Nekonečná anabáze výběrových řízení

Potýkal se s tím například Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), když chtěl využít dotaci, kterou získal v závislosti na udělení statutu Komplexního kardiovaskulárního centra.

Pražský IKEM je největší české centrum ucelené kardiovaskulární péče pro dospělé. Má na svém kontě celou řadu českých a několik světových prioritních výkonů – už v šedesátých letech to byla například první implantace kardiostimulátoru v tehdejším Československu, jedním z posledních úspěchů pak bylo dosud nejdelší přežití pacienta s totální srdeční náhradou. K tomu všemu vždy bylo zapotřebí mít nejen erudovaný personál, ale také odpovídající technické vybavení. Pro to, aby si IKEM udržel technologickou konkurenceschopnost vzhledem k ostatním evropským špičkovým pracovištím, byla významnou pomocí dotace z Integrovaného operačního programu EU v řádu desítek milionů korun. Tu IKEM dostal stejně jako ostatní zdravotnická zařízení zařazená do sítě komplexních kardiovaskulárních center. Tato síť byla vyhlášena už v roce 2009. Pacienti ale mají z těchto peněz reálný prospěch až teď. „Výběrové řízení na dovybavení Kardiocentra IKEM se táhlo čtyři roky. Musím říci, že takové řízení je nyní mnohem komplikovanější než za předchozího režimu. Na jednu stranu jsme sice ušetřili třicet milionů korun, protože ceny zdravotnických technologií šly všude dolů, na druhou stranu ale nedostáváme úplně to, co bychom teď chtěli,“ říká přednosta Kardiocentra prof. MUDr. Jan Pirk, CSc.

V IKEM si tak například pořídili kardiologický informační systém, monitorační systém s možností měření invazivních tlaků, RTG systém pro komplexní fyziologické vyšetření, bed‑side echokardiograf, přístroj pro náhradu funkce ledvin na JIP nebo přístroj pro řízenou mírnou hypotermii. „Všechno jistě využijeme a jsme rádi, že toto vše máme, ale zpoždění se tu projevilo,“ připouští prof. Pirk.

Část dotace šla na nákup pěti řídících jednotek systému mechanické srdeční podpory. Pojišťovny hradí pouze spotřební materiál, konzole, které se používají opakovaně, je nutné zajistit z jiných zdrojů. Ročně je tu takto léčeno třicet až čtyřicet pacientů, léčba jednoho nemocného stojí průměrně dva a půl milionu korun. „Vidíme, že pacienti na čekací listině díky programu srdečních podpor přežívají daleko déle. Dříve byla úmrtnost na waiting listu kolem třiceti procent, nyní klesla na deset. Všechny tyto přístroje jsou plně využité. Jsme proto vděční, že jsme mohli nakoupit pět řídících jednotek pro srdeční podporu HEARTMATE‑II. Mezitím ale tyto technologie pokročily. Čerpadla jsou už zase o něco zmenšená a jednodušší, brzy se bude uvádět do klinické praxe systém HEARTMATE‑III, na jehož vývoji jsme se podíleli. Neradi bychom se dostali do situace, kdy pro naše pacienty bude zcela nedostupný,“ dodává prof. Pirk.

„Jsme omezeni především zákonem o veřejných zakázkách, ten naprosto jasně říká, v jakých mantinelech se můžeme pohybovat,“ uvádí k tomu ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D. Neúměrné prodlužování výběrových řízení je podle něj dáno už tím, jak se konkurence na trhu zdravotnických prostředků vyostřuje.

„Zvláště u složitých celků, jako je monitorovací systém, je situace komplikována velkým množstvím výrobců, kteří tvrdě soutěží o to, aby byli zastoupeni v IKEM. Neúspěšné firmy se běžně odvolávají na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten věc nevyřídí v řádu týdnů, ale spíše v řádu měsíců, a my začínáme znovu,“ popisuje MUDr. Herman.

Ještě větší problém podle něj ale je, jak dominantní váhu při výběrových řízeních má cena. „Když firma vyhoví podmínkám, nemáme žádnou možnost ji odmítnout, i když nám její výrobek z nějakého odborného důvodu nevyhovuje a jiný, třeba jen o něco dražší, bychom využili lépe. Zákon neumí popsat technologickou výhodu. Podmínkám výběrového řízení vyhoví třeba pět firem a my musíme vzít tu nejlevnější. Pomohlo by nám, kdybychom mohli dát významnou váhu i kvalitativním charakteristikám, aby firmy, které jsou na špičce, mohly uspět. Pokud dlouhodobě budeme soutěžit jenom na cenu, snadno se stane, že technologické novinky v českém zdravotnictví prostě nebudou. To, co je inovací dnes, za čtyři roky už inovací nebude,“ vysvětluje A. Herman.

Podle prof. Pirka lze problém demonstrovat na příkladu nemocničních lůžek: „Česká firma Linet je jediná na světě, která vyrábí lůžka s laterálním náklonem. To je něco, co výrazně usnadňuje sestrám práci. Jestliže do zadávací dokumentace napíšeme, že chceme lůžko s laterálním náklonem, ostatní firmy se ozvou, že takové zadání je diskriminační. Linet tedy začíná pro Českou republiku vyrábět lůžka bez laterálního náklonu, která do světa ani nejdou. Jinými slovy: Linet nenabízí technologické novinky do soutěží v ČR, protože ví, že když je váha pouze na ceně, nemá šanci vyhrát.“

Zdroj: Medical Tribune