Nejčastější ORL problémy u dětí – 1. část - Záněty uší a nosu a jejich komplikace
V článku autoři přehledně referují o diagnostice a terapii nejběžnějších otorinolaryngologických onemocnění, se kterými se setkává všeobecný pediatr ve své praxi. Stručně jsou zmíněny i chirurgické léčebné postupy prováděné na specializovaných pracovištích. Zdůrazňují také některé závažné akutní stavy a doporučené postupy jejich léčby z hlediska poskytnutí první pomoci. Celé pojednání je přehledně rozděleno do kapitol podle etiologie – záněty a jejich komplikace; traumata; nádory; vrozené vývojové vady. Zároveň je pro lepší orientaci rozdělena podle anatomických oblastí – uši, nos, hltan a hrtan, dýchací cesty a zevní krk. Vyčleněna je kapitola o včasné diagnostice a dispenzarizaci sluchově postižených. Celý článek by měl sloužit jako malé repetitorium z ušního, nosního a krčního lékařství pro pediatry. Sdělení je rozděleno do čtyř velkých kapitol prezentovaných samostatně. V první části je prezentována problematika akutních a chronických otitid a jejich komplikací, dále je předložena kapitola týkající se zánětů nosu a vedlejších dutin nosních a jejich komplikací. Každé téma je systematicky rozděleno na jednotlivé nosologické jednotky. Každá jednotka je stručně charakterizována z hlediska etilogie, diagnostiky, léčby a základní diferenciálně diagnostické úvahy. Při sestavování celého souboru se autoři opírali jednak o běžně dostupnou literaturu v českém písemnictví, tak i o nejnovější poznatky prezentované v rámci světové literatury.
Záněty ucha
Pro diagnostiku základních onemocnění postačí běžné klinické vyšetření a otoskopie. Perichondritis auriculae
K zánětu obalu chrupavky boltce dochází nejčastěji infekcí přestupující z oděrky na kožním krytu do hlubších vrstev. Boltec je prosáklý, ztluštělý, zarudlý, ale zarudnutí nepřechází přes okraje boltce (diferenciálně diagnostické odlišení erysipelu, který tyto hranice difuzně přesahuje). Léčba je konzervativní – antibiotika, komprese, chlazení; až při vzniku abscesů incize a drénování – tyto pacienty hospitalizujeme. Otitis externa
Se zánětem zevního zvukovodu se setkáme nejčastěji v létě u pacientů po koupání. Dělí se patologicko-anatomicky na ohraničenou formu – furunkl ve zvukovodu; a difuzní – nejčastěji postihující celou stěnu zvukovodu. Příznaky jsou bolest, výtok, lokálně zjišťujeme zúžení zvukovodu se sekrecí. Bubínek bývá macerovaný, bez perforace. Zvláštní jednotkou jsou suché záněty se šupením kůže a svěděním, obvykle alergického původu. Často se u těžších zánětů můžeme setkat s reakcí místních lymfatických uzlin a mastoidismem (zarudnutí retroaurikulárně a naznačené odstávání boltce – je třeba vždy pečlivě zhodnotit nález na bubínku k odlišení „pravé“ mastoiditidy). Furunkl léčíme vkládáním longety s antibiotickými a antiflogistickými mastmi (Framykoin, Saloxyl), „zralé“ furunkly incizí. Dle rozsahu postižení podáváme antibiotika. Difuzní záněty dle tíže stavu léčíme sterilním výplachem, podáváním kombinovaných ušních kapek – antibiotikum + kortikoid (Garasone, Otosporin), vkládáním longet s kombinovanou mastí (dexamethason + tetracyklin), v nejtěžších případech i antibiotikum. Je třeba vždy odlišit primárně vzniklý zánět zvukovodu od sekundárního po perforaci bubínku – tam nikdy nevkládat longety. Otitis media acuta
Vyskytuje se nejčastěji u dětí do čtyř let věku, kdy se uvádí incidence cca 200/100 000 osob, u dětí do věku 12 let je cca desetkrát nižší. Postupně popíšeme jednotlivá klinická stadia probíhajícího zánětu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2005, strana 25
Zdroj: