Nenahradí lékaře, ale pomůže komunikaci
Jeho polemika mě mrzí o to víc, že na březnovém kongresu Telemedicína 2007 jsem na jeho obavy z nahrazení lékaře u lůžka pacienta robotem ihned zareagoval v diskusi a vše mu podrobně vysvětlil. Protože po přečtení výše zmíněného článku by mohl lékař (s problematikou doposud neseznámený) snadno nabýt dojmu, že na anesteziologicko‑resuscitačním oddělení ošetřují pacienty místo lékařů roboty, musím vše uvést na pravou míru.
Robot RP‑7 je zařízení, které vzniklo spojením moderní audiovizuální techniky, širokopásmového internetového připojení a kvalitního mechanického řešení pohybu. V principu umožňuje prostřednictvím internetu nebo intranetu vzdálenou audiovizuální komunikaci mezi dvěma či více osobami na prakticky neomezenou vzdálenost. Systém sestává z výkonné jednotky – robota a řídicí stanice, jejímž prostřednictvím ho lékař ovládá. Robot je osazen LCD displejem zobrazujícím komunikujícího lékaře z ovládací stanice a dále kamerovým a zvukovým systémem přenášejícím obraz i zvuk. Vše je umístěno na podvozku, který umožňuje neomezený pohyb v bezbariérovém prostředí.
Ovládací stanice je v podobě běžného notebooku s malým joystickem, který je určen pro ovládání z prostředí mimo nemocnici. V nemocnici je pak použita velká stanice s dvojitým monitorem, který umožňuje propojení robotické technologie se zobrazovačem rentgenových snímků a nemocničním informačním systémem. Ovládání je velmi snadné a intuitivní. Kamera přenáší obraz ve výborné kvalitě a vysokém rozlišení, včetně zobrazení EKG, ventilační křivky z dýchacích přístrojů a veškeré dokumentace. Během komunikace se tedy obě osoby navzájem vidí i slyší v reálném čase. V podstatě se jedná o určitý velmi sofistikovaný komunikátor, který je schopen řízeného pohybu. Už zde je jasné, že o nahrazení lékaře u lůžka pacienta nemůže být řeč.
Možnost intenzivního sledování nemocného
Situací, kdy je RP‑7 na našem pracovišti využíván, existuje celá řada. Jedná se především o potřebu intenzivně sledovat pacienta, když je vyloučena bezprostřední přítomnost lékaře. V námi prezentovaném případě, který pan primář označil jako sporný, šlo o celotělové ozáření (trvá déle než hodinu) pacienta v celkové anestezii před transplantací kostní dřeně. To samo o sobě problém samozřejmě není. Problémem se stává vyloučení přítomnosti anesteziologického týmu z radiačního prostředí. Zde byl robot s úspěchem využit právě ke sledování vitálních funkcí pacienta během výkonu v celkové anestezii. Pacient byl uveden do intubační anestezie s využitím běžného anesteziologického monitoru. Anesteziologický tým se přesunul do vedlejší místnosti oddělené ochrannou vrstvou a pacienta sledoval prostřednictvím robota. Díky jeho pohyblivosti a funkci zoom (umožňující přiblížení či oddálení obrazu) bylo možné pacienta během výkonu precizně kontrolovat, dále měnit polohu místa sledování podle potřeby a v případě komplikací okamžitě vypnout záření a s minimální časovou ztrátou situaci řešit. MUDr. Filip argumentuje, že vše by šlo provést mnohem levnějším zařízením – patrně má na mysli statickou kameru a jí přenášený obraz. Ta ale poskytne právě jen obraz statický a nedá anesteziologovi šanci přesně zkontrolovat aktuální údaje o pacientovi – například ventilační pohyby hrudníku, uložení endotracheální kanyly apod. Výhodou RP‑7 je tedy dynamičnost a pohyblivost, které výrazně zvyšují šanci na zjištění komplikací. Na ono „šlo by to i levněji“ mě napadá přirovnání – také bychom mohli pacienty uspávat levněji – éterem, ale přesto jej v zájmu bezpečnosti nepoužíváme.
Jde o zvýšení bezpečnosti pacienta
Robot je také využíván k oboustranné komunikaci s pacientem, který má po náročné onkologické léčbě postiženou obranyschopnost a častý kontakt s okolím významně zvyšuje riziko přenosu infekce. Takový pacient je umístěn v izolaci a část komunikace se odehrává prostřednictvím robota. Další oblast využití představuje možnost provádění supervize vedoucím lékařem během víkendů a pohotovostních lékařských služeb. Vedoucí lékař je vybaven speciálním notebookem, jehož prostřednictvím robota ovládá z domova přes internet. Má tedy možnost kdykoli navštívit pacienta během své nepřítomnosti v nemocnici. Stejně tak lékař ve službě má kdykoli možnost konzultace vývoje stavu pacienta s ošetřujícím lékařem, který pacienta dobře zná a dokáže dříve vyhodnotit situaci a předejít komplikacím. To vše vede k častější přítomnosti vedoucího lékaře na pracovišti a ke zkvalitnění péče. Kromě toho je jeho návštěva a zájem velmi pozitivně vnímán samotným pacientem. Efekt robotického zařízení tedy rozhodně není v nahrazení lékaře, jak se MUDr. Filip obává, ale právě naopak v jeho přiblížení v situacích, kdy to dříve nebylo možné.
Přestože cena přístroje je vysoká (5,5 milionu korun), myslím si, že z dlouhodobého hlediska si zvýšením bezpečnosti pacienta na sebe určitě vydělá. Navíc jsem si jist, že investice do zvýšení bezpečnosti není rozhodně zbytečná a měla by stát na prvním místě. Je na každém pracovišti, aby zvážilo své priority. Ať chceme nebo ne, technologický vývoj jde kupředu a pokud dokážeme technologie racionálně využít, bude to jedině ku prospěchu pacientů i lékařů.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana B5
Zdroj: