Nejčastější mýty o MRSA
Mýtus 1:
MRSA je nebezpečnější než Staphylococcus aureus normálně citlivý k antibiotikům.
Podle recentních studií mortalita není rozdílná. Také schopnost vyvolat infekci se podstatně neliší, podobně jako závažnost onemocnění nebývá jiná. Staphylococcus aureus je nejvýznamnější původce nosokomiálních infekcí, ať už ve formě k antibiotikům citlivé, nebo rezistentní. Infekce vyvolané MRSA však zvyšují několikanásobně náklady na léčbu a významně prodlužují hospitalizaci. Staphylococcus aureus ani ve své multirezistentní variantě (MRSA) podstatně neohrožuje imunokompetentního, jinak zdravého jedince bez rizikových faktorů. Nebezpečný je zejména pro oslabené hospitalizované nemocné. I když existují vzácné výjimky z tohoto pravidla.
Mýtus 2:
Nějaká zvláštní opatření nemají cenu, stejně se MRSA roznese.
Únava a demotivace personálu při opakovaném výskytu MRSA je pochopitelná, není však na místě. Šíření MRSA lze zabránit. Základním nástrojem je hygienická dezinfekce rukou tak, jak se moderně má alkoholovými přípravky dělat. To se musí týkat bez výjimky všech, kteří k pacientovi přicházejí – nejen sester, ale i ošetřujících lékařů a také konsiliářů, kteří se často pohybují po celé nemocnici. Samotná důsledně prováděná hygiena rukou může redukovat výskyt MRSA o desítky procent. Druhým nástrojem je pak zcela prakticky pojatý bariérový ošetřovací režim a zejména izolace pacienta. Pozitivním příkladem může být Slovinsko. Tam díky celonárodní důsledné strategii výskyt MRSA v infekcích krevního řečiště poklesl z dvaceti na šest procent.
Mýtus 3:
Mít MRSA v nemocnici je ostuda.
Není! Je rozdíl mezi sporadickým výskytem, kdy se objevují jednotlivé případy bez vzájemné souvislosti, a epidemickým výskytem. Na pováženou je, když se MRSA začne nemocnicí nekontrolovaně šířit, případně když dojde k endemickému výskytu, kdy je na pracovišti MRSA trvale.
Mýtus 4:
Každý pacient s MRSA by měl být hospitalizován na infekčním oddělení.
Je to sice možné, obvykle to ale není žádoucí. Izolaci, bariérovou ošetřovací péči a hygienickou dezinfekci rukou by mělo být schopno zajistit každé pracoviště. Pacient do nemocnice nepřichází kvůli MRSA pozitivitě, ale proto, že potřebuje jinou léčbu. Ta by měla proběhnout na tom oddělení, které ji umí nejlépe poskytnout. Pokud se pracoviště dokáže správně postarat o pacienta s MRSA, dokáže zvládnout i jiné nosokomiální infekce, případně jim předejít. Je to obtížné, ale je potřeba se to naučit.
Mýtus 5:
Pokud to není nezbytně nutné, je lépe MRSA pozitivního pacienta do nemocnice vůbec nepouštět.
MRSA pozitivita nemůže být v žádném případě důvodem k omezení dostupnosti zdravotní péče, tedy ani k odmítnutí hospitalizace, která je jinak plně indikována. Není možné, aby se pacientovi kvůli MRSA nedostalo například rehabilitace. Třicet procent populace je nosičem Staphylococcus aureus (nikoli MRSA). To by nebylo možné vzít do nemocnice každého třetího pacienta. Na druhou stranu samotné MRSA nosičství není důvodem k prodloužení hospitalizace. Naopak takový pacient má být z nemocnice propuštěn co nejdříve.
Mýtus 6:
Každý MRSA pozitivní pacient musí být léčen antibiotiky.
Je nutné rozlišovat mezi klinicky vyjádřenou infekcí a pouhou kolonizací. Podávání systémových antibiotik nosičům MRSA je chybné, nevede k eliminaci nosičství. Maximálně lze provést lokální dekolonizaci některým vhodným dezinfekčním přípravkem.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana C2
Zdroj: