Nemocnice nemůže být nedobytný hrad
Tématem zatím posledního z pravidelných setkání s novináři, která pořádá Nemocnice Na Homolce, se stala bezpečnost nejen nemocných, ale i personálu. „Dnes už hlavní nebezpečí nepochází od nedokonale vyzkoušených léků nebo technologií, ale z postupů, které se používají uvnitř nemocnice. Tímto směrem se také čím dále častěji zaměřujeme i my,“ říká náměstek pro kvalitu, bezpečnost a akreditaci MUDr. Petr Kolouch. Součástí tohoto přístupu je i posouzení bezpečnosti samotné budovy. Nemocnice si na to objednala zvláštní audit. „Prováděla ho externí firma, která se normálně na zdravotnictví nespecializuje. Její pohled byl pro nás v mnohém nový a přínosný,“ uvádí MUDr. Kolouch. Jedním z doporučení auditorů je větší důraz na zkvalitnění ostrahy. Že je to nutné, P. Kolouch názorně doložil fotografií strážného tvrdě spícího na vrátnici. Stále dokonalejší je Na Homolce monitoring pohybu osob. Vzniká systém kamer, díky nimž je možné mít přehled o celém bezprostředním okolí nemocnice a také o tom, kdo vchází na jednotlivá oddělení. „Řešením by jistě bylo každého na vrátnici legitimovat a zapisovat a návštěvy na odděleních omezit. To už ale dnes není možné. Nemocnice nemůže být nedobytný hrad,“ upozorňuje Petr Kolouch. Napříště by se už nemělo stát, že by se mohla nepovolaná osoba vydávat za zdravotníka, jak se o to s úspěchem nedávno pokusila redaktorka MF Dnes. Každý stážista dostane na personálním oddělení jmenovku. Na intranetu je pak seznam lidí, kteří se aktuálně takto mohou po nemocnici pohybovat, a každý zaměstnanec může zkontrolovat, zda člověk, který stojí před ním, mezi ně patří. Tak jako u každé jiné stavby tohoto typu je limitujícím faktorem bezpečná evakuace výtahy. „Jsme si toho vědomi. Nové výtahové šachty ale není kam postavit. Tato nemocnice byla plánována na sto lůžek. Nyní jich má 357. Výtahy jsou ale pod neustálou kontrolou, výtahový technik bude v nemocnici dokonce přítomen neustále,“ vysvětluje náměstek Kolouch. K tomu, aby měl management představu o tom, co se v nemocnici děje, slouží i systém hlášení mimořádných událostí. Těch bylo v roce 2006 evidováno 38. „Samozřejmě je to zatím jen špička ledovce, určitě se takových událostí stává více. Snažíme se personál maximálně motivovat k tomu, aby se podobné situace nesnažil zatajit,“ říká P. Kolouch. Novinkou, která spíše než s bezpečností souvisí s tématem kvality, je pak připravovaný propouštěcí salónek, kde nemocní v příjemném prostředí od dispečerky převezmou své propouštěcí zprávy a počkají na sanitní vůz nebo jinou formu dopravy.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2007, strana B02
Zdroj: