Nejen biomedicínské aspekty díla O. Kulhánka

Jednou se mě jedna Američanka překvapená naší řečí v malém kalifornském městečku Three Rivers zeptala, odkud jsem. Když jsem řekl, že z Čech, z Prahy, překvapivě na rozdíl od mnoha běžných Američanů věděla, kde to je, i když v Praze nikdy nebyla, a hned se mě zeptala, zda znám Oldřicha Kulhánka. Organizovala mu úspěšnou výstavu obrazů v Los Angeles a ani moc překvapená nebyla, že ho znám osobně. Poprávu ho považovala za úspěšného a světově známého umělce. Oldřicha Kulhánka jsem znal od počátku 70. let. Můj otec ho jako advokát zastupoval od tohoto období, kdy ho začala pronásledovat Státní bezpečnost. Kulhánkovi bydleli ve stejném domě jako Václav Havel, kterého otec tehdy také zastupoval, a myslím, že právě tak k zastupování došlo. Kulhánkovi občas Havlovým u sebe v bytě také ukrývali písemnosti při prohlídkách. Oldřicha Kulhánka pak otec zastupoval při různých útocích minulého režimu po mnoho dalších let. Na začátku mu na jeho přání do Ruzyně přinesl tužku a papíry a Oldřich Kulhánek ve vězení maloval. Namaloval například – a asi z poloviny nedokončil – obraz, na němž divočáci okousávají mrtvolu. K motivu se pak po pár letech ještě vrátil, a podobnému obrazu dominuje postava nad prasaty, a úžasný zvířecí motiv prasečích tváří je již jen v pozadí. Státní bezpečnost ho tehdy šikanovala kvůli několika obrazům. Jednak komunistický stát štvala úspěšná výstava v Japonsku a jednak Japonce podle českého velvyslance pobuřovala nahá těla, a určité politické motivy na některých obrazech byly. Bezpečnost neznala německý výraz pro Červenou Karkulku a tvrdila, že zesměšňuje východoněmecké politické představitele. Trauma z výslechu pak Oldřich Kulhánek zpracoval po roce 1989 v komplikovaném obrazu Výslech, který je montáží textu z těchto kauz s obrazy – podrobně je uvedeno, co řekl O.K., co velvyslanec v Japonsku, co příslušník a co obhájce, včetně kauzy Červená Karkulka. Autorovy obrazy soudci určili ke spálení, ale pak je sami částečně spolu s příslušníky rozkradli. I jim se určitě líbily.

Minulý týden předčasně zesnulý Oldřich Kulhánek byl zejména grafikem lidských tváří a lidského těla. Všichni ho známe především z bankovek. Jím portrétované tváře přesně říkají, jací to byli lidé, a trochu možná i to, jak žili či jakými nemocemi trpěli. Neznám malíře, který by tak vystihl konkrétního člověka v detailu až psychoanalytickém či medicínském. To platí jak o osobách, které známe nepřímo z historie, tak o osobách z minulého století, které známe více. Na prvním obrazu, který jsem od Oldřicha Kulhánka viděl, je tvář markýze de Sade, na dalším tvář Stalina. To jsou krásně negativně a rozporuplně nakreslené tváře. Pak následuje řada těch, jež známe z bankovek – přísné tváře Karla IV. či Františka Palackého, tvář Boženy Němcové jasně říká, že nebyla jen spisovatelkou a co prožila, zasněný a trochu naivní, ale zároveň pedantsky důsledný je Jan Ámos Komenský. Českou situaci dokonale vykresluje i obrázek Franze Kafky kombinovaný s Josefem Švejkem. Jedna žertovná bankovka s čertem místo státníka naznačuje, co si průměrný občan o některých tvářích z bankovek myslí. Oldřich Kulhánek byl grafikem nejen tváří, ale i lidského těla. Na mnoha grafikách dominují motivy rukou, končetin či svalů. Na obrazech mnoha slavných malířů vypadají velmi divně zvířata. Namalovat zvíře biologicky věrně je určitě těžší než namalovat člověka. Představa, že divočáky namaloval Oldřich Kulhánek v ruzyňské cele popaměti, mě děsí. Jak dokonale musel mít ten obraz otištěný v paměti. Na dalších obrazech jsou zvířata kreslena biologicky věrně, avšak s výrazem, který připomíná až výraz člověka s duší. Ať je to pes Dionýsa sedící u sudu, liška, medvěd či lev. Krásný je motýl nebo alegorie mocného kuřete nebo hubená kobyla Dona Quijota. Nádherné jsou kombinace hlav státníků a hlav prasečích z 80. let nebo dobu vystihující obraz Úspěšné prase s tváří v rámu obrazu. U zvířat nejde jen o motiv a dokonale zpracovanou biologickou realitu jako na fotografii, ale zase především o výraz tváří. Škoda, že těch zvířecích nenamaloval mistr víc. Oldřich Kulhánek byl především malířem lidí, moc se mi líbí jeho tvář Shakespearova, Erasma Rotterdamského, Františka Muziky, Josefa Váchala, Rembrandta a mnoha dalších. Říkají o svých nositelích vše. Oldřich Kulhánek byl krásný a statečný člověk a velký Čech. Podívejte se například na známky s naším prezidentem. Pocházejí od více autorů, Kulhánkův Klaus však říká o prezidentovi vše. V pohledu se skrývají všechny ty názory, které nás posunuly vpřed, i všechny ty kontroverzní. Možná je tam trochu skryt i ten pohled s čilským perem v kapse. Byl bych moc zvědav, jak by Oldřich Kulhánek nakreslil na známku příštího prezidenta. To se ale už bohužel nedozvíme.

Zdroj: Medical Tribune