Nesnažte se o dokonalost lidí, ale systému

Hlavním hostem symposia, které společně pořádaly Ústav ošetřovatelství 3. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice v Praze, byla americká sestra Marlis Daerrová. Ta řadu let působí jako konzultantka Joint Commission International, organizace, která se zabývá mezinárodní akreditací nemocnic. Marlis Daerrová v této funkci procestovala 27 zemí světa, získala tedy unikátní přehled o tom, jak různé mohou být přístupy ke kvalitě a bezpečnosti ve zdravotnictví. “Klíčová otázka je, jak management může ovlivnit práci personálu. Kvalita a bezpečnost není výsledkem toho, že máte lepší lidi, ale že se vám povedlo nastolit lepší systém. Nechtějte, aby vaši lidé byli dokonalí, snažte se ale přivést k dokonalosti jejich vzájemnou komunikaci,” uvedla M. Daerrová. “Jako kvalitu můžeme označit to, když se dějí správné věci. Jako kvalitu a bezpečnost pak to, když se správné věci dějí pořád. Až překvapivě často v praxi vidíme, že některá opatření podstatně lépe fungují od pondělí do pátku od sedmi ráno do čtyř odpoledne,” dodala.

Use it or lose it

Kvalita v ošetřovatelství podle Marlis Daerrové úzce souvisí s kompetencemi. “Kompetence se musejí získat, udržovat, zlepšovat a vyhodnocovat. Heslo ,co nevyužíváš, ztratíš‘ zde platí více než jinde. Navštívila jsem miniaturní nemocnici v zapadlém místě Aljašky. Museli zde být připraveni řešit prakticky cokoli, od komplikovaného porodu po infarkt myokardu. Z reálné skladby pacientů ale nebylo možné získat dostatečnou erudici. Aby si sestry udržely své kompetence, každou volnou chvíli věnovaly systematickému tréninku. Týká se to každé z nás, i mne. Mohu vám poradit, pomoci, mohu vám být v mnohém užitečná, ale nechtějte ode mě, abych se postarala o vaše pacienty, k tomu už nyní kompetence nemám,” uvedla M. Daerrová.

V českém prostředí ovšem není obvyklé hodnotit kompetence sester, které už pracují. “Můžete se ptát, můžete testovat. Je sestra schopná přepočítat miligramy na gramy, nastavit pumpu na správnou rychlost, vysvětlit, proč se vyvíjejí dekubity, popíše vám principy kontroly infekce? V některých zemích to možná zní cize, ale je to možné. V amerických nemocnicích je nejrůznější testování sester běžné,” soudí M. Daerrová.

I svými dalšími slovy dokázala, že se otevřenosti nebojí, ani pokud jde o ni samotnou. “Na začátku své kariéry jsem pracovala jako sestra na psychiatrii. Dala jsem léky špatnému pacientovi. Oslovila jsem jej jménem někoho jiného, on ale nijak neprotestoval a léky spolkl. Ten pocit v žaludku, když mi došlo, co se stalo, si pamatuji dodnes. Kdybychom tehdy pracovali s identifikačními náramky, toto by se nestalo,” demonstrovala na vlastním příkladu.

Když dojde k pochybení, často se o něm uvažuje jednoduchým způsobem: sestra udělala chybu, pacient je poškozen. “Správně bychom měli uvažovat takto: Nemocnice jsou komplexní struktury, ve kterých pracujeme s nemalým rizikem. Lidé dělají chyby. Musíme vytvářet proti tomu systematickou obranu. Když tato obrana selže, pacient je poškozen.”

Většina chyb je malých, i ty se však mohou sřetězit do sledu událostí s vážnými následky. “Obecně platí, že máme mnoho příležitostí k intervenci, mnohé tyto příležitosti ale nevyužíváme,” upozorňuje M. Daerrová.

Některá opatření přitom mohou být úplně jednoduchá. “V Singapuru například při analýze

lékových pochybení zjistili, že většina z nich vznikla již při preskripci. Dalším častým důvodem ale bylo to, že sestry při rozdávání léků neustále někdo vyrušoval. Zavedli proto vesty s velkým nápisem nerušit, které si sestry při práci s léky braly. Pro danou kulturu to bylo dobré řešení. Sestra tam jen těžko může lékaři říci nerušte. Vesta ale fungovala.”

Prestiž a autorita sester je vůbec pro bezpečnost pacientů důležitým faktorem. “Musíme se ptát: Je sestra ten, kdo identifikuje problémy, řeší je a toto řešení vyhodnocuje? Nebo je sestra ten, kdo nosí prádlo z prádelny? Někde se sestra neodváží lékaře zeptat, když se jí něco nezdá: proč zrovna tento lék, proč v této dávce? To je samozřejmě špatně. Většina ordinací jde přes naše ruce, máme obrovský vliv. Musíme jej využívat,” uvedla Marlis Daerrová.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2008, strana A16

Zdroj: