Nejčastější ORL problémy u dětí – 2. část

Zánětlivá zduření mízních uzlin krku jsou jednak samostatné nosologické jednotky – primární postižení uzliny původcem infekce, jednak součástí probíhajících infekcí ve spádových oblastech (obr. 1). Základním bodem správné diagnózy je vždy odlišit zánětlivý proces od procesu jiného původu. Diferenciální diagnostika zvětšení lymfatických uzlin na krku je jednou z nejobsáhlejších a nejsložitějších oblastí otorinolaryngologie a pediatrie. Nejčastější příčinou zánětlivého zduření lymfatických uzlin na krku je současně probíhající infekce (akutní i chronická) ve spádových oblastech nebo hyperplazie lymfatických tkání Waldeyerova mízního okruhu (tonzily, adenoidní vegetace). K infekci uzliny dochází převážně lymfogenní cestou od brány nákazy.Bakteriální lymfadenitidy
Nespecifické lymfadenitidy
Častým zdrojem krčních lymfadenitid jsou též odontogenní procesy (zubní kaz, gingivitida, pulpitida) a infekce měkkých tkání hlavy a obličeje (herpes labialis, pokousání hmyzem, piercing, akné). Lokálně nacházíme zduřelé uzliny, měkké, palpačně citlivé, bez kolikvace, kůže nad zduřením bývá někdy překrvená. Uzliny nacházíme v typických spádových oblastech, nejčastěji sub- a retromandibulárně. Z ostatních příznaků nacházíme překrvené hrdlo, prosáklé tonzily, hnisavou sekreci v nose. Může být přidružena sinusitida či bronchitida. Laboratorně zjišťujeme zvýšené zánětlivé parametry (sedimentace erytrocytů, leukocytóza s posunem doleva, C-reaktivní protein). Pacient bývá subfebrilní, ostatní celkové příznaky bývají chudé. Sonograficky bývají popisovány zvětšené uzliny, nesymetrické, s centrálními hypoechogenitami odpovídajícími aktivaci zárodečných center, bez kolikvace. Je třeba zdůraznit, že lymfadenitida se může objevit až několik dní po odeznění akutního primárního onemocnění. Dále je nutné pamatovat na to, že zduření lymfatických uzlin na krku může být projevem hlubokých zánětů a flegmón – parafaryngeální absces nebo flegmóna, parainfekční tromboflebitida vnitřní jugulární žíly s tvorbou trombu – a to zejména u zduření nápadně jednostranného ve spojení s torticollis a palpační citlivostí podél vena jugularis interna. U těchto pacientů je nutné vždy provést rozšířené sonografické vyšetření o dopplerovsky kontrolovaný průtok jugulární žilou. Léčba je cílená antibiotická – cefalosporiny I. i II. generace nebo makrolidy. U komplikací použijeme kombinace antibiotik. Není vhodné podávat aminopeniciliny, pokud není zcela vyloučena možnost akutní EBV infekce vzhledem k riziku rozvoje toxoalergického exantému. Většinu pacientů s prostou lymfadenitidou je léčena ambulantně.
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 4/2005, strana 42

Zdroj: