Nejasný původ infekcí Clostridium difficile
Nosokomiální infekce sporulujících bakterií Clostridium difficile představují závažný problém. V lékařské literatuře přitom nenajdeme mnoho studií, které by se zevrubně zabývaly četností nosokomiálních i zavlečených infekcí touto bakterií a četností přenosu infekce mezi jednotlivými pacienty. Většina těchto studií byla navíc provedena před nástupem hypervirulentních kmenů C. difficile. Dnešní epidemiologická situace může být proto do značné míry odlišná.
Tým britských epidemiologů pod vedením Sarah Walkerové z oxfordské John Radcliffe Hospital publikoval v lékařském časopisu PLoS Medicine výsledky studie, v níž využil skutečnosti, že v hrabství Oxfordshire poskytují zdravotní péči prakticky všem 600 tisícům obyvatel nemocnice zapojené do jednoho systému. Všechny oxfordshirské nemocnice a skoro všichni praktičtí lékaři posílají vzorky k vyšetření na C. difficile do jedné mikrobiologické laboratoře. Walkerová a její spolupracovníci získali výsledky mikrobiologických vyšetření drtivé většiny pacientů s průjmovými onemocněními za dobu dva a půl roku. Pozitivní vzorky byly kultivovány a genotypovány. Genotypizace umožnila epidemiologům sledovat šíření specifických kmenů C. difficile. Nemocniční dokumentace jim zase posloužila k vysledování možných kontaktů mezi jednotlivými infikovanými pacienty. Sledování odhalila poměrně velké rozdíly v četnosti infekcí C. difficile na jednotlivých nemocničních odděleních. Nejčastěji onemocněli pacienti na chirurgických a urologických odděleních.
Z dat oxfordských epidemiologů se dá vyvodit, že přenos bakterie mezi pacienty ve zdravotnických zařízeních je poměrně vzácný. Pouhou čtvrtinu infekcí u hospitalizovaných osob dokázali vztáhnout k dalšímu hospitalizovanému pacientovi nakaženému C. difficile. K nákazám docházelo mnohdy v tak krátkém časovém odstupu, že je v těchto případech nepravděpodobné, aby mezi případy byla příčinná souvislost. Podle Walkerové si většina pacientů, kteří onemocněli během hospitalizace, přinesla latentní nákazu C. difficile do nemocnice. Zhoršený zdravotní stav společně s razantní léčbou antibiotiky pak navodil v organismu pacienta podmínky, za kterých populace C. difficile převládne ve střevním mikrobiomu a vyvolá průjmové onemocnění.
Nezávislí odborníci se ve svých komentářích ke studii shodují v tom, že podobné studie bude nutné provést i jinde a pokud možno v odlišných podmínkách. Někteří epidemiologové upozorňují na skutečnost, že v dospělé populaci je obvykle na C. difficile pozitivních jen 3 až 5 % lidí. Avšak mezi dospělými, kteří jsou v kontaktu s nemocničním prostředím, je pozitivních na C. difficile asi 40 procent. Tato data svědčí naopak ve prospěch teorií o významném podílu nosokomiálních infekcí. Epidemiologové se potýkají i s dalšími zatím nevysvětlenými fenomény spojenými s C. difficile. Na počátku oxfordshirské studie převažoval mezi pacienty hyperviruletní kmen O27. V pozdějších letech se však vytratil. Není jasné, zda kmen mutacemi postupně ztratil virulenci, nebo byl například vytlačen jinými, méně virulentními kmeny.
Velký příslib pro budoucí studie představuje prudký rozvoj molekulární genetiky. Stávající studie využívala ke genotypizaci C. difficile jen několik vybraných lokusů. Nejnovější sekvenační techniky otevírají možnost sekvenace kompletních genomů C. difficile a komplexní detekci mutací zvyšujících virulenci. Tyto zevrubnější analýzy by mohly odhalit mnohé z dosud neúplně prostudované biologie této bakterie, např. ze zákonitostí, jimiž se řídí inkubační doba onemocnění, nebo z procesů nutných k aktivaci spor.
Zdroj: Medical Tribune