Někdy je lepší být politicky nekorektní, ale…

Iatrogenní přenos viru HIV je často podceňován a bagatelizován. Vaše práce v oblasti epidemiologie AIDS však dochází k závěru, že tato cesta je častější než heterosexuální styk…

Ano, je. Musíte se ale oprostit od své zkušenosti se zdravotnictvím ve vyspělých zemích. Jehly a stříkačky na jedno použití zdaleka nejsou tak běžné, jak se nám zdá. V Africe může být jedna jehla použita třeba u dvou set pacientů, aniž by byla mezitím dokonale sterilizována. Návštěva lékaře, tedy něco, co má zdraví zlepšit, až příliš často zdraví fatálně poškodí jen proto, že jeden z předchozích pacientů byl HIV pozitivní. Navíc v mnoha oblastech Afriky se stává, že k vpichu dochází i tam, kde by byla na místě perorální léčba nebo by bylo lépe neléčit vůbec. Je to ale i citlivé politické téma. Dosud se říkalo, že hlavní cestou přenosu je heterosexuální vaginální pohlavní styk. Pokud se ale dostává do kontaktu penis jinak zdravého muže s vaginou rovněž jinak zdravé ženy, je riziko přenosu HIV relativně malé. Dokládá to i výzkum, při kterém lékaři biopticky odebírali vzorky tkáně z vaginy a z konečníku. V laboratoři se pak ukázalo, že zatímco žádný ze vzorků vaginální tkáně nebylo možno infikovat virem HIV, materiál z konečníku od stejných žen bylo možno uměle infikovat ve sto procentech případů.

Velmi hlasitě v této souvislosti varujete před análním sexem. Je to skutečně tak podceněný rizikový faktor?

Donedávna velmi podceněný byl. O něčem takovém se vůbec nemluvilo, jako by to neexistovalo. Přitom samozřejmě lidé v Africe anální sex provozují a podle některých studií dokonce o něco více, než v jiných oblastech světa. Nevěděli ale, jaké riziko je s tím spojeno. Informace, které se k lidem v některých zemích dostávají, jsou nesprávné, a proto nebezpečné.

Věnujete se též vztahu mezi obřízkou a rizikem nákazy HIV. Obecně se říká, že mužská obřízka představuje určitý ochranný faktor. Vy ale tvrdíte opak…

U dospělých skutečně studie ukázaly, že obřezaní muži jsou méně často infikováni, na africké poměry šlo ale o velmi zdravou populaci. Pokud se však podíváme na situaci adolescentů, je tomu jinak. U obřezaných je prevalence HIV výrazně vyšší. Je to právě tím, že samotný zákrok představuje riziko přenosu viru prostřednictvím nesterilních nástrojů. Bohužel to platí i u žen. Ostatně, pojem ženská obřízka je eufemismus, ve skutečnosti jde o zmrzačení. V USA je mužská obřízka velmi rozšířená, podstupuje ji větší část populace. Nějaký výrazný rozdíl v počtu infikovaných HIV mezi obřezanými a neobřezanými tam ale není, a to ani u homosexuálů.

S tím, co víte - jaký očekáváte vývoj v epidemiologii AIDS?

Pokud se podaří zavést stříkačky a jehly na jedno použití a správné zacházení s chirurgickými nástroji a jestliže obyvatelstvo změní své chování, pokud jde o anální sex, lze očekávat prudký pokles incidence. Nebylo by to přitom drahé. Z hlediska myšlení zdravotníků to ale znamená revoluci – přiznejme si, že v devatenáctém století to Ignaz Semmelweis také neměl v Evropě jednoduché.

Co byste doporučil České republice jako zemi, která má zatím velmi nízkou prevalenci infekce virem HIV? Co dělat pro to, abychom tento stav udrželi?

Předpokládám, že se vám podaří udržet vysokou úroveň hygieny ve zdravotnictví. Varování před análním sexem by mělo zaznít hlasitěji i tady – i ve vyspělých zemích teenageři používají kondom při vaginálním styku, ale při análním nikoli. A pak jedno upozornění, které nemusí znít zrovna politicky korektně: lidé, kteří k vám přicházejí ze zemí s vysokou prevalencí AIDS, sice mohou být velmi milí, ale mohou být infikovaní a hrozí, že se touto cestou HIV ve vaší populaci rozšíří. I to je třeba říkat nahlas. Podle mého názoru je lépe být politicky nekorektní, ale chránit životy.

V jedné ze svých posledních prací jste se s kolegy věnoval i tématu, které by bylo možno nazvat „oddechovým“ – lze-li z charakteru chůze odhadnout, zda žena má, nebo nemá vaginální orgasmus. Jak úspěšní v této predikci jste?

To byla malá studie, které se zúčastnilo osmdesát belgických univerzitních studentek. Nejprve vyplnily poměrně rozsáhlý dotazník o svých sexuálních zkušenostech, kde jsme se mimo jiné ptali, zda prožívají vaginální orgasmus při vaginálním sexuálním styku. Všechny tyto ženy jsme pak natáčeli na video, jak jdou přibližně sto metrů po běžné ulici. Záznamy analyzovali sexuologové, kteří mají zkušenost s výzkumem fyziologie sexuálních funkcí. O ženách neměli jinou informaci, než videonahrávku jejich chůze, přesto v osmdesáti dvou procentech případů správně určili, zda žena má, nebo nemá vaginální orgasmus, což je výrazně vyšší úspěšnost, než kdyby postupovali zcela náhodně. Na druhé straně ale nedokázali takto odlišit ty ženy, které mají pouze klitoridální orgasmus.

Co jsou tedy známky toho, že žena má zkušenost s vaginálním orgasmem?

Hlavními znaky byla větší rotace pánve a také délka kroku. Dalo by se říci, že ženy s vaginálním orgasmem mají krok uvolněnější a pružnější.

Čistě vaginální orgasmus má jen menší část žen. Ty, které mají orgasmus klitoridální, jsou utěšovány, že o nic nepřicházejí, že tento způsob sexuálního vyvrcholení je naprosto plnocenný. Vy přesto vaginální orgasmus upřednostňujete s tím, že je spojen s lepšími psychosociálními funkcemi. Podle čeho tak usuzujete?

Například z toho, že ženy s vaginálním orgasmem se méně často uchylují k nevyspělým psychologickým obranným strategiím, jako je třeba přenášení zodpovědnosti na někoho jiného nebo somatizace psychických problémů. Toto říkal již Zikmund Freud, teprve nyní jsme ale na toto téma podnikli poměrně rozsáhlý výzkum, který tento Freudův předpoklad potvrdil.

Forem lidského sexuálního chování je mnoho. Většinový hlas sexuologů říká, že ke spokojenosti v této oblasti je řada cest a nelze předem jednu upřednostňovat. Vy však jednoznačně preferujete styk penis - vagina. Proč?

Protože je to jediné sexuální chování, které je spojeno s lepším psychologickým a fyzickým zdravím. Nejlépe umožňuje sladit fyzické vzrušení s emočním, souvisí s nižší tělesnou hmotností, užším pasem a boky, zdravější variabilitou srdečního rytmu nebo nižší vegetativní reakcí na stres. Nic takového u pouhé masturbace doloženo není.

Vy sám jste se podílel na výzkumu, který hodnotil vzestup koncentrace prolaktinu po různých sexuálních aktivitách. K jakým výsledků jste došli?

K našemu překvapení byl vzestup prolaktinu po vaginálním sexuálním styku o 400 procent vyšší než po masturbaci. Protože prolaktin velice úzce souvisí s tvorbou dopaminu, dá se jeho koncentrace považovat za určitý korelát sexuální spokojenosti.

Čím se zabýváte nyní?

Například s kolegy z České republiky, konkrétně s profesorem Petrem Weissem, připravujeme článek do nejprestižnějšího sexuologického časopisu Journal of Sexual Medicine. Tento text již byl přijat k publikaci. Data českých kolegů ukazují, že to, zda žena dosáhne orgasmu, nezáleží ani tak na milostné předehře, jako na délce styku. Dosud se muži, kteří těžko uspokojovali partnerku, dozvídali, že musejí prodloužit předehru – nyní jim budeme říkat něco jiného. Také je zajímavé, že z tohoto souboru vyplývá, že průměrná délka sexuálního styku je v Česku delší než jinde.

Není to spíše tím, že čeští respondenti „mají velké oči“?

To jistě může být jedna z příčin. Ale může za tím být i otevřený přístup české populace k sexu. Ten tady jednoznačně vnímám. Například v Británii někdy při komunikaci o sexu slyšíte takové rozpačité hihňání, a to i na odborných fórech. V Česku tento zvuk nezaznamenávám.

Zdroj: