Nemocniční lékárenství bude nástavbovým oborem

Novela zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se dotkne všech zdravotníků. Zatímco lékaři v některých oborech s legislativními změnami spokojeni nejsou, farmaceuti v návrhu vidí obrat k lepšímu. Novela jejich dalšího vzdělávání reflektuje současný stav a transformaci farmacie v posledních letech. Tedy především přípravu zvláště náročných lékových forem v nemocničních lékárnách a emancipaci oboru klinická farmacie.

Podstatné změny ve vzdělávání farmaceutů se odehrály v posledních deseti letech. Předtím pro lékárníky stejně jako pro lékaře platila vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, která předpokládala systém dvoustupňových atestací v několika oborech, případně nástavbovou specializaci určenou pro výkon specializované činnosti. Farmaceuti mohli atestovat v základních oborech lékárenství, farmaceutická analytika, farmaceutická technologie a klinická farmacie. Dále existovala široká škála oborů nástavbových. Tento dvoustupňový systém dalšího vzdělávání byl současně spojen i s kompetencemi. Bylo jasně dáno, že lékárník s atestací I. stupně z lékárenství může řídit běžnou veřejnou lékárnu, ale k řízení nemocniční lékárny s odbornými pracovišti byla třeba atestace II. stupně nebo kombinace základního oboru a nástavby. To se změnilo po vstupu České republiky do Evropské unie, kdy zákon č. 95/2004 Sb. změnil dvoustupňové atestace na jednostupňové. Vznikl nový obor nemocniční lékárenství, který zahrnoval specializované činnosti vykonávané v nemocniční lékárně i znalosti potřebné pro práci v lékárně veřejné. Na názory farmaceutů související s úpravou zákona o odborné způsobilosti se Medical Tribune zeptala PharmDr. Petra Horáka, předsedy Sekce nemocničních lékárníků České farmaceutické společnosti ČLS JEP a vedoucího lékárníka nemocniční lékárny FN Motol, kterou řídí již deset let.

| Vyhovoval farmaceutům jednostupňový systém atestací?

Tato forma specializační přípravy se u farmaceutů ani u lékařů neukázala jako šťastná. Přibyly nástavbové obory neboli certifikované kursy, ale problémem bylo, že nebylo jasně dáno, jaká oprávnění zdravotník po jejich absolvování získá. U lékařů situaci do jisté míry vyřešila pojišťovna, která si určitou péči smluvně zajistila pouze s lékařem, který absolvoval příslušný nástavbový obor. U farmaceutů to možné nebylo a z různých důvodů nástavbové obory nikdy nebyly uvedeny do praxe. Ukázalo se, že systém potřebuje změnu a částečný návrat k původnímu dvoustupňovému systému.

| Jakou podobu má další vzdělávání farmaceutů v novelizaci zákona?

V nově navrženém zákoně je navržen základní obor praktické lékárenství a nad ním nástavbový obor lékárenství nemocniční. Tuto úpravu nemocniční lékárníci akceptovali, ale žádali doplnění kompetencí absolventa nástavbového oboru. Jedná se například o možnost připravovat zvlášť náročné lékové formy nebo vést nemocniční lékárnu. Bez doplnění těchto kompetencí pro nás byl návrh úpravy zákona nepřijatelný. Bez jasně daných pravomocí by nikdo neměl motivaci nástavbový kurs absolvovat. Současně novelizace zohlednila, že se emancipoval obor klinická farmacie a že řada klinických farmaceutů pracuje v nemocnicích na samostatných odděleních mimo lékárny. Také oni žádali o jasné stanovení své příslušnosti. Představitelé všech tří skupin, veřejní a nemocniční lékárníci i kliničtí farmaceuti, dospěli s podporou ministerstva zdravotnictví ke shodě na základních principech dvou základních atestačních oborů, praktické lékárenství a klinická farmacie. Nemocniční lékárenství se stane oborem nástavbovým a budou mu přiřazeny kompetence přímo v zákoně.

| Co bude obsahem nástavbového oboru nemocniční lékárenství?

Praktické i nemocniční lékárenství jsou obory, které se částečně prolínají. Po absolvování atestace praktické lékárenství bude moci farmaceut pracovat jak ve veřejné, tak v nemocniční lékárně. Ovšem k vedení nemocniční lékárny nebo vedení oddělení pro přípravu zvláštních lékových forem bude potřeba nástavbová atestace z nemocničního lékárenství. Nemocniční lékárenství totiž pokrývá kromě běžných činností i činnosti specializované, jako je příprava parenterální výživy, sterilních parenterálních léčiv a cytostatik. Z pohledu celkového počtu farmaceutů se jim věnuje pouze relativně malý počet lékárníků. Aby byla jejich příprava kvalitní, má smysl školit pouze lidi, kteří své znalosti budou mít možnost opravdu využít v praxi. I kapacita školicích pracovišť má své limity. Současně platí, že vedoucím nemocniční lékárny nemůže být absolvent oboru klinická farmacie a naopak oddělení klinické farmacie může řídit pouze klinický farmaceut. Lze očekávat, že i minoritní technické farmaceutické obory, jak je farmaceutická analýza a technologická farmacie, budou mít jeden společný základní obor.

| Můžete vysvětlit, v čem se postavení nemocniční lékárny od veřejné liší?

Nemocniční lékárna není jen izolovaným pracovištěm, které zajišťuje přípravu zvláštních lékových forem, ale úzce spolupracuje s celým zdravotnickým zařízením. Vedoucí lékárník nemocniční lékárny by dnes měl mít na starosti celý management kvality zacházení s léčivy v nemocnici na nejrůznějších úrovních, nikoli jen v lékárně. Příprava zvlášť náročných lékových forem je jen ta nejvíce patrná část, kterou si lze celkem snadno představit, a proto jsme ji navrhli jako klíčovou kompetenci oboru. Skutečnost je ale jako obvykle podstatně rozmanitější. Nemocniční lékárna prostě není jen ta lékárna, kde se připravují zvlášť náročné lékové formy, ale za stávajícího stavu vnímáme i to jako posun v zakotvení postavení těchto odborných pracovišť.

| Panuje nad novelizací zákona shoda napříč všemi farmaceutickými obory?

S tímto návrhem souhlasily v době jeho vzniku všechny sekce sdružené v České farmaceutické společnosti ČLS JEP, Česká lékárnická komora, akreditační komise i ministerstvo. Proto je tato dohoda vtělena do ministerského návrhu zákona. Objevily se však hlasy provozovatelů některých soukromých lékáren, které tvrdí, že nemocniční lékárenství vůbec neexistuje a právo vést nemocniční lékárnu by měl mít každý atestovaný lékárník, a to bez ohledu na získanou specializaci a praxi. To ovšem svědčí o základním nepochopení a neznalosti práce nemocničního lékárníka, který by se měl kromě řízení lékárny orientovat i v celé problematice nemocniční farmacie. Většina farmaceutické obce je s návrhem zákona spokojena, protože reflektuje požadavky dalšího vzdělávání v našem oboru. Dochází však k nedohodě s některými především soukromými lékárníky. Ačkoli komora s úpravou zákon souhlasí, Grémium majitelů lékáren ji podle recentních vyjádření podpořit nechce.

| Hrozí kolaps nemocničních lékáren, jak GML tvrdí?

Nic takového nehrozí. Opakuji, že atestace z nemocničního lékárenství je nutná pouze k vedení nemocniční lékárny a některých specializovaných oddělení. Přípravu zvlášť náročných lékových forem provádí pouze polovina nemocničních lékáren. Průzkum naší odborné společnosti říká, že existuje pouze deset takových pracovišť, navíc v menších nemocnicích, jejichž vedoucí lékárník nemá příslušnou specializaci. Jsme přesvědčeni o tom, že v navrženém přechodném čtyřletém období si kolegové atestaci doplní. Pokud je nemocnice zásobována z veřejné soukromé lékárny, na současném systému zajišťování léků se nic nezmění.

| Existuje možnost, jak GML vyhovět?

Přistoupíme‑li na požadavek GML, musíme lékárníky v rámci jejich základní přípravy seznamovat i se všemi specializovanými činnosti nemocničního lékárenství. Mnohem realističtější pohled je, že neexistuje důvod, proč by se to měli učit. Pracovišť na přípravu cytostatik je jen 44 v republice, v nich pracuje přibližně 80 farmaceutů a většina z nich specializaci má. Pracovišť pro přípravu sterilních parenterálních přípravků je ještě méně. Ani z kapacitních důvodů by nebylo možné proškolit takový počet lékárníků a rovněž je zbytečné vynakládat finanční prostředky na něco, co v praxi nebude využito. Pro školence by taková změna představovala prodloužení a výrazné zdražení atestační přípravy, což by šlo proti logice, kterou ministerstvo razí při přípravě novely zákona. Trváme na tom, že k vedení nemocniční lékárny je nutné její problematiku znát a nic lepšího než atestaci jsme zatím nevymysleli. Smutné je, že názor, že vedoucí nemocniční lékárny je pouhý manažer, veřejně deklaruje sdružení, jehož členové neprovozují ani jednu nemocniční lékárnu a při vší úctě nemají o problematice dnešního nemocničního lékárenství dostatek znalostí.

Věřím ale, že se situace uklidní a lékárnicí se v otázce své další specializační přípravy sjednotí, protože je to cesta, jak se vrátit k již prověřenému a fungujícímu systému postgraduálního vzdělávání farmaceutů, který nám závidí většina evropských států.

Zdroj: