Nemocní mocní šibalové

U nás na vsi se skoro nekrade. Jednak máme jakési morální zábrany, jednak není co. Všechno patří někomu konkrétnímu, který o své pečuje a hlídá si to. S narůstajícím blahobytem není ani důvod krást. Nezaměstnaní mají své pěkné podpory a leccos si dopěstují na zahrádkách. Ostatní námezdně vydělávají či dokonce podnikají. Někteří už mají i auta z dovozu. Vesměs ojetá, ale ne úplně. Co chvíli je něco „v akci“, tedy za babku. Tak je tomu u nás na vsi. Kdysi před lety se u nás na vsi ztráceli králíci. Občané tehdy říkali, že nějaký darebák krade králíky. Trochu se za to občanské vyjadřování stydím, když teď slyším z úst našich představitelů, že zlodějna se dá kultivovaněji nazývat šibalstvím. A před šibalstvím není věru nikdo imunní, ani samotní šibalové. Tady na vsi to šibalství ve věci králíků rychle přešlo zabezpečením králíkáren. A možná měl šibal už také králíků dost, neboť asi potřeboval několika kusy jen oživit vlastní chov. Na televizi jsem se dříve skoro nedíval. Jen na pořady o zvířátkách a historické příběhy časem zahalených hrdinů na periferních programech. Teď mě televize čím dál více baví i na hlavních programech. Je tam pořád něco o větších zvířatech a taky hysterické příběhy časem odhalených hrdinů.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 34/2006, strana 4

Zdroj: