Neslučujte septická a aseptická oddělení, říkají chirurgové

V rámci takzvané restrukturalizace lůžkového fondu dochází ke slučování oddělení a rušení lůžek. Chirurgická odborná společnost však varuje před tím, aby byla slučována septická a aseptická lůžková oddělení hospitalizační nebo specializované chirurgie.

Pacient s tracheostomií leží na stejném oddělení jako stomik. Septický pacient z ortopedického oddělení je hospitalizován na klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie. Ženy po komplikovaném císařském řezu už neleží na specializované gynekologicko‑porodnické JIP jako dosud, ale kojí na oddělení intenzivní péče na chirurgii vedle mužů, jimž se například zkomplikovala operace žlučníku. Realita, s níž se budou pacienti i zdravotníci setkávat v nemocnicích čím dál častěji.

Za jakých okolností je slučování oddělení ještě bezpečné a kdy už nemocnice vážně hazarduje se zdravím a životy pacientů? Výbor České chirurgické společnosti vydal v otázce spojování chirurgických lůžkových oddělení jednoznačné stanovisko – je zásadně proti slučování tzv. septických a aseptických lůžkových oddělení hospitalizační nebo specializované chirurgie.

„U fakultních nemocnic obecně doporučujeme tato oddělení neslučovat. Důvodem je, že FN se zabývají specializovanou péčí v oblasti tzv. aseptických výkonů, jakými jsou cévní, hrudní, transplantační a kostní chirurgie. Jejich sloučení se septickým oddělením nese velké nebezpečí zvýšení infekčních komplikací u výše uvedených výkonů. V konečném důsledku to pak může vést k vysokým hospitalizačním nákladům a stížnostem nemocných na hospitalizační péči,“ poznamenává předseda České chirurgické společnosti (ČCHS ČLS JEP) prof. Miroslav Ryska.

Podle České chirurgické společnosti je možné přihlédnout v případě nutnosti k okolnostem konkrétního provozu. „U lůžkových oddělení hospitalizační chirurgie v případě nutnosti v rámci ekonomiky provozu je vhodné zachovat rozdělení minimálně formou oddělených pokojů s příslušnými hygienickými opatřeními anebo vytvořením septického oddělení pro celou nemocnici v rámci společného lůžkového fondu,“ píší autoři stanoviska ČCHS ČLS JEP.

Chirurgové obecně nedoporučují slučovat lůžkovou dětskou chirurgii a oddělení pro dospělé. „V souladu s Mezinárodní chartou práv hospitalizovaného dítěte, která zaručuje dětem, že o ně musí být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny a v prostředí, které musí odpovídat jejich vývojovým potřebám a požadavkům se speciálně školeným personálem, nelze tato oddělení slučovat,“ poznamenává prof. Ryska.

Různé typy modelů péče

Na názor ohledně spojování oddělení v nemocnicích se redakce Medical Tribune zeptala také chirurga a onkologa prof. Jana Žaloudíka. „Slučitelnost či slučovatelnost je v principu možná v rámci oborů chirurgických a také v rámci oborů interních. Ale vždy jen v rozumné míře, protože oborová diferenciace už velmi pokročila, více se už liší diagnostické i léčebné dovednosti lékařů. Více než o uložení nemocných na lůžkách ve sdružených odděleních jde však o zachování péče a dohledu příslušně specializovaného odborníka. Dosud nemocní s podobnými chorobami následovali lékaře či lékařský tým dané odbornosti,“ říká prof. Žaloudík a dodává: „Existuje však také model, kdy nemocné v principu podobně léčené (metodami operačními nebo naopak interními) a soustředěné na jednom oddělení navštěvují různí specialisté a integrovanou zůstává jen ošetřovatelská péče sester. Na tento druhý model nejsme zvyklí, uplatňuje se ve světě a už také u nás spíše v soukromých či menších zařízeních a nepochybně vyžaduje poněkud jiný druh organizace provozu oddělení a zejména nové ujasnění odpovědností. Tento druhý model může být za jistých okolností flexibilnější i efektivnější, nesmí jím však utrpět nemocní.“

Stomik vedle pacienta s tracheostomií?

Slučování oddělení v praxi se nelíbí také střednímu zdravotnímu personálu. Specializovaná sestra z JIP oddělení jedné velké pražské nemocnice uvedla pro MT příklad ze svého pracoviště: „V naší nemocnici pojišťovna určila, že je třeba snížit počet JIP lůžek. Zjistila, že ORL pacient leží na intenzivní péči 5 až 7 dní, což pojišťovně připadlo jako dlouhá doba. Z ekonomického hlediska potřebuje, aby se tam pacienti střídali. Takže nemocnice zavře ORL oddělení a pacienty přesune na JIP břišní chirurgie, což se mi velmi nelíbí a příčí – představte si, že ležíte na JIP s tracheostomií a vedle vás tři metry ve stejné místnosti leží pacient se stomií nebo infikovanou ránou,“ popisuje specializovaná sestra z JIP.

Prof. Jan Žaloudík k případu slučování těchto diagnóz pro Medical Tribune uvádí: „Tracheostomie není jen výkonem oboru ORL, je běžně, a možná i častěji, prováděna v chirurgii a při pooperační intenzivní péči, zpravidla jen jako dočasná. Také u pacienta po břišní operaci je někdy nutno ze závažných důvodů při komplikacích dočasnou tracheostomii zavést. Na JIP běžně leží nemocní po různých typech operací, včetně pacientů kolostomovaných či tracheostomovaných, s různými typy infekčních komplikací i poruch imunity, samozřejmě také lišící se režimem péče a různě oddělení či izolovaní. Oddělování stomiků různých typů, případně nemocných s infikovanými ranami či různě oslabených, je běžnou a stálou medicínskou praxí a nutností. A také je třeba pro laiky poznamenat, že bakterie jsou hojně přítomny nejen ve stolici kolostomika, ale také v hlenu vykašlávaném či odsávaném z tracheostomie. Jde pouze o bakterie jiných typů. Ostatně i každý zdravý jedinec je celoživotně vybaven výstupy z organismu, které mohou působit nevábně, ale jsou vábnější, je‑li dodržována patřičná hygiena. A podobně i stomiky lze jak v nemocnici, tak v životě udržet správným ošetřováním a stále lepšími pomůckami ve stavu vábném a podobném šťastnějším zdravým spoluobčanům. Takže jen stomiemi nelze při instalaci organizačních změn sledujících jiné, zpravidla ekonomické a provozní cíle ani argumentovat, ani se na ně vymlouvat,“ uzavírá prof. Žaloudík.

Zdroj: Medical Tribune