Nemusejí všechno dělat jen lékaři a sestry

6 minut čtení 7. 2. 2022 ač Vyšlo v titulu Medical Tribune

Vedoucím pracovní skupiny pro přípravu nového studijního programu Epidemiologie a management veřejného zdraví je MUDr. Pavel Hroboň, expert na zdravotnické systémy, bývalý náměstek ministra zdravotnictví a řídící partner soukromé školy Advance Healthcare Management Institute. Doba uzrála, o specialisty na public health bude na pracovním trhu velký zájem, říká.

Zdůraznil jste, že výchova vzdělaných zdravotnických pracovníků pro oblast hygieny a epidemiologie je jen jedním z úkolů nového studijního programu…

Je zcela jasné, že nás poslední dva roky názorně poučily, že v České republice potřebujeme moderní způsob ochrany před infekčními nemocemi. Když ale odhlédneme od této poslední zkušenosti, nemůžeme pominout, že největší množství úmrtí, lidského utrpení, ale také největší ekonomické škody způsobují chronické civilizační nemoci.

Jsem rád, že fakulta plánuje tento nový obor nejen se zaměřením na ochranu před infekčními nemocemi, ale i na prevenci neinfekčních nemocí. Ať už jsou to kardiovaskulární onemocnění, diabetes, nádory, mentální onemocnění a jiná.

Další částí programu je systematické hodnocení nových zdravotnických technologií, které v Česku zatím probíhá jen v oblasti léčiv, ne však v jiných oblastech zdravotnických technologií. Pak je to samozřejmě také otázka kvality péče.

Co vás teď čeká, než budete moci požádat o akreditaci nového magisterského programu?

Máme na základní úrovni rozmyšlený obsah studijního programu, jaké by měly být základní specializace a co jsou důležité oblasti, kterými musejí studenti projít. Teď bude potřeba udělat hodně práce s koordinací jednotlivých kursů, aby se příliš nepřekrývaly a zároveň aby nic nevypadlo. Vše bude obtížnější v tom, že budeme mít vyučující z více různých fakult. Někteří budou i mimo Univerzitu Karlovu. Když se bavíme o public health, veřejném zdraví, je to z podstaty velmi multioborová oblast.

Hlavní je získání akreditace a pak to, abychom zájemcům o tento obor velmi srozumitelně vysvětlili, v čem vlastně spočívá a co pak budou moci dělat. I proto je pro nás důležité rozdělení programu na jednotlivé specializace. Kdybychom řekli „pojďte studovat veřejné zdraví“, nikdo nebude vědět, co si pod tím představit. Sám nemám ten termín rád. Je to otrocký překlad ze zavedeného public health. Radši používám pojem ochrana a podpora zdraví, ale lepší je specifikovat to přesněji. Kdo bude v programu studovat epidemiologii, může jít pracovat na Státní zdravotní ústav, do hygienických stanic, k poskytovatelům zdravotních služeb. Kdo bude studovat oblast podpory zdraví, o toho budou mít zájem poskytovatelé zdravotních služeb, pravděpodobně i státní správa a časem pravděpodobně i zdravotní pojišťovny…

Ze strany hygieny je zájem o takové multioborové zdravotnické pracovníky hmatatelný. Je ale opravdu i ze strany státní správy nebo nemocnic? Spoustu věcí jsme si zvykli, že tu dělají doktoři…

Je to tak, ale to končí. Máme jasná čísla, kolik lékařů pracovalo na hygienických stanicích, kolik jich tam šlo před třiceti lety a jaká je jejich dnešní věková struktura. Pokud chceme, aby hygienická služba fungovala – a dnes si všichni umíme představit, na co ji potřebujeme –, musíme najít nový typ pracovníka. V hygienické službě musejí zůstat lékaři, měli by ale dělat pouze ty činnosti, které nikdo jiný dělat nemůže.

To je oblast epidemiologie, ale ty další specializace, je tam také po zdravotníkovi s multioborovým vzděláním poptávka?

Nemám o tom pochyby. Pokud jde o oblast zaměření na prevenci, a to primární, sekundární i terciární, na podporu pacientů v adherenci k léčbě a změně životního stylu, myslím, že doba tomu nazrála. Prakticky každý lékař, který pracuje s pacienty s chronickými nemocemi, si opakovaně prošel frustrací z toho, že když pacient nebere léky a nezmění svůj životní styl, nedokáže moderní medicína víc než zpomalit a oddálit výskyt komplikací. Před deseti nebo dvaceti lety by to bylo velmi těžké, dneska ale všichni vědí, že nutnou součástí péče o chronicky nemocné je edukace a podpora pacientů. Mluvil jsem v poslední době s většími poskytovateli ambulantních služeb. Jejich odezva na to, že by mohli být na pracovním trhu k dispozici takovíto zdravotničtí profesionálové, byla velmi dobrá. Připomenu, že na Slovensku už několik let existuje zdravotnická profese edukátor pacientů s chronickými nemocemi.

Budou pro poskytovatele zajímaví, i kdyby pro ně nebyli levnější než všeobecná sestra?

Nejde jen o peníze. Trápí nás nedostatek lékařů a nedostatek sester a existuje řada úkonů, které nemůže dělat nikdo jiný než všeobecná sestra. Na druhé straně jsou práce administrativního a komunikačního charakteru, které mohou dělat jiné zdravotnické profese, pokud je tu budeme mít.

Vycházíte, co se týká obsahu studijního programu, ze zkušeností Advance Healthcare Management Institute, který spoluvlastníte?

Vidím ve vznikajícím magisterském programu čtyři pilíře, jednak epidemiologii a hygienu, jednak podporu zdraví a prevenci, dále řízení procesů ve zdravotnictví a poslední je ekonomie zdravotnictví, zejména hodnocení zdravotnických technologií. Advance Institute se pohybuje pouze v té třetí oblasti, tedy řízení procesů. Navíc pracujeme s úplně jinými studenty, většinou se zdravotníky, kteří se v polovině své kariéry dostanou do manažerských pozic. Na fakultě se chystáme na studenty řádného denního magisterského studia.

Když oslovujete odborníky z jiných fakult nebo i mimo Univerzitu Karlovu, jak reagují?

Odezva je skvělá. Jsem přesvědčen, že čas pro tento studijní program nazrál ze tří důvodů. Jedním z nich je zkušenost s pandemií. Druhá věc je to, o čem jsem mluvil před chvílí: i v jiných oblastech, než jsou infekční onemocnění, roste poptávka po zdravotnících, kteří mohou plnit určité úkoly, které nemusejí být náplní práce sester. Důležitost takových pracovníků dnes lidé ve zdravotnictví chápou podstatně více než před deseti lety. Třetí důvod je, že když projdete Univerzitu Karlovu, najdete na mnoha fakultách ostrůvky lidí, kteří dělají vědu i výuku v oblasti, která spadá do oblasti public health. Naším úkolem je tyto odborníky propojit a vytvořit širokou základnu vedle lékařské fakulty i ve společenskovědních oborech. Může z toho vzniknout kromě výuky i řada zajímavých výzkumných projektů.

Můžete už prozradit nějaká jména, s kým jednáte o spolupráci?

Můžu jmenovat docenta Petra Šustka z Právnické fakulty. Domlouváme se s lidmi z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, z institutu sociologických studií, tam zatím konkrétní jména hledáme. Z Přírodovědecké fakulty UK s námi jedná profesorka Dagmar Dzúrová.

Co znamená příprava tohoto studijního programu pro vás osobně?

Když jsem v roce 1995 skončil studium v programu veřejného zdravotnictví na Harvardově univerzitě, vracel jsem se do České republiky se dvěma přáními. Podílet se na rozvoji zdravotnictví v České republice a přispět k tomu, aby v České republice vznikl podobný program, jaký jsem měl možnost studovat. Pro mne je tato příležitost velmi významná a jsem za ni rád.

Jedna z mých vzpomínek na studium tohoto programu je, že se jednalo o sbírku lidí s velmi odlišnými studijními nebo profesními zkušenostmi, kteří měli ale jednu společnou profesní vášeň, a to bylo zdraví a zdravotnictví. Také do našeho studijního programu chceme vzít co nejvíc dalších součástí univerzity. Společenskovědní komponenta je u studia public health důležitá a nebyla dosud na lékařských fakultách pěstována. Prozkoumání všech možných hranic medicíny s ostatními obory je jednou z hlavních charakteristik připravovaného programu.