Nejde o to, co ustojím
Teď už se nejedná na úrovni ministerské, ale skutečně expertní – prostor mají odborníci z jednotlivých univerzit a z legislativního odboru ministerstva. Stále je snaha revidovat volbu akciové společnosti jako právní formy univerzitních nemocnic, jinak se zdá, že nebude problém zapracovat v následujících 14 dnech většinu odborných připomínek. Chci ale zdůraznit, že prostor pro jednání se tu nevytvořil na základě nějakých protestních akcí, ten tu byl vždy. Až na to, že se místo věcných argumentů objevovaly stále jen nejrůznější mediální výstupy a obecné dokumenty, se kterými jako předkladatelé opravdu pracovat nemůžeme.
Minulý čtvrtek se sešla i expertní komise koaličních stran k poplatkům. Dohodla se na třech doporučeních - poplatky by neměli hradit důchodci bez vlastních příjmů, lidé umístění rozhodnutím soudu v sociálních ústavech a dárci orgánů a tkání. Ve věci osvobození dětí, seniorů obecně a chroniků tedy koaliční shoda stále nezavládla?
Výstupem expertní komise je pro mne to, co bylo oficiálně prezentováno a o čem jste se zmínil – tedy několik, zdá se, opravdu rozumných, úprav a doplnění. Všechno ostatní jsou jen mediální prohlášení jednotlivců někde stranou – a v takové chvíli už asi těžko vystupují za celou komisi.
Takže prohlášení expertní komise si interpretuji tak, že po odborné stránce jsou poplatky v pořádku a vyžadují si jen drobná doplnění, při nichž se neobejdeme bez spolupráce s ministerstvem práce a sociálních věcí. Všechno ostatní jsou už jen politická přání jednotlivců ovlivněná blížícími se volbami či snahou o vlastní zviditelnění se. Ale žádný z nich nepředložil jediný důkaz o skutečném negativním dopadu poplatků na občany – a ani jej nepředloží, protože takový negativní dopad prostě nemají.
Média přinesla minulý týden zprávu o tom, že jste upustil od svého záměru sloučit Ústav hematologie a krevní transfuze s pražskou Všeobecnou fakultní nemocnicí. Obě instituce by se měly propojit formou holdingu, jak prý navrhoval už vámi odvolaný ředitel prof. Pavel Klener.
Žádný názor jsem nezměnil. Zadání od začátku znělo jednat o propojení ÚHKT s VFN, nikoli o rušení či slučování. Profesor Klener byl z pozice ředitele odvolán proto, že s ministerstvem absolutně nekomunikoval, inicioval mediální odpor a hlavně strašil pacienty. Teď alespoň každý vidí, že naším úmyslem nebylo nic jiného než dospět k rozumnému řešení, aby bylo zachováno komplexní hematoonkologické centrum, jehož některé důležité, nicméně drahé činnosti budou propojeny s činnostmi VFN. Tak, aby je bylo možno identifikovat, vyčíslit a řídit.
Převzal jste záštitu nad světovým kongresem leteckých záchranných služeb AIRMED v Praze. Ten se sešel shodou okolností v době, kdy dokončujete návrh zákona o zdravotnické záchranné službě. Našel jste na kongresu nějakou inspiraci?
Závěry a témata kongresu budu samozřejmě ještě studovat, ale jedno mohu říci už nyní. Když jsem prezentoval záměry našeho zákona představitelům Evropského výboru pro leteckou záchrannou službu a air ambulance, záviděli nám, že něco podobného bude v naší zemi – snad – platit. Modely jsou v různých státech odlišné, ale zadání je společné - v systému, na kterém se podílejí soukromí provozovatelé, zdravotníci i stát, vymezit jasně konkrétní roli i odpovědnost každého účastníka. Proto bych si moc přál, aby právě tuto část zákona poslanci při projednávání v parlamentu nezkazili, hlavně aby od ní neodtrhli nutnost současného přijetí zákonů o veřejném zdravotním pojištění a zdravotních pojišťovnách. Jen tak bude možno letecké záchranné službě garantovat hrazení rutinních zásahů z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Jedná se asi o 70 procent příjmů a naše návrhy zákonů ukládají pojišťovnám povinnost tuto službu nasmlouvat, a dokonce uvádějí i kalkulační vzorec úhrady.
Přesto se v pátek objevily v novinách spekulace o vašem možném odvolání z funkce…
Snahy opozice – a je jedno, zda se projevují prostřednictvím odborů či lékařské komory, stejně vycházejí z jednoho zdroje – beru především jako důkaz toho, že opravdu děláme reformu. Těm, co by rádi viděli mou hlavu na špalku, ale hned tak radost neudělám, protože vím, že efekty z toho obrovského množství práce, kterou jsme udělali, se začnou brzy projevovat, a to vezme opozici vítr z plachet. Kromě toho reforma nerovná se Julínek – za mnou stojí nesmírně erudovaný tým. Reforma znamená především naději pro pacienty, lékaře i ostatní zdravotníky. Samozřejmě musejí měnit některé své návyky, ale nikdy žádná skupina nezíská na úkor jiné a prospěch budou mít všichni. Nejde o to, zda – řečeno spolu s novinovými titulky – Julínek něco ustojí, nebo neustojí. Jde o to, zda bude, nebo nebude provedena reforma, která má význam pro miliony lidí. Včetně mne coby pojištěnce a potenciálního pacienta.
Zdroj: