Neradostný obraz lékárníků v českém filmu i televizi

Analýza kultovního díla české farmakofilmografie „Básníci“ mého kolegy Standy Havlíčka mne přiměla podívat se na lékárníky ve filmu i trochu jinou optikou.

Na úvod kontrolní otázka: Vzpomenete si na nějakého českého filmového či televizního lékaře? Pravděpodobně vás ihned napadne primář Sova a s ním celá Nemocnice, doktor Jandera a Sanitka, kochající se doktor Skružný, básnící doktor Šafránek a mnoho dalších. A vzpomenete si na nějakého filmového lékárníka? To už jde ztuha a i já lovím v paměti. Zatímco lékař je většinou hrdina (doktor Cvach se nepočítá) zachraňující lidské životy se skalpelem v ruce či sarkasmem na jazyku, filmový lékárník, pokud již má nějakou větší roli, je většinou lakomec, proutník, kriminálník nebo bambula. Lékárnice je pak šedá myš, v lepším případě hezká šedá myš. Nevěříte?

Rok 1954 a film Nejlepší člověk, veselohra o politice nejen na maloměstě, Miloš Kopecký v roli hamižného lékárníka Valeriána Kýly. Dosáhl by Josef Štrosmajer stejné popularity, kdyby se jmenoval Valerián Kýla a hrál šéfa lékárny někde na kraji města? Lze očekávat, že by půlka národa slzela při jeho skonu v laboratoři, kde ředil peroxid? Kýla je ve filmu líčen jako typický maloměšťák a zazobaný živnostník, který patří společně se starostou, stavitelem, velkouzenářem a statkářem Halaburdou k namyšlené místní honoraci již několik let ovládající městečko Pětice. Nikoho tedy nepřekvapí, když se městská rada sama zesměšní. Nahlédneme‑li do scénáře, najdeme v popisu záběru „Květuška jde do lékárny“ ještě jednu typickou situaci: „Hezká švadlenka paní Malviny za okamžik zjistí, že pro mladé dívky není v lékárně magistra Kýly příliš bezpečno.“ Stačily jí na to první dvě minuty tohoto filmu pro pamětníky.

Rok 1981 a televizní inscenace Třikrát denně kapku rosy podle novely Marie Kubátové. Dobová kritika hovoří v tomto případě o nedramatické všednosti. „Inscenace navodila ve své prostotě výpovědi méně působivé, méně osobité a místy až vlekle všední. V tomto sympaticky se odvíjejícím příběhu mladých manželů s docela obyčejnými starostmi bylo málo vzrušivosti i vnitřních motivů. Vyjádřit železnou košili zvyku, udolávajícího nejedno manželství, stejně jako vyjádřit ubíjející nevzrušivost vůbec v jakékoli situaci, se autorům nepodařilo.“ Ano, v lékárně se obvykle žádná dramata nedějí.

Rok 1991 a Případy pana Janíka. V této krátké adaptaci povídky Karla Čapka pomáhá Jiří Hálek jako lékárník Janík svému příteli, policejnímu inspektorovi, při pátrání po zločincích. Janík má sice detektivní schopnosti, ale nabídku práce na policii odmítá s tím, že by nebyl dobrým policistou, když nepoznal, že ho ve vlastní lékárně okrádá jeho společník. A takový pěkný precedens to mohl být.

Rok 1993 a Konec básníků v Čechách s Popelkou Terezy Brodské byl vysloveně promarněnou šancí. Zdálo by se, že partnerka doktora Šafránka přece nemůže být nesympatická, navíc je po sekretářce, zdravotní sestře a učitelce ZUŠ první vysokoškolačkou v Šafránkově životě. Přesto Popelce diváci vyčítali, že je bruneta. Jménem Ute a přecitlivělýma ušima jí režisér k popularitě také příliš nepomohl.

Rok 1996 a komediální seriál ČT Lékárníkových holka s Klárou Issovou v hlavní roli. Poprvé se v nějakém filmovém díle objevují lékárníci jako celá rodina, bohužel děj se odehrává v 19. století, takže se o moderní farmacii nedozvíme zhola nic. Dílo vypovídá o nesnadném boji žen té doby za právo studovat a také o tom, že zájem o chemii může vyústit až v úspěšnou přípravu „výluhu pravdy“ z lesního kapradí. Výluh se pak táhne všemi díly jako červená nit, ale jeho potenciál se nepodaří využít k ničemu jinému než k nalezení životního partnera.

Rok 2010 a televizní film Na vlky železa s Michalem Pavlatou jako jedním z hlavních padouchů. Tentokrát se komunální mafie spikne proti oblíbenému primáři gynekologie místní nemocnice. Privatizace, všudypřítomná korupce, snaha primáře zlikvidovat, intriky a podrazy. Železná pěst spravedlnosti primáře Mádra nakonec dosáhne pouze na lékárníka Korce. S chodící troskou se srdeční vadou a cirhózou jater, která se vrací podnapilá z „bordelu“, nemá prakticky žádnou práci. Korec končí spravedlivě v nemocnici, Mádr nespravedlivě ve vězení a mafie řádí dál.

Naposledy jsme mohli sledovat lékárnici v televizním seriálu Doktor Martin. Neprovdaná magistra Sandra Kunešová (Milena Steinmasslová) v lékárně připomínající krámek se suvenýry trpí bolestmi krční páteře, o nichž doktor Martin a všichni diváci vědí, že to nejsou bolesti krční páteře. Vyšetřit se nenechá a snaží se doktora uplatit Zdravotnickými novinami, aby získala recept na „tramadol, dihydrokodein či nějaká dobrá silná opiová analgetika“. Když zjistí, že doktor Martin klidně píše tramadol někomu jinému, na protest odemkne zásuvku označenou Léky na předpis a za dramatického zvuku klavíru podtrhujícího její výčitky svědomí vyloupne z blistru jednu tabletu tramadolu. Co se s tabletou stane dál, už se nedozvíme, ale ukáže se, že pravdu měl doktor Martin. Sandru odváží záchranka. Nikoho to nemrzí, naopak epizodka s lékárnicí konečně pomůže sblížení hlavních hrdinů. A to měla Sandra lékárnu otevřenou téměř nonstop.

Co tedy s tím, když ani poslední díl Básníků neudělal z lékárníků a lékárnic miláčky národa? Oslovit nějakou komerční televizi k natočení nekonečného seriálu s atraktivním lékárníkem v hlavní roli, případně vybídnout Českou televizi ke zfilmování života Dr. Oetkera, tady se samozřejmě nabízí koprodukce s německými tvůrci. Seriál by se mohl odehrávat v soukromé lékárně na malém městě, budou tam hezčí exteriéry. Možná by trochu pomohlo, kdyby sympatický lékárník zabránil místnímu lékaři v nelegálních obchodech s léčebným konopím a podílel se na privatizaci oblastní nemocnice, na kterou by sám, ač chudý, finančně přispěl. Pokud má seriál edukovat, mělo by se v něm běžně expedovat podle elektronického receptu. Kolegyní našeho sympaťáka by mohla být mladá, krásná a chytrá lékárnice, která dala přednost práci v lékárně před vysokým postem manažerky ve farmaceutické firmě. Neměla by se podcenit ani vedlejší role obětavé farmaceutické asistentky, která to prostě s těmi pacienty umí, a úloha hubaté sanitárky. Seriál by se jmenoval třeba Travička zelená. V hlavních rolích Jiří Bartoška a Jiřina Bohdalová.

P. S.: Kolega Standa Havlíček mne upozornil, že na TV Prima ještě běžel seriál Všechny moje lásky s Veronikou Žilkovou v roli promiskuitní lékárnice a jejími vzpomínkami na sex leckde, včetně lékárny. Nevím, nevím, zda nám lékárnicím škatulka „šedá myš“ neseděla přeci jen o něco víc.

Zdroj: