouhodobě se pak pohybuje na úrovni několika málo nanogramů za den. Množství niklu uvolněného z implantátu je tak mnohem nižší než množství tohoto kovu, které člověk přijímá denně např. s potravou.

Zdroj: Medical Tribune