Nezbývá nám, než chovat se zodpovědně a s ohledem na budoucnost
„Snažíme se dělat svoji práci ku prospěchu pacientů i celého zdravotního systému. Jsme sice bohatá země, jak připouští i pan prezident Kubek, ale nejsme bohatí natolik, abychom vyhověli každému požadavku ČLK na zvýšení výdajů ve zdravotnictví,“ oponuje výhradám představitelů České lékařské komory náměstek ministra zdravotnictví Ing. Petr. Nosek, kterého Medical Tribune požádala o komentář hlavních výhrad protestujících lékařů.
Prezident ČLK uvedl ve vyjádření pro Českou televizi, že tento rok klesnou ambulantním lékařům příjmy až o 20 %, v některých oborech ještě více. Vy jste oponoval, že v žádném případě k tak velkému poklesu nedojde. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že letos poklesnou příjmy ambulantním specialistům pouze o dvě procenta. Jak k tomuto propočtu MZ dospělo?
Je třeba rozlišovat reálný a nominální pokles úhrad. Vámi citovaná 2 % jsou nominálním poklesem, jehož odhad vychází z úhradové vyhlášky, konkrétně z přílohy 3. Zde se v části A bodě 1 písm. g) hovoří o objemové regulaci ve výši 98 % referenčního období (nad toto procento je pak ambulantní specialista hodnocen degresní sazbou).
Při vyšším počtu pacientů samozřejmě konkrétní poskytovatel může dosáhnout i podstatně vyšší úhrady, díky rovnici v tomto bodě vyhlášky, ze které jasně vyplývá, že výše objemu před regulací se odvíjí od poměru počtu pacientů ošetřených v referenčním období a počtu pacientů ošetřených v roce 2013.
Zároveň je však třeba vnímat, že se současně jedná o spodní odhad a ve skutečnosti i při stejném počtu unikátních pojištěnců může poskytovatel dosáhnout i vyšší úhrady, a to vlivem změny v odst. 4 části A, kdy pro rok 2012 byl minimální počet ošetřených pojištěnců konkrétní pojišťovny pro aplikaci regulace 50 a pro rok 2013 se zvýšil na 100. Díky tomu u mnoha ambulantních specialistů dojde k efektu, že u menších pojišťoven (záleží na skladbě pacientů konkrétního poskytovatele) se jich na rozdíl od minulého roku regulační mechanismus nebude vůbec týkat a lékař od takové pojišťovny dostane podstatně větší úhradu než v roce předchozím.
Regulační mechanismy na preskripci se vyskytovaly i v minulých úhradových vyhláškách, a proto nevidí MZ důvod, proč by měly speciálně tento rok dopadnout na poskytovatele obzvláště tíživým způsobem. V posledních letech, kdy byl předpokládaný objem čerpání stanoven na úroveň 100 % předcházejícího obdob, se výsledná (reálná) úroveň čerpání pohybovala až kolem 105 %, proto i při letošním předpokládaném poklesu na 98 % očekává MZ, že skutečnost letošního roku bude ve výsledku kolem 100 až 102 procent.
Redakce MT oslovila množství lékařů z praxe a nikdo čísla zveřejněná ministerstvem nepotvrdil. Všichni oslovení naopak tvrdí, že jejich příjmy poklesnou o mnohem více. Obávají se zvýšené inflace, růstu poplatků za teplo a vodu, na zdravotnická zařízení navíc dopadá zvyšování DPH o jeden procentní bod, ale také fakt, že zdravotnická zařízení se musejí vyrovnat též s přesunem části užívaného materiálu ze snížené sazby do té základní 21procentní. Vzalo MZ tato čísla v potaz, když zveřejnilo odhad poklesu příjmů ambulantních specialistů o dvě procenta?
V první řadě bych rád upozornil na to, že inflace a nárůsty cen, o kterých mluvíte, neovlivní příjmy, ale náklady ambulantních ordinací. Za předpokladu, že inflace měřená indexem SPOTŘEBITELSKÝCH cen ovlivňuje náklady ambulantních ordinací, jistě ne v plné míře. Inflace není správnou metrikou pro určení změny nákladů poskytovatelů zdravotní péče. Inflace je index spotřebitelských cen, tzv. consumer price index, a odvíjí se od spotřeby průměrného občana. Zásadní položkou při určování její výše jsou tedy například potraviny, které, jak věříme, ambulantní specialisté v rámci výkonu své praxe příliš nenakupují. (Zde se dále sluší technicky dodat, že uvedený výpočet dvouleté meziroční inflace je nesprávný, jelikož inkrementy se nesčítají.) Absolutně korektním způsobem by proto bylo sestrojení specifického spotřebního koše pro ambulantní specialisty. Protože však pro tento úkol Český statistický úřad i ministerstvo zdravotnictví disponuje jen velmi omezenými daty, je rozumnější použít deflátor HDP, což je nejkomplexnější z cenových indexů a zahrnuje změny cen všech statků v ekonomice, tedy i takových, které běžný občan příliš nespotřebovává, a naopak poskytovatel zdravotních služeb může. V roce 2011 byla přitom výše deflátoru v záporných číslech, jinými slovy docházelo k poklesu cen (a totéž platilo i o roce 2010). Obecně ale platí následující. V okamžiku, kdy je ministerstvo zdravotnictví nuceno naplnit svou zákonnou povinnost vstupu do rozhodování o výši úhrad – a tento okamžik nastává pouze v případě, že se na výši cen nedohodnou poskytovatelé zdravotních služeb se zdravotními pojišťovnami –, dbá jednoho zásadního cíle. Tímto je postavit se k nevalné finanční situaci českého zdravotnictví zodpovědně s ohledem na budoucnost a nezatěžovat systém veřejného zdravotního pojištění kumulováním dalších schodků a financováním na dluh, v souladu se směřováním současné vlády. Nelze zkrátka vydat ze systému více peněz, než je do něj vloženo. Při modelaci úhradové vyhlášky právě proto ministerstvo bralo ohled na makroekonomické výhledy ministerstva financí a ekonomickou situaci v České republice. Obecně je nutno konstatovat fakt, že dopady zvýšení DPH a dalších nákladů musejí absorbovat všechny segmenty poskytovatelů zdravotní péče.
Zdroj: Medical Tribune