Nepůjde nová regulace úhrad ZP na úkor kvality?
Léto a prázdniny jsou obvykle spojovány s dobou odpočinku a zasloužené dovolené. Média v té době poněkud odvracejí svou pozornost od aktuálních vnitropolitických témat a ve velkém se věnují méně náročným oddychovým tématům. A právě začátek tzv. okurkové sezóny si vybral ministr Němeček pro představení dvou legislativních návrhů z dílny svého úřadu. Na tiskové konferenci 7. července nejprve veřejnost ujistil, že zabrání nedostatku léků pro české pacienty v důsledku reexportu, následně oznámil, že připravovaná úhradová regulace zdravotnických prostředků (ZP) zajistí úsporu až šest miliard korun ročně. V obou případech jsou to z pohledu pacientů i zdravotního systému záměry principiálně chvályhodné, klíčové však bude, jakým způsobem chce ministerstvo svých cílů dosáhnout.
Pro zajištění dostupnosti léků pro české pacienty sice zákon už nyní dává možnost zasáhnout a dočasně zakázat reexport konkrétního léku, nestanovuje však přesná pravidla a zákaz není ani dobře vymahatelný, neboť nejsou nastaveny sankce. „Proto chceme zákonem přesně nastavit systém vydávání seznamu takzvaných rizikových léčivých přípravků dle jasně nastavených pravidel a za porušení zákazu vývozu z ČR pak uložit milionové sankce i možnost dočasného zákazu činnosti firmy,“ sdělil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček s tím, že za porušení povinnosti předem ohlásit distribuci nebo za porušení zákazu distribuce mimo území ČR bude hrozit pokuta až 20 milionů korun a případně i zákaz činnosti firmy na dobu až dvou let. Omezování činnosti reexportérů podporuje i Česká lékárenská komora, její prezident však v otevřeném dopise ministrovi namítá, že pod rouškou tvorby opatření proti reexportům léčiv se novela zákona o léčivech nenápadně pouští také do významných změn v oblasti sběru dat. „Důvodová zpráva se důsledně drží toho, že změny i v oblasti sběru dat jsou součástí nové právní úpravy zamezující reexportům. Tak tomu ale není, protože měněná ustanovení zcela evidentně cíleně řeší letitý problém sběru dat, který s reexporty primárně nesouvisí a který má mnohem větší dosah. Tento problém je ještě potencován tím, že MZ v důvodové zprávě zjevně zastírá, o co jde, když konstatuje, že si tyto změny nevyžádají významné náklady ani na straně státu, ani na straně soukromých osob. Toto tvrzení přitom nemůže být pravdivé,“ píše PharmDr. Chudoba v otevřeném dopise ministrovi zdravotnictví. Podrobněji se k připomínkám ČLnK vracíme na str. A6.
V porovnání s opatřeními namířenými proti reexportérům vyvolala prezentace nových principů stanovování úhrad zdravotnických prostředků, podle kterých by se tato regulace měla podobat stanovování cen a úhrad u léčivých přípravků, mnohem početnější vlnu námitek. To ostatně očekával i ministr Němeček, když v závěru tiskové konference prohlásil: „Předpokládám, že tato norma nebude po chuti některým výrobcům a distributorům zdravotnických prostředků, a proto očekávám napadání našeho plánu ze strany lobbistů některých firem a jim nakloněných médií.“ Bez ohledu na faktické připomínky, mnohé z námitek či odmítavých reakcí by nejspíš nebyly třeba, pokud by MZ při přípravě této normy spolupracovalo se všechny dotčenými zájmovými skupinami, jak tomu bylo v minulosti zvykem. Se zástupci pacientů, odborné veřejnosti ani průmyslu však zatím o těchto navrhovaných legislativních změnách nikdo nediskutoval.
Více na straně A4
Zdroj: Medical Tribune