Nejúčinnější cesta, jak zachraňovat životy

Přednedávnem Českou republiku navštívil profesor Robert West. Tento specialista na léčbu závislostí vede ve Velké Británii na národní úrovni řadu programů a iniciativ, které směřují k redukci negativních důsledků kouření. „Česká republika je velmi vyspělá země, očekávaná délka života by tu mohla být vyšší. Kouření je asi nejvýznamnějším faktorem, proč v tomto směru vaše země zůstává pod svým potenciálem,“ říká v rozhovoru pro Medical Tribune.

V České republice nyní legislativním procesem prochází návrh zákona, podle kterého by i zde platil plošný zákaz kouření v restauracích. Co byste vzkázal těm, kteří v této věci rozhodují a ještě váhají a říkají si, že by bylo možná lépe poloveřejný prostor restaurací nějak dělit mezi kuřáky a nekuřáky?

Aby neváhali. Zkušenost z Británie a dalších zemí je jednoznačná. Dokud nezavedete úplný zákaz kouření v restauracích, mnoho se toho nezmění. Když je to vymezeno jednoznačně, je pro všechny jednodušší se podle toho zařídit. Hlavní důvod pro zákaz není chránit zákazníky, ale personál. Není v souladu s lidskými právy nutit někoho, aby byl exponován kouři a ohrožoval tak své zdraví. Jasně, dá se říci, že každý si může vybrat, kde bude pracovat. Mnoho lidí si ale nemůže na trhu práce příliš vybírat. Ve Velké Británii proti kompletnímu zákazu kouření v restauracích už prakticky nikdo neprotestuje, není to téma veřejné diskuse. I kuřáci to akceptovali.

Ale nyní diskutujete, zda zakázat kouření i ve veřejných parcích – tam ale žádný ohrožený personál není…

Ano. V tomto případě je i můj názor méně silný, než když mám argumentovat, proč by se nemělo kouřit v restauracích a jiných uzavřených prostorách. Také neříkám, že kouření v parcích má negativní vliv na zdraví nekuřáků. Jediný důvod je, aby se děti nesetkávaly s kouřením na veřejnosti, neměly by to vnímat jako normální aktivitu.

Nejzranitelnější skupinou jsou v tomto směru teenageři z nižších socioekonomických vrstev. Co se dá udělat pro to, aby kouřit vůbec nezačali?

Zde je nejsilnějším nástrojem cena. Když zvýšíte cenu cigaret, pochopitelně na to nejvíce zareagují lidé s nízkými příjmy. Je to cesta, jak snížit nerovnost ve zdraví a v očekávané délce života mezi chudými a bohatými. Mimochodem, zrovna Česká republika patří mezi země, kde jsou cigarety vzhledem k příjmům obyvatelstva mimořádně levné. Tato láce však stojí životy tisíců lidí. Kdybych mohl vaší vládě radit, navrhl by ceny zvýšit o čtyřicet procent. Navíc státní kasa by na tom neprodělala, naopak, příjem státu by vzrostl. Cenová elasticita poptávky se u cigaret pohybuje právě kolem čtyřiceti procent. Česká republika je podobná Velké Británii tím, že do zdravotnictví jde relativně malá část HDP. Máte přitom velmi dobrý zdravotnický systém s obdivuhodným poměrem cena/výkon. Proč tyto peníze ze zvýšeného zdanění cigaret neposlat zpátky do zdravotnictví? Lidé budou žít déle a ještě budou mít lepší péči. Jediný důvod, proč to vlády nedělají, je lobby tabákového průmyslu. To jsou jediní lidé, kteří by prodělali, všichni ostatní by na tom byli lépe. Výroba cigaret je přitom mimořádně výdělečný obor s větším profitem než farmaceutický nebo zbrojní průmysl. Takový produkt není nijak sofistikovaný, vyrobit jej lze levně a rychle na něm vzniká závislost – odbyt je tedy zajištěn. Česká republika je velmi vyspělá země, očekávaná délka života by tu mohla být vyšší. Kouření je asi nejvýznamnějším faktorem, proč v tomto směru vaše země zůstává pod svým potenciálem.

Kdybyste měl milion eur určených na prevenci důsledků kouření, jak byste je investoval?

Do mediální kampaně.

To, že je kouření škodlivé, ale každý slyšel tisíckrát, a kdo chtěl, ten to vzal na vědomí…

Je mnoho věcí, které víme, ale nechováme se podle toho. Abychom změnili své chování, potřebujeme nějaký vnější stimul. A přesvědčivé mediální sdělení může být takovým podnětem. Existují důkazy, že dobrá kampaň je skutečně účinná. Ve Velké Británii jsme to viděli jednoznačně. Když v televizi běžely spoty komunikující výhody nekuřáctví, výrazně se zvýšit počet lidí, kteří se snažili přestat kouřit. Když spoty skončily, lidé se hlásit přestali. V Británii jsme takto investovali po několik let deset až patnáct milionů liber ročně a byly to dobře vynaložené peníze. Bez médií lze jen těžko změnit klima ve společnosti – přejít z nastavení, kdy si každý myslí, že kouření je něco normálního, na všeobecně sdílené vnímání kouření jako společného problému. A kuřáci v tom vůbec nemusejí být v opozici. Když se kuřáka zeptáte, jak by se cítil, kdyby jeho dítě začalo kouřit, nikdo neřekne, že by mu to bylo jedno. I ti, kdo kouří, vědí, že bez cigaret by život jejich dětí byl lepší.

Co zdravotní systém ve Velké Británii nabízí kuřákům, kteří chtějí přestat?

Od roku 1999 máme národní program na odvykání kouření. Každý kuřák, ať už žije kdekoli, má do něj rovný přístup. V jeho rámci mají lidé hrazené léky na závislost na tabáku a také konzultace a psychologickou podporu. Když kuřák tento základní šestitýdenní modul absolvuje, pravděpodobnost úspěchu se zvyšuje o tři sta procent. Poradci, kteří se tomu věnují, mají cílené strukturované vzdělávání v této oblasti. Loni byli v kontaktu se 600 000 kuřáky. Je to jeden z nejrozsáhlejších klinických programů v zemi. Zachraňuje víc životů než jakákoli jiná iniciativa, a navíc velmi levně.

O nákladové efektivitě tu nikdo nepochybuje – a to ať jsou u vlády labouristé, nebo konzervativci. Jakmile s tím začnete, každý se diví, proč to nebylo už dříve. Opatření podporující veřejné zdraví musejí být podložena medicínou založenou na důkazech, a tady tomu tak je.

Je možné přestat kouřit postupně?

Je to možné, ale je to těžší. Z dat od tisíců pacientů jasně vidíme, že úspěšnost je mnohem vyšší, když přestanete kouřit ze dne na den a pak děláte vše možné pro to, abyste si už nezapálili. Při postupném odvykání jsou v okamžiku, kdy se dostanete k posledním několika cigaretám, vaše motivace a ostatní vnitřní zdroje vyčerpané.

Problematika kouření v České republice není zrovna přitažlivé téma odborné komunikace, nezdá se, že by je většina lékařů a sester vzala za své…

To chce čas. V Británii to bylo v devadesátých letech také tak a změnilo se to. Je třeba neúnavně opakovat, že je to jednoduché, levné a mimořádně účinné – když pomůžete pacientovi skončit s kouřením, udělali jste pro něj strašně moc.

Zdroj: Medical Tribune