Nemoc – riziko vhodné k pojištění

Rozhodně se nemíním vyjadřovat ke kličkám paragrafů, a to zvláště ne těch ústavních, neboť dobře vím, že paragraf má svůj tvar právě proto, aby při obrácení na hlavu vypadal stále stejně. Také ze zkušenosti vím, že kde dva právníci, tam tři odborné názory (což ovšem platí i u doktorů). A do třetice si vzpomínám, že když Američané prováděli průzkum veřejného mínění na téma pokusů na zvířatech, na otázku, na kterých zvířatech by lidem pokusy vadily nejméně, padla většinou odpověď “na právnících”.

Rozhodně je však zřejmé, že tyto “neplacené první tři dny” velmi dobře zabraly a způsobily to, co způsobit měly – počet lidí, co se po česku “hodili marod”, se viditelně snížil. A troufám si navíc tvrdit, že se snížil bez toho, že by se jakkoli zhoršil zdravotní stav obyvatel, spíše naopak.

Jedno mi však stále a stále vrtá hlavou. Není snad nic přehlednějšího a vhodnějšího k pojištění, než je případná nemoc a z ní vyplývající ztráta příjmu, snad vyjma požáru, zásahu bleskem či krádeže auta. A nebylo by tedy nic jednoduššího než legislativa k tomu potřebná – zákon by pouze stanovil okruh osob, u nichž by z důvodu morálního hazardu bylo toto pojištění povinné, a bylo by to. Vše ostatní je pak věcí pojišťovací matematiky a konkurenčních nabídek pojišťoven, které by se mohly přetrhnout ve vymýšlení a nabízení různých typů nemocenského pojištění s různou mírou “spoluúčasti”, s různými bonifikacemi a malifikacemi, a tedy pochopitelně s různě vysokým pojistným. Opět se nabízí už otřepaná paralela – je to jako s pojištěním auta. A hotovo! Politiků netřeba, Ústavního soudu také ne, kontroly nechť si provádějí samy pojišťovny, také s prevencí a s další různou osvětou ať si poradí, jak nejlépe umějí, vždyť jde nakonec o jejich zisk…

A co se solidarity týká? Ta už je přece obsažena v samé podstatě pojištění, viz opět pojištění havarijní, proti ohni a spousta jiných.

Obávám se ovšem, že případné vyjmutí nemocenského pojištění ze sféry politické a jeho logické přenesení do sféry čiré pojišťovací matematiky silně narazí právě u politiků. Neboť nic není politikům více při ruce a nic není zároveň více použitelnější a zneužitelnější než lidské zdraví a obavy z jeho možné ztráty. Ale stejně bychom na ně měli všemi silami naléhat, aby tak učinili a svůj vliv omezili. Velice by se nám to vyplatilo…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2008, strana B2

Zdroj: