Nejčastější mýty o očkování proti HPV

Mýtus č. 1: Vakcinace proti HPV má smysl jen u děvčat a žen před koitarché.

Není pravdou, že vakcína má smysl jen u děvčat před zahájením pohlavního života. Pravdou je, že u děvčat mezi 10. a 12. rokem věku vakcína dosáhne nejvyšších titrů protilátek. Čím jsou ženy starší, tím titr protilátek dosahuje nižších hodnot. To logicky znamená, že délka efektu „ochrany“ vakcinace bude kratší. Zatím však i po pěti letech jsou titry proti onkogenním virům dostatečné ve všech věkových skupinách a zabraňují infekcím. Po zahájení pohlavního života však může být žena již typem 16 nebo 18 infikována a protože tato vakcína je profylaktická, nepomůže ženě viru se snadněji zbavit. To musí imunitní systém ženského organismu sám. Řada žen však infekci prodělá a sama ji eliminuje. Poté očkování má smysl, protilátky zabrání reinfekcím. Z toho logicky vyplývá, že největší efektivitu má vakcinace u mladých dívek ve věku 11 až 13 let. Má však význam i pro většinu žen starších a sexuálně aktivních. Mýtus č. 2: Už po první dávce vakcíny je žena chráněná.

Oficiálně se předpokládá, že až po všech třech dávkách, tedy po půl roce, bude žena spolehlivě chráněna. Podle studií zkoumajících vzestup titru protilátek je pravděpodobné, že je žena dostatečně chráněna již po druhé aplikaci. Nejsou však k dispozici dlouhodobá data, která by to potvrdila.

Mýtus č. 3: Pokud očkujeme ženu, která je již sexuálně aktivní, musíme vyšetřit její HPV status.

To nelze doporučit, musela by se provádět testace na konkrétní typy a to je velice drahé. Zatím takové doporučení u používané vakcíny není a ani nepředpokládám, že takové doporučení bude vydáno. Otázkou do budoucnosti je využití testace u žen nad 30 let.

Mýtus č. 4: Studie jsou zatím jen u žen do 26 let, očkování žen starších, případně vakcinace mužů, je proto postupem non lege artis.

Očkování starších žen nebo mužů nelze považovat za postup non lege artis, ale za použití léku off‑label. Tato otázka má legislativní rovinu. V některých zemích (například Austrálie či Kypr) schválili použití u chlapců i přes poměrně chabá data. U nás to schváleno není. Současná vakcína má schválení pouze pro ženy do 26 let, pro starší ženy schválení nemá. Během podzimu přijde druhá vakcína, ta bude pravděpodobně schválena pro ženy do 55 let.

Mýtus č. 5: Za peníze, které nyní ženy do vakcinace investují, si vlastně kupují jen účast ve velké postmarketingové studii s nejistými výsledky.

Toto tvrzení je tvrzením člověka, který nic neví o vakcínách. Málo léků má ve studiích přes 20 000 žen. Lze namítnout, že nevíme ještě řadu věcí, a to i poměrně důležitých. Například jak dlouho bude očkování fungovat a kdy se bude případně žena přeočkovávat. To opravdu ukáže až čas, nyní víme, že doba 100% účinnosti proti typu 16 a 18 je 6 let – pravděpodobně však bude daleko delší a u mladých možná bude ochranou celoživotní. Ale nelze čekat 20 let na to, jak dopadnou studie.

Mýtus č. 6: Vakcinovaná žena by měla procházet jiným režimem screeningu karcinomu děložního hrdla než ženy nevakcinované.

Musíme si uvědomit, že vakcína nepokrývá celé spektrum onkogenních virů, ale že chrání proti dvěma nejčastějším z nich, které tvoří přibližně 70 % všech onkogenních virů. Pravděpodobně bude existovat částečná zkřížená ochrana proti dalším dvěma velice blízkým kmenům a tak výsledný efekt bude na úrovni 75 až 80 %. Z toho je jasné, že i vakcinované ženy budou muset na screening docházet. Je ale téměř jisté, že model ročních kontrol, který je u nás stále oficiální, bude ještě nesmyslnější. Standardní kontroly by měly být každé tři roky a u žen nad 30 let a zřejmě i u vakcinovaných bude logičtější využít primárně testace vysokorizikových HPV kmenů a cytologie až jako doplňku u pozitivních vysoce rizikových HPV nálezů.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana C6

Zdroj: